ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3988.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3988/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně L. N. , zastoupené Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Dominikánská 16, proti žalovanému MUDr. Z. N., CSc. , zastoupenému JUDr. Monikou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sedláčkova 11, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 28 C 272/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2009, č. j. 56 Co 32/2007-1023, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2009, č. j. 56 Co 32/2007-1023, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. října 2006, č. j. 28 C 272/2001-648, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-město k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. října 2006, č. j. 28 C 272/2001-648, pod body I. až III. výroku přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a žalovaného blíže označené věci movité. Pod bodem IV. výroku žalovanému dále přikázal objekt bydlení č. p. 6, postavený na stavebních parcelách č. 6/3 a 7, a tyto stavební parcely v kat. území K. u Ch., obec V. Pod bodem V. výroku žalobkyni dále přikázal členský podíl k družstevnímu bytu SBD Š. č. ve 4. podlaží domu v P., W. 32, členský podíl k družstevní garáži SBD Š. č. 5, nacházející se v tomtéž domě. Pod bodem VI. výroku uložil žalovanému, aby na vypořádání společného jmění manželů zaplatil žalobkyni částku 190.025,- Kč. Pod body VII. až IX. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společné jmění manželů – účastníků zaniklo dne 4. dubna 2000 rozvodem jejich manželství. Vzal za prokázané, že do společného jmění účastníků patřily věci movité a nemovité, které učinil předmětem vypořádání, jak vyplývá z výroku rozsudku. Dále vypořádal částku 300.000,- Kč, získanou žalovaným po ukončení jeho činnosti v obchodní společnosti U Huberta, s. r. o., dne 8. února 1999, a částku 65.000,- Kč, kterou žalovaný získal prodejem osobního automobilu Subaru, dne 2. února 1999. Při vypořádání soud vycházel z cen věcí movitých stanovených znalkyní Ing. H. S. a znalcem V. K. a u věcí nemovitých a členských podílů ze znaleckých posudků znaleckého ústavu SRM Consult, s. r. o., a Ing. K. U nemovitostí a členských podílů soud prvního stupně s ohledem na tyto znalecké posudky, jakož i listinné důkazy specifikované v odůvodnění rozsudku, stanovil podle §136 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) cenu nemovitostí v K. částkou 1.500.000,- Kč a cenu členských podílů částkou 1.550.000,- Kč.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 31. března 2009, č. j. 56 Co 32/2007-1023, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil jen tak, že žalobkyni uložil, aby žalovanému zaplatila na vypořádání jejich společného jmění částku 99.648,- Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně ze dne 15. února 2008, jehož provedení nařídil se souhlasem účastníků za účelem zjištění aktuálních cen nemovitostí v K. a členských podílů k družstevnímu bytu a garáži, a dodatkem k tomuto znaleckému posudku ze dne 10. února 2009. Ústav soudního inženýrství VUT v Brně znaleckým posudkem ze dne 15. února 2008 stanovil obvyklou cenu nemovitostí v K. ke dni ocenění podle stavu ke dni 4. dubna 2000 částkou 1.450.000,- Kč a cenu členských práv a povinností spojených s užívání bytu a garáže podle stavu ke dni 11. října 2000 částkou 1.610.000,- Kč. Znaleckým posudkům, z nichž vycházel soud prvního stupně, vytknul, že úvahy o stanovení obvyklé ceny nebyly podepřeny výsledky několika metod, zejména metody porovnávací. Doplněk znaleckého posudku ze dne 10. února 2009 byl odvolací soudem vyžádán poté, co znalci, kteří za ústav vypracovali znalecký posudek ze dne 15. února 2008, v rámci svého výslechu připustili, že závěr jejich znaleckého posudku ohledně aktuální ceny členských práv a povinností k bytu a garáži může být rozdílný. V tomto dodatku stanovili aktuální obvyklou cenu členských práv a povinností spojených s užíváním bytu a garáže částkou 2.100.000,- Kč. Odvolací soud pak při vypořádání společného jmění účastníků vycházel z ceny nemovitostí v K. ve výši 1.450.000,- Kč a členských práv a povinností k bytu a garáži ve výši 2.100.000,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně dále zohlednil, že žalobkyně po zániku společného jmění manželů zaplatila ze svých prostředků zbylou anuitu za byt a garáž ve výši 19.654,18 Kč. V důsledku toho změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobkyni uložil, aby žalovanému na vypořádání společného jmění manželů zaplatila částku 99.648,- Kč. Jinak se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu i s jeho právním posouzením věci.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítla, že z výslechu zástupce Ústavu soudního inženýrství se nepodává jediná skutečnost, která by odůvodňovala postup odvolacího soudu, tj. vyžádání doplňku ke znaleckému posudku ze dne 15. února 2008. Zástupce tohoto ústavu připustil nárůst cen nemovitostí maximálně v rozmezí 10 až 15 %, zatímco obvyklá cena členských práv a povinností k bytu a garáži byla doplňkem znaleckého posudku zvýšena o 23,3 %. Nárůst cen, o kterém hovořil zástupce ústavu, se nepochybně vztahoval na obě nemovitosti, tedy i na nemovitosti v K. Způsob výpočtu a stanovení obvyklé ceny nemovitostí a členských práv a povinností k bytu a garáži k datu 15. února 2008 neobsahovalo žádné faktické vady a bylo zcela v souladu s předpisy. Nesouhlasí s tím, že zatímco „jedna z nemovitostí“ (členská práva a povinnosti) byla oceněna k datu po vzestupu cen na trhu, u druhé (v K.) tato skutečnost nebyla zohledněna. Pokud odvolací soud považoval za nutné vyžádat doplněk znaleckého posudku, pak měl sám z úřední povinnosti vyžádat i druhý ohledně nemovitostí v K. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Protože je dovoláním napadáno i ocenění členského podílu v bytovém družstvu, dovolací soud nemůže pominout zásadní změnu judikatury, k níž v mezidobí a právě ve vztahu k uvedenému oceňování došlo. Tato skutečnost činí dovolací návrh žalobkyně opodstatněným a dovolacímu soudu v rozsahu dovolacího přezkumu podle §242 odst. 2 písm. d) o. s. ř. nezbývá, než mu vyhovět.
Podle r ozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 31 Cdo 2036/2008, publikovaného v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod pořadovým č. C 8831 „Při ocenění členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů – bývalých společných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva – je třeba vyjít ze stavu i obvyklé ceny tohoto podílu v době zániku společného nájmu družstevního bytu a společného členství rozvedených manželů v družstvu“.
V dané věci ocenění členského podílu nevycházelo ze správného zadání a proto je nelze považovat za správné. Již to samo o sobě pak vede k nezbytnému zrušení rozsudku odvolacího soudu a protože důvody tohoto zrušení platí i na rozsudek soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc bude vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.). Vzhledem k časovému odstupu od posledního ocenění nemovitostí v K. a tudíž potřebě aktualizace jejich ceny, nebylo důvodu, aby se dovolací soud zabýval správností dovolacích námitek žalobkyně v tomto směru.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2011
JUDr. František Balák
předseda senátu