ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4854.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 4854/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce: PVA servis, s. r. o. , se sídlem v Praze 9–Letňanech, Beranových 667, IČ: 26479664, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého 502, proti žalované: ABF, a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 29, IČ: 63080575, zastoupené Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 591/24, o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 54/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2009, č. j. 51 Co 226/2009-44 takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované Mgr. Davida Belhy.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. března 2009, č. j. 25 Nc 54/2009-8, ve spojení s opraveným usnesením téhož soudu ze dne 31. března 2009, č. j. 25 Nc 54/2009-13, nařízeným předběžným opatřením uložil žalovanému povinnost „strpět výkon podnájemních práv žalobce k pozemkům, zapsaným na listu vlastnictví pro katastrální území L., obec P., u Katastrálního úřadu P., ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření Ministerstva financí České republiky, spočívající v právu užívat tyto pozemky, v právu vstupu a vjezdu na tyto pozemky žalobcem, účastníky a návštěvníky veletržních akcí a v zajišťování parkování včetně vybírání parkovného v době konání veletržních akcí a P. – L. s vyslovenou předběžnou vykonatelností usnesení; žalobci uložil povinnost do tří měsíců od právní moci usnesení podat u soudu návrh na zahájení řízení ve věci samé a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 1. července 2009, č. j. 51 Co 226/2009-44, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a §237 odst. 3 o. s. ř. a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud napadené odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Obsah usnesení soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, spolu s vyjádřením žalované k dovolání tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto
na ně odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Oproti přesvědčení dovolatele není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., protože rozhodnutí soudu prvního stupně není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání je tak nutno posuzovat podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř., kde podmínkou přípustnosti dovolání je zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Zde dovolatel přehlíží, že podle právní úpravy občanského soudního řádu účinné od 1. 7. 2009 není zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dán rozporem napadeného rozhodnutí odvolacího soudu s hmotným právem. Ostatně dovolatelem napadené posouzení existence překážky rozsouzené věci, která vedla odvolací soud ke zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení řízení, spadá do oblasti práva procesního, nikoliv hmotného.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne
29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn.
29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn.
IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě
a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se
jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn.
28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolání nevymezuje relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a z obsahu dovolání taková otázka ani nevyplývá. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozhodnutí odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, přičemž k tvrzené vadě řízení nelze při posouzení přípustnosti dovolání přihlédnout (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelova kritika nesprávného právního posouzení věci se koncentruje do námitky, že odvolací soud nesprávně posoudil nedostatek podmínky řízení (překážky věci rozhodnuté) spočívající ve shodném předmětu řízení. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom,
že o překážku věci rozhodnuté nemohlo jít z toho důvodu, že návrh na nařízení předběžného opatření se opíral o jiná skutková tvrzení než řízení, ve vztahu ke kterému odvolací soud překážku rozhodnuté věci posuzoval. Jestliže však odvolací soud dospěl k závěru, že skutkový základ sporu byl v obou řízení shodný, dovolatel nepodrobuje ve skutečnosti kritice právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která jsou pro právní posouzení věci významná; tím však nepřípustně (§237 odst. 3 o. s. ř.) uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Obdobnou výtku směřuje dovolatel i vůči závěru odvolacího soudu, že je shodný i rozsah předběžného opatření, jehož nařízení se žalobce domáhá. Aniž by v této souvislosti dovolatel formuloval jakoukoliv právní otázku, natož otázku zásadního právního významu, pro úplnost dovolací soud dodává, že ani tato námitka není důvodná.
V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 51/2009 se žalobce domáhal, aby ve vztahu k předmětným pozemkům byl žalované uložen zákaz jakkoliv bránit žalobci v užívání pozemků, přičemž žalobce uvedl demonstrativní výčet činností, které pod toto užívání spadají (vstup a vjezd na pozemky za účelem pořádání veletržních akcí).
Jestliže se pak v předmětné věci vedle uložení zákazu bránění vstupu a vjezdu
na tyto pozemky domáhá také umožnění užívání pozemků k zajištění parkování, včetně vybírání parkového v době konání veletržních akcí, přičemž toto oprávnění dovozuje opětovně ze svého právního postavení podnájemce předmětných pozemků, nejde podle názoru dovolacího soudu o rozsah, který by překračoval předchozí vymezení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou v částce 500,- Kč [odměna z částky určené podle §1 odst. 1, §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb., vyčíslená podle §14 odst. 3, §15 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (po snížení o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky)], přičemž žalované dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalované k dovolání žalobce) podle §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 800,- Kč. Celkové náklady dovolacího řízení tak činí 800,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud proto uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalované (§149 odst. 1, §160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 5. srpna 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu