ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3996.2009.2
sp. zn. 22 Cdo 3996/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně O. L., zastoupené JUDr. René Huškem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 4, proti žalované M. L., zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, o určení majetku tvořícího předmět bezpodílového spoluvlastnictví Anny Luskové a prof. MUDr. Vladimíra Klusky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 8/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2009, č. j. 18 Co 305/2008-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 o. s. ř.).
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. května 2008, č. j. 17 C 8/2006-108, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že blíže označené umělecké předměty (obrazy a sošky) tvořily ke dni úmrtí A. K., předmět bezpodílového spoluvlastnictví A. K. a prof. MUDr. V. K., ve výroku II. a III. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 15. ledna 2009, č. j. 18 Co 305/2008-131, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. a III., výrok II. napadeného rozsudku změnil v nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §240 odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o. s. ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o. s. ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o. s. ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Podle konstantní judikatury uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu, a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li vylíčení těchto okolností, není (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu pro stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí proto není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř. – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 1439/2009, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 629/07).
V dané věci byl rozsudek dovolacího soudu, obsahující řádné poučení o lhůtě k podání dovolání, doručen zástupci žalobkyně v pátek 13. února 2009; s přihlédnutím k §57 odst. 1 a 2 o. s. ř. tak konec lhůty připadl na úterý 14. dubna 2009, neboť v pondělí 13. dubna byl svátek (velikonoce). Ve dvouměsíční lhůtě však dovolatelka podala pouhé blanketní dovolání, ve kterém jen poukázala na to, že uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Řádné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doručila až ve středu dne 15. dubna 2009, tedy po marném uplynutí shora specifikované lhůty; proto k němu již dovolací soud nemohl přihlížet. Podle listiny předložené dovolatelkou měla dovolání zaslat též Z listiny na č.l. 146 se podává, že dovolání datované dnem 14. dubna 2009 mělo být odesláno soudu prvního stupně téhož dne v 19.37 elektronickou poštou, avšak soudu bylo doručeno až 15. dubna 2009. Téhož dne podala také písemné doplnění dovolání shodného obsahu u soudu prvního stupně osobně. Protože pro elektronické podání naplatí, že je lhůta zachována, pokud podání bylo podáno včas k přepravě (srov. §57 odst. 3 o. s. ř.), bylo pro zachování lhůty třeba, aby podání ještě 14. dubna bylo doručeno soudu, to se však nestalo.
Vzhledem k uvedenému lze - stejně jako v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod č. 21 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2004 - uzavřít, že blanketní dovolání žalobkyně, které nebylo způsobilé zahájit dovolací řízení, muselo být odmítnuto, a to za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o. s. ř.
Žalovaná podala k dovolání prostřednictvím advokáta vyjádření, a podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. by měla mít právo na náhradu nákladu vynaloženého na toto vyjádření. Nicméně dovolací soud vychází z toho, že účastník má právo na náhradu těch nákladů řízení, které byly vynaloženy „k účelnému uplatňování nebo bránění práva“ (§142 odst. 1 o. s. ř.). Ve vyjádření se však žalovaná nevyjadřuje k otázce včasnosti dovolání, která byla pro jeho posouzení stěžejní. Náklad vynaložený na vyjádření k dovolání tak nevedl k účelnému bránění práva; proto dovolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu