ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3424.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3424/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. Š. , JUDr. Pavlem Ščukou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 37, proti žalovaným: 1) M. S. a 2) Mi. S. , zastoupeným JUDr. Miluší Kulhavou, advokátkou se sídlem v Bruntále, Sladovnická 16, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 30/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. června 2008, č. j. 11 Co 165/2008-124, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Miluše Kulhavé, advokátky se sídlem v Bruntále, Sladovnická 16.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. června 2008, č. j. 11 Co 165/2008-124, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. ledna 2008, č. j. 12 C 30/2006-91, kterým byla zamítnuta „žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. 12 v katastrálním území S. R., určení neplatnosti zeměměřičských činností dokumentovaných v ZPMZ č. 173 pro katastrální území S. R. a určení hranice mezi pozemky p. č. 12 a p. č. 10/1 a 10/2 v katastrálním území S. R.“ a kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení. Změnil jej ve výroku ohledně povinnosti žalobce zaplatit náklady státu a dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Dovoláním napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Žalobce především neformuloval právní otázku, kterou by dovolací soud přezkoumal coby otázku zásadního významu, a ani nespecifikoval, v čem by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významné. Důvodem dovolání je podle něj vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadami řízení by se však dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3574/2007, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780. Nic takového však dovolatel neuplatnil; k jeho námitkám lze pouze uvést, že je zcela v souladu se zákonem i konstantní praxí soudů, že v případě, kdy není dán naléhavý právní zájem na žalobě na určení ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř., nejde o vadu žaloby, která by bránila jejímu projednání a odůvodňovala by její odmítnutí podle §43 odst. 2 o. s. ř., ale o důvod zamítnutí žaloby.
S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. naplněny. Proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání bylo odmítnuto a žalovaným vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalovaným představují odměnu za jejich zastoupení v dovolacím řízení advokátkou, která činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 6.500,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 8.520,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 13. prosince 2011
JUDr. František Balák
předseda senátu