ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.2509.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 2509/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D, a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) Ing. V. D., CSc. , b) D. D. , zastoupených JUDr. Stanislavem Blažkem, advokátem, se sídlem v Havířově-Městě, Moskevská 24a, proti žalovaným: 1) Stavebnímu bytovému družstvu Havířov , se sídlem v Havířově-Prostřední Suché, Hornosušská 2, zastoupenému JUDr. Jiřím Juríkem, advokátem se sídlem v Havířově-Městě, Dlouhá třída 65, 2) Ing. R. N. 3) M. N. , 4) Bc. I. B., 5) Ing. K. B. , 6) Ing. K. P., 7) R. P. , 8) Z. R. , žalovaným 6), 7), 8) bytem v H., o vyslovení neplatnosti usnesení, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008, č. j. 57 Co 456/2008-105, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2008, č. j. 57 Co 456/2008-105, a usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 14. května 2008, č. j. 107 C 119/2005-93, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. května 2008, č. j. 107 C 119/2005-93, odmítl žalobu žalobců (výrok I. usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III. usnesení).
Odmítnutí žaloby odůvodnil poukazem na skutečnost, že žalobci byli ve vztahu k podané žalobě, jíž se domáhali vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek bez právní subjektivity v domě na ulici T. 5/1261 a 7/1262 v H. ze schůze shromáždění ze dne 12. října 2004. Usnesením soudu prvního stupně č. j. 107 C 119/2005-73, byli žalobci vyzváni (s určenou lhůtou a poučením o následku), aby své podání ze dne 11. dubna 2005 doplnili a opravili tak, aby zejména specifikovali nárok, který svým podáním uplatňují a výrok, jehož vydání se domáhají, dále byli vyzváni k doplnění tvrzení o skutečnostech rozhodných pro posouzení žaloby a k označení a předložení důkazů.
Žalobci dne 25. července 2007 doručili soudu prvního stupně podání, jímž požadovali, aby soud určil, že „usnesení ze zápisu z jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek konané dne 12. 10. 2004 je v bodech 1, 3, 4 a 5 a v části jeho doplnění usnesením vypracovaným společným výborem neplatné“. Dále požadovali určit, že „usnesení ze shromáždění společenství vlastníků jednotek domů Š. D 1, 2, ul. T. 5, 7 v H. ze dne 12. 10. 2004 je v bodech 1 a 2 neplatné“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ani po tomto podání žalobců nelze žalobu považovat za projednatelnou, neboť žalobní návrh je nesrozumitelný a neurčitý, přičemž jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek jeho materiální nevykonatelnost. Ze zápisu z jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 12. 10. 2004 vyplývá, že toho dne bylo přijato více usnesení, a to např. jak pod bodem 1, tak pod bodem 2; ze žalobního návrhu žalobců není zcela zřejmé, v jaké konkrétní části požadují vyslovení neplatnosti usnesení, a proto byla žaloba odmítnuta podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců usnesením ze dne 31. října 2008, č. j. 57 Co 456/2008-105, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. V plném rozsahu se ztotožnil se závěry přijatými soudem prvního stupně a uzavřel, že žalobní petit musí být úplný, určitý a srozumitelný a vymezení práv a jim odpovídajících povinností musí být takový, aby byl možný výkon rozhodnutí, jestliže by žalobě bylo vyhověno. Žalobní petit formulovaný žalobci však tyty náležitosti nesplňuje, neboť v něm není jasně vymezen rozsah, v jakém se žalobci domáhají vyslovení neplatnosti namítaného usnesení, a protože k odstranění vad nedošlo ani v podaném odvolání, jedná se o žalobu neprojednatelnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o §239 odst. 3 o. s. ř. a uplatnili – podle obsahu dovolání - dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zdůraznili, že na výzvu soudu prvního stupně řádně odpověděli a vyhověli jí, přičemž z obsahu žaloby po jejím doplnění je zcela jasné a zřejmé, jakého konkrétního nároku se ve věci domáhají. Žalobní petit je podle žalobců určitý, srozumitelný a jasný. Přístup nalézacích soudů je příliš formalistický, neboť vady podání byly odstraněny a žaloba neměla být odmítnuta, když navíc k odmítnutí žaloby došlo po více než třech letech od jejího podání. Postupem soudů bylo zasaženo do jejich vlastnických práv a i práv vyplývajících z mezinárodních (v dovolání konkretizovaných) dokumentů. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Žalobce navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupenými oprávněnými osobami – účastníky řízení, přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 „o. s. ř.“ v rozsahu odvolateli uplatněných dovolacích důvodů a shledal, že dovolání je důvodné.
Předmětem přezkumu dovolacím soudem je závěr nalézacích soudů o absenci řádného uvedení žalobního návrhu, tj. toho, čeho se v řízení vůči žalovaným domáhají.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti podání uvedené v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. a mimo jiné z ní musí být patrno, čeho se žalobce domáhá (srovnej §79 odst. 1 větu druhou o. s. ř.). Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí - s výjimkou případů uvedených v ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. - účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány. Kdyby žalobce vymezil v žalobě žalobní petit nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně, převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí soudu nebylo (z materiálního hlediska) vykonatelné. Přesný, určitý a srozumitelný žalobní petit není jen vyjádřením formálních náležitostí žaloby, ale je zcela nezbytným předpokladem pro to, aby soudní rozhodnutí bylo (z materiálního hlediska) vykonatelné a aby tak nastaly právní účinky, které žalobce zahájením řízení sledoval.
Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá, současně nelze vykládat tak, že by žalobce byl povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Ustanovení §79 odst. 1 věta druhá o. s. ř žalobci neukládá formulovat návrh výroku rozsudku soudu, ale jen to, aby ze žaloby bylo patrno, čeho se domáhá. Žalobce uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu (požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. b) o. s. ř., aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva), nebo způsob určení právního vztahu, práva nebo právní skutečnosti (požaduje-li ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. nebo podle zvláštních právních předpisů určení, zda tu právní vztah, právo nebo právní skutečnost je či není).
Je-li žalobní petit přesný, určitý a srozumitelný, soud neporuší ustanovení §155 odst. 1 o. s. ř. nebo ani jiné zákonné ustanovení, jestliže použitím jiných slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce domáhal. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí; případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí soud samozřejmě musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal; překročit žalobu a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se žalobce domáhal, může jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§153 odst. 2 o. s. ř.).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést (srov. §43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto následku poučen (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.) – (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2005, sp. zn. 30 Cdo 967/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3498 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 22 Cdo 842/2005, uveřejněný tamtéž pod č. C 3386). V takovém případě není opodstatněn postup podle §43 o. s. ř., protože žalobce svým procesním povinnostem vyplývajícím z §79 odst. 1 o. s. ř. dostál.
Při splnění formálního postupu soudu prvního stupně (usnesení s výzvou k odstranění vad, uvedení lhůty ke splnění uložené povinnosti a poučení o následku při nesplnění procesních povinností) se dovolací soud zaměřil na přezkum závěru, že vymezení žalobního petitu představuje takovou vadu, pro kterou nelze pokračovat v řízení.
Ve vztahu k usnesení ze shromáždění vlastníků jednotek domů Š. D1, 2 ul. T. 5, 7 v H. ze dne 12. října 2004 (dále též jen „usnesení“) se žalobci domáhali určení neplatnosti tohoto usnesení v bodech 1 a 2. Z obsahu uvedeného usnesení se podává, že obsahuje obsah zasedání shromáždění vlastníků jednotek zformulovaný pod body 1 – 5. Jestliže se žalobci domáhají určení neplatnosti bodů 1 a 2, objektivně nemůže být pochybnost o tom, jaký konkrétní nárok uplatňují (aniž by se dovolací soud jakkoliv vyjadřoval k věcnému posouzení takového nároku).
Ve vztahu k zápisu z jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek bez právní subjektivity v domu ul. T. 5/1261, 7/1262, H. konané dne 12. října 2004 v 18 hodin v sušárně domu ul. T. 5/1261, H. (dále též jen „zápisu“) se žalobci domáhali určení neplatnosti usnesení v bodech 1, 3, 4, 5 a v části jeho doplnění usnesením vypracovaným společným výborem.
Z obsahu uvedeného zápisu se podává, že zachycuje obsah jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek bod body 1 – 3. Pod bodem 1 je jeho obsahem usnesení, že shromáždění společenství vlastníků jednotek schvaluje navržený program jednání; z obsahu žaloby a jejího doplnění je však zřejmé, že žalobci námitky proti tomuto usnesení neuplatňují. Pod bodem 2 je obsaženo usnesení o schválení realizace komplexní opravy domu; neplatnosti bodu 2 se žalobci nedomáhají, a je proto zřejmé, že toto usnesení jejich žalobou není napadeno. Za bodem 3 zápisu je potom zachyceno usnesení obsahující body 1 – 7 dále s odkazem na následné usnesení vypracované společným výborem, které je přílohou tohoto zápisu.
Z žaloby a doplňujícího podání žalobců ze dne 24. července 2007 se jednoznačně podává, že žalobci nesouhlasí se zřízením zástavního práva k jednotkám a dále nesouhlasí s tím, že jsou „nuceni do hypotečního úvěru a dalších souvisejících nákladů a plateb“. Takto jimi vyjádřený nesouhlas je zřejmým vyjádřením výhrad vůči bodům 1, 3, 4, 5 usnesení, což také žalobci v doplňujícím podání výslovně uvedli tím, že se domáhají vyslovení neplatnosti právě těchto bodů. Ani ve vztahu k této části žaloby tak nevznikají z objektivního hlediska pochybnosti o tom, čeho se žalobci domáhají.
Podmínky pro odmítnutí žaloby proto nejsou dány a uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci byl žalobci uplatněn právem.
Žalobci ostatně též důvodně poukazují též na časovou prodlevu mezi dobou, kdy učinili podání, výzvou k odstranění vad podání a datem usnesení o odmítnutí jejich žaloby.
Z obsahu spisu se podává, že žalobci uplatnili svůj nárok žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 11. dubna 2005. K výzvě k odstranění vad podání došlo usnesením ze dne 22. června 2007, tj. po více než dvou letech od podání žaloby a k odmítnutí podání žalobců soud prvního stupně přistoupil dne 14. května 2008, tj. po více než třech letech od podání žaloby.
V této souvislosti odkazuje dovolací soud na závěry soudní praxe, podle nichž je soud povinen postupovat podle §43 odst. 1 o. s. ř. neprodleně po doručení podání, přičemž postup podle §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. v poměrech konkrétního případu až po několika letech po doručení podání je porušením práva účastníka na to, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů (čl. 38 Listiny základních práv a svobod) – (k tomu srovnej např. nálezy Ústavního soudu České republiky ze dne 29. května 2001, sp. zn. I. ÚS 165/99 a ze dne 4. prosince 2002, sp. zn. IV. ÚS 157/2002, uveřejněné na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky - http://nalus.usoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. června 2008, sp. zn. 28 Cdo 1540/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Dovolací soud ze shora uvedených důvodů napadené usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody vedoucí ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D., v. r.
předseda senátu