ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.393.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 393/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce M. V. , zastoupeného JUDr. Drahomírou Jílkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 325/8, proti žalované J. V. , zastoupené JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kodymova 2526/4, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 348/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 11 Co 263/2008-127, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2009, č. j. 11 Co 263/2008-127, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. září 2007, č. j. 11 C 348/2005-95, se r u š í a věc se v r a c í Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
19. září 2007, č. j. 11 C 348/2005-95, ze společného jmění manželů (dále též jen „SJM“) do výlučného vlastnictví každého z účastníků přikázal věci uvedené ve výroku I. rozsudku pod body a), b) (výrok I. rozsudku), žalované uložil povinnost na vyrovnání podílu účastníků, „včetně členského podílu“ v Bytovém družstvu V., IČ 25077104 zaplatit žalobci částku 1.108.705,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V. rozsudku).
Vzal za prokázáno, že po rozvodu manželství se účastníci nedohodli na vypořádání společného jmění manželů, přičemž rozsudkem soudu, který nabyl právní moci dne 16. února 2006, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k bytu č. 12, I. kategorie, 4 + 1
ve 4. patře domu ve V. s tím, že výlučnou nájemkyní bytu a členkou bytového družstva byla určena žalovaná.
Ve vztahu k vypořádání členského podílu poukázal na skutečnost, že hodnota členských práv a povinností v bytovém družstvu v místě a čase obvyklá k současnosti ve stavu k datu právní moci rozvodu manželství účastníků byla stanovena metodou porovnání tržních cen, neboť v daném případě, kdy se oceňuje členské právo, nelze použít metodu věcné hodnoty ani metodu výnosovou. Znaleckým dokazováním pak byla cena členského podílu stanovena částkou 2 200 000,- Kč. Soud prvního stupně neshledal důvodným požadavek žalobce na vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění ceny členského podílu v družstvu k datu právní moci rozsudku, jímž byl zrušen společný nájem bytu a členství v družstvu, když zdůraznil, že pokud se SJM vypořádává ke dni zániku manželství a členský podíl do SJM spadá, není důvod jej vypořádat k jinému datu než ostatní majetek. Samotný fakt, že členství v družstvu nezaniká ze zákona s rozvodem manželství jako je tomu u ostatních majetkových práv, nebrání tomu, aby pro jeho vypořádání bylo užito stejné datum jako u ostatního majetku.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 28. ledna 2009, č. j. 11 Co 263//2008-127, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku).
Odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou žalobce, že při stanovení ceny členského podílu v družstvu by se mělo vycházet z ceny obvyklé ke dni zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu. Poukázal mimo jiné na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci vedené pod sp. zn. 22 Cdo 900/2004, ze kterého vyplývá, že při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání SJM se vychází ze stavu tohoto podílu v době zániku členství rozvedených manželů v družstvu, avšak z ceny v době, kdy dochází k vypořádání. V dané věci soud prvního stupně sice při stanovení hodnoty členského podílu vycházel ze znaleckého posudku, který stanovil cenu podle stavu ke dni rozvodu, ač správně měla být stanovena podle stavu ke dni zániku společného členství v družstvu, ale vzhledem k tomu, že stav bytu, od něhož se cena odvíjela, se – dle tvrzení žalované před odvolacím soudem – v mezidobí nezměnil, a vzhledem k tomu, že znalec jinak určil cenu v době vypořádání, bylo možné z tohoto znaleckého posudku vycházet bez nutnosti provedení jeho doplňku. Shodně se soudem prvního stupně proto odvolací soud vyšel z obvyklé ceny členského podílu ve výši 2,200.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce, bez odkazu na příslušné zákonné ustanovení, dovolání, v němž namítal, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, jestliže vyšel z obvyklé ceny členského podílu určení podle stavu a hodnoty členského podílu ke dni zániku společného jmění manželů. Navrhl proto zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je obsahově uplatněn dovolací důvod obsažený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné, neboť zásadní právní význam napadeného rozhodnutí zakládá okolnost, že nalézací soudy při vypořádání členského podílu rozhodly v rozporu s hmotným právem.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení dovolatelem nebyly tvrzeny a ani dovolacím soudem zjištěny, dovolací přezkum se proto omezil na posouzení správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem.
Podle §149 odst. 1, 2 věta první občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné.
Podle §150 odst. 3 obč. zák. neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud. Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů
k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh
na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech
a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.
Odvolací soud při vypořádání členského podílu vyšel z judikatury dovolacího soudu, citované v odůvodnění jeho rozhodnutí, podle které je nutno při vypořádání členského podílu vycházet z jeho stavu ke dni zániku společného členství manželů v družstvu, ale ceny v době, kdy se provádí vypořádání.
Závěry vycházející z uvedené judikatury byly dovolacím soudem překonány rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. září 2010, sp. zn. 31 Cdo 2036/2008, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz , ústícím v závěr,
podle kterého „při ocenění členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - je třeba vyjít ze stavu i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu.“ Uvedený závěr byl odrazem argumentace, podle které v řízení o vypořádání společného jmění manželů se uplatňuje pravidlo, že při oceňování vypořádávaného majetku se vychází z cen odpovídajících době, kdy se provádí vypořádání. Tento právní názor správně zohledňuje, že až vypořádáním dochází k plnému nabytí vlastnického práva k věci, příp. k převodu jiných práv a povinností, a proto i ocenění věci musí odrážet cenu dosažitelnou v době, ve které se vypořádání provádí. Teprve od tohoto vypořádání totiž nabývá ten, komu je věc přikázána, plnou majetkovou hodnotu a může s věcí disponovat bez ohledu na druhého bývalého účastníka společného jmění.
Je-li však předmětem vypořádání členský podíl v bytovém družstvu, který již
– ať na základě dohody či rozhodnutí soudu – připadl jen jednomu z manželů, který jako výlučný člen družstva je oprávněn nadále byt užívat, pak představuje členský podíl majetkovou hodnotu, se kterou může nadále výlučný člen družstva disponovat
již od okamžiku zrušení společného členství v družstvu. Tímto okamžikem je daná hodnota toho, čeho se v důsledku zrušení společného členství jednomu z bývalých manželů
- společných členů družstva dostalo, stejně jako je zřejmé, o co se majetek druhého zmenšil. Proto je třeba při oceňování členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů - bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva - vyjít ze stavu i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu.
Jestliže odvolací soud vyšel z jiného právního názoru, byť souladného s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2, 3 o. s. ř. zrušil a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo 3307/2006, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5768).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2011
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu