ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3352.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3352/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků Kunratice čp. 1237, 1238, 1239, 1240, se sídlem v Praze 4, K Václavce 1238, zastoupeného JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 55, proti žalovaným 1) JUDr. J. M., 2) E. M., zastoupených JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem se sídlem v Praze 4, Družstevní 8/1395, o zaplacení 20.770,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 291/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2009, č. j. 29 Co 461/2008-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 o. s. ř.).
Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) rozsudkem pro zmeškání ze dne 27. června 2007, č. j. 10 C 291/2006-38, rozhodl, že „žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 20.770,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 1. 12. 2003 do zaplacení a na nákladech řízení 10.433,30 Kč na účet zástupce žalobce JUDr. Karla Fialy, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 5. února 2009, č. j. 29 Co 461/2008-67, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňují dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Dovolatelé namítají, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť omluva žalovaného z jednání soudu prvního stupně byla důvodná i včasná a žalovaná 2) se z tohoto jednání neomluvila, protože předpokládala, že jednání bude s ohledem na omluvu žalovaného 1) odročeno. V řízení byl žalovaný 1) zastoupen advokátem, který podáním doručeným soudu 28. 6. 2007 omlouval neúčast z důvodu kolize s jiným jednáním a žádal o odročení; žádost podrobněji neodůvodnil. Žalovaná 2) se neomluvila a o odročení nežádala.
I v případě, že advokát omlouvá svou účast u jednání pro kolizi s jiným jednáním a žádá o odročení, musí být žádost o odročení konkrétní. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/1998, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/2000, se uvádí: „Omlouvá-li účastník (jeho zmocněnec) svou neúčast u jednání časovou kolizí s jiným soudním sporem, může být taková omluva ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř. důvodná jen tehdy, jestliže soudu oznámí také konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci a u jakého soudu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizi více jednání nebylo možné vyřešit jinak“.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud posoudil omluvu zástupce – advokáta – v souladu s citovaným rozhodnutím; žalovaná 2) se pak z účasti neomluvila vůbec. V případě, že jeden z účastníků zmešká bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, pak lze v případě splnění zákonných podmínek (§153b odst. 1 o. s. ř.) rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, i když tento účastník vycházel mylně z předpokladu, že jednání bude odročeno na základě omluvy jiného účastníka. Není tu žádný zákonný důvod pro výjimku z §153b odst. 1 o. s. ř. Lze též připomenout zásadu, že práva bdělých jsou chráněna (vigilantibus iura scripta sunt).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu