ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.4949.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 4949/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) L. S. , a b) L. S. , zastoupených JUDr. Martinem Řezáčem, advokátem se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 18, proti žalovaným: 1) JUDr. O. M. a 2) J. M. , zastoupeným Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem v Kladně, Tyršova 1493, o určení vlastnictví a zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 179/2002, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2008, č. j. 25 Co 63/2008-228, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2008, č. j. 25 Co 63/2008-228, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 27. září 2007, č. j. 18 C 179/2002-198, pokud jimi bylo rozhodnuto o nároku žalobkyň na určení, že jsou podílovými spoluvlastnicemi, každá jednou ideální polovinou, stavby kotelny a uhelny na pozemku parc. č. 565 a st. parc. č. 144/2 v obci a kat. území K., okres Kladno, jako součásti domu č. p. 89 v obci a kat. území K., se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2007, č. j. 18 C 179/2002-198, pod bodem I. výroku zamítl žalobu, aby soud určil, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi, každá ideální jednou polovinou, stavby kotelny a uhelny na pozemku parc. č. 565 a st. parc. č. 144/2 a přístavby původní části domu č. p. 89, provedené na části pozemku st. parc. č. 144/1 a na pozemku st. parc. č. 144/2, vše v obci a kat. území K., okres Kladno, jako součásti domu č. p. 89 v obci a kat. území K. Pod bodem II. zamítl žalobu na zřízení věcného břemene užívání pozemku parc. č. 565 a st. parc. č. 144/2 v obci a kat. území K., okres Kladno, k umístění, užívání a údržbě stavby části domu č. p. 89 včetně jeho kotelny a uhelny, umístěných na těchto pozemcích, ve prospěch vlastníků domu č. p. 89 jako oprávněných k tíži vlastníků pozemků parc. č. 565 a st. parc. č. 144/2. Pod body III. až V. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi domu č. p. 89 na st. parc. č. 144 a st. parc. č. 144 v obci Koleč, každá v rozsahu jedné poloviny. Žalovaní jsou tamtéž spoluvlastníky v režimu společného jmění manželů domu č. p. 11 na st. parc. č. 48 a st. parc. č. 48. Geometrickým plánem ze dne 18. 9. 2002 byla ze st. parc. č. 48 oddělena část pozemku parc. č. 565 a st. parc. č. 144 byla rozdělena na st. parc. č. 144/1 a st. parc. č. 144/2. Rozhodnutím Magistrátu města Kladna – odboru výstavby ze dne 21. 11. 2002 bylo přerušeno řízení o odstranění nepovolené stavby na st. parc. č. 48 (podle uvedeného geometrického plánu na parc. č. 565) a žalobkyním bylo uloženo, aby do dvou měsíců ode dne doručení výzvy a rozhodnutí podaly u soudu návrh o určení vlastnictví ke stavbě kotelny (parc. č. 565). Ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Fejfara soud zjistil, že sporná stavba kotelny – uhelny je postavena na místě dvoupodlažní stavby místo 1. nadzemního podlaží, které bylo odstraněno. Podzemní část této stavby (sklep) náleží k domu č. p. 11, ze kterého je přístupná dveřmi. Podlaha kotelny – uhelny se nachází na stropní konstrukci původního sklepa, je provedena jako nástavba a nemá vlastní základové konstrukce. Vstup do kotelny – uhelny je z přístavby domu č. p. 89. Kotelna – uhelna je oddělitelná od domu č. p. 89 (zrušením vstupních dveří a odpojením přívodu elektrické energie) i od domu č. p. 11 (demontáží stavby). Kotelna – uhelna byla postavena právními předchůdci žalobkyň. Z výpovědi svědkyně Ing. K. zjistil, že sklep u domu č. p. 11 tvoří zadní trakt domu, zdivo sklepu je provázáno se zdivem domu č. p. 11 a na něm je vybudována nástavba kotelny – uhelny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kotelna – uhelna není samostatnou stavbou, ani přístavbou domu č. p. 89, jde o nástavbu na původní části domu č. p. 11, která nemá vlastní základy a její existence je závislá na existenci sklepa, je součástí domu č. p. 11, a patří proto do vlastnictví žalovaných. Protože tato stavba není stavbou na cizím pozemku, k níž by žalobkyním mohlo svědčit vlastnické právo, nebyly podmínky pro postup podle §135c odst. 3 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) splněny. Žalobu na zřízení věcného břemene zamítl (bod II. výroku) s tím, že o této žalobě bude možno rozhodnout teprve po rozhodnutí správního orgánu o odstranění nepovolené stavby.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 8. 2008, č. j. 25 Co 63/2008-228, k odvolání žalobkyň rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v části, v níž byla zamítnuta žaloba na zřízení věcného břemene užívání pozemku st. parc. č. 144/2 v obci a kat. území K. k umístění, užívání a údržbě stavby domu č. p. 89, situovaného tamtéž na pozemku st. parc. č. 144/1 a 144/2, ve prospěch vlastníků domu č. p. 89 jako oprávněných k tíži vlastníků pozemku st. parc. č. 144/2, a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že pozemky st. parc. č. 144/1, st. parc. č. 144/2 a parc. č. 565, v obci a kat. území K., okres Kladno, jsou vymezeny geometrickým plánem ze dne 18. 9. 2002, č. 133-2001061/2001.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně o stavebně technickém provedení stavby kotelny - uhelny i s právním posouzením věci, že stavba kotelny – uhelny je součástí domu žalovaných č. p. 11. Dodal, že stavba kotelny – uhelny není samostatnou věcí v právním smyslu, nejde o věc movitou ani nemovitou, neboť nejde ani o pozemek ani o stavbu spojenou se zemí pevným základem. Podle odvolacího soudu funkční propojenost kotelny – uhelny s domem žalobkyň společným rozvodem elektrické energie a schodištěm je druhotná. Za správný považoval i závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně nemají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k přístavbě domu č. p. 89.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se určení vlastnictví žalobkyň ke stavbě kotelny – uhelny, podaly žalobkyně dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávním právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem, „že pokud je stavba kotelny – uhelny postavena na stropní části sklepa žalovaných, a nemá tedy vlastní základy, nemůže bez tohoto sklepa existovat, a proto je součástí domu žalovaných a nikoli domu žalobkyň“. Soud pominul, že kotelna – uhelna byla postavena na místě zchátralé kůlny, s domem právního předchůdce žalovaných nebyla nijak propojena a že sklep, na jehož stropě stojí kotelna – uhelna, byl zasypán a neužíván, takže nebylo třeba budovat nějaké nové základy. Poukázaly na to, že stavební zákon platný v době stavby kotelny – uhelny i nyní platný stavební zákon „znají stavbu postavenou na jiné stavbě“, kdy vlastník „horní“ stavby může být odlišný od vlastníka „spodní“ stavby. Podle názoru žalobkyň „neexistence základů takové stavby na stavbě nemůže být tím kritériem, které by mělo určovat vlastnictví ke stavbě, či příslušnost nové stavby ke stavbě původní („spodní“), a z této příslušnosti pak dovozovat její vlastnictví“. Rozhodujícím hlediskem by měla být vůle zúčastněných osob v době stavby. Právní předchůdce žalovaných se stavbou kotelny – uhelny souhlasil a obě strany připravovaly i převod vlastnictví k pozemku pod touto stavbou. Navrhly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Pro rozhodnutí ve věci samé je určující odpověď na otázku, zda předmětná kotelna-uhelna, jež je novou nástavbou na stavbě žalovaných a současně přístavbou k domu žalobkyň je součástí stavby, na níž je postavena, anebo je součástí domu, s nímž je propojena bočně. Přitom není dobře možné, aby byla součástí obou nemovitostí a tedy (spolu)vlastnicky patřila oběma stranám sporu. Dovolací soud při řešení uvedené otázky nemá důvodu zpochybňovat pro věc rozhodná skutková zjištění stavebně technického rázu, z nichž vycházel odvolací soud, nicméně dospěl k odlišným právním závěrům.
Shrnou-li se podstatná skutková zjištění k tzv. kotelně - uhelně (zejména podle znaleckého posudku ing. J. Fejfara z 29. 6. 2004 a místního ohledání provedeného soudem prvního stupně dne 17. 3. 2004), jde o přístavbu (nástavbu), která nemá vlastní základové konstrukce, neboť její podlaha je na stropní konstrukci sklepa, jenž je součástí domu žalovaných. Obvodové stěny kotelny - uhelny jsou provedeny z cihelného zdiva, které nepřiléhá ke zdi domu žalovaných. Přístup do ní je možný jen dveřmi a po schodišti zevnitř domu žalobkyň.
Z tohoto skutkového zjištění je zřejmé, že sporná přístavba stavebně technicky souvisí s oběma stavbami rozdílných spoluvlastníků a lze mít za to, že jde o od obou staveb stavebně neoddělenou část, resp., že její výstavbou došlo k propojení rozdílných staveb s rozdílnými vlastníky. Při řešení otázky jejího vlastnictví tak nelze vystačit s posouzením jejího stavebnětechnického provedení – t. j. vycházet jen z jejího propojení v materiálním smyslu se stavbami, k nímž byla přistavěna, ale je třeba přistoupit k danému problému i z hlediska funkčního. Použití tohoto hlediska pak svědčí ve prospěch žalobkyň. Žalobkyně tuto přístavbu účelně využívají, z jejich domu je stavba přístupná, zatímco z domu žalovaných přístupná není a i ze vnějšího („povrchního“) pohledu s domem žalobkyň tvoří celek, neboť sklep žalovaných je podzemní částí domu žalovaných; užívají i její přestřešení či spíše strop (viz. pergola na fotografii na č. l. 134). Bez významu v daných poměrech není ani skutečnost, že sporná přístavba byla vybudována právním předchůdcem žalobkyň a zřejmě i z jeho prostředků.
Z uvedených důvodů a bez ohledu na zcela otevřený výsledek neskončeného řízení o neoprávněné stavbě podle §135c obč. zák. pak dovolacímu soudu nezbývá, než aby se přiklonil k závěru, že v době, kdy o věci rozhodoval odvolací soud, byla sporná přístavba ve vlastnictví žalobkyň. Nedojde-li tedy ke změně skutkových zjištění, z nichž dovolací soud vyšel, nelze mít právní názor odvolacího soudu za správný.
Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo rozhodováno o nároku žalobkyň na určení, že jsou podílovými spoluvlastnicemi stavby kotelny–uhelny, podle ustanovení §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušil, a protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí v uvedeném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Pro úplnost se poznamenává, že s ohledem na výsledek řízení se dovolací soud blíže nezabýval dovolací námitkou žalobkyň uplatněnou podle §241a odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. května 2011
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu