ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.576.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 576/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. S. , zastoupeného JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech I, Randova 204, proti žalovaným: 1) L. K. , 2) P. K. , 3) L. K. , zastoupeným Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 119/I., a 4) V. B., zastoupené JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 25, o vyřešení neshody podílových spoluvlastníků, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 336/2006, o dovolání čtvrté žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. prosince 2010, č. j. 61 Co 377/2007-138, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. prosince 2010, č. j. 61 Co 377/2007 - 138, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. prosince 2010, č. j. 61 Co 377/2007–138, v průběhu odvolacího řízení připustil, aby na místo stávajícího čtvrtého žalovaného J. A., do řízení vstoupila V. B.
Uvedený postup odůvodnil návrhem žalobce ze dne 25. listopadu 2010 na vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví podaným s tím, že v mezidobí došlo k převodu ideálního spoluvlastnického podílu stávajícího čtvrtého žalovaného J. A. (dále jen „předchozí čtvrtý žalovaný“) ke sporné nemovitosti darovací smlouvou na V. B., která je nyní zapsána v katastru nemovitostí jako vlastnice ideální jedné poloviny.
Odvolací soud tomuto návrhu vyhověl postupem podle §107a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) s konstatováním, že z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že V. B., bytem K., je evidována jako „spoluvlastnice budovy č. p. 127 na st. parcele č. 160 o výměře 482 m², st. parcely č. 386 o v ýměře 26 m² a parcely č. 204/3 o výměře 371 m² v rozsahu jedné poloviny“, a to na základě darovací smlouvy ze dne 7. června 2010 s tím, že právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 7. června 2010. Po ověření této právní skutečnosti, s níž je spojován přechod práva a která nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud návrhu žalobce podle §107a odst. 1 o. s. ř. vyhověl.
Usnesení odvolacího soudu napadla čtvrtá žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že měl pro potřeby zjištění procesního nástupnictví na straně čtvrtého žalovaného opatřit kromě výpisu z katastru nemovitostí i samotnou darovací smlouvu ze dne 7. června 2010, kterou přiložila k dovolání a z níž vyplývá, že ideální podíl ¼ ke studni, o jejíž užívání je veden v řízení spor, a která tvoří příslušenství domů č. p. 126 a p. č. 127 v L. a nachází se na hranici pozemků p. č. st. 160 a p. č. st. 162, nebyl předmětem převodu v darovací smlouvě. Jestliže podle ustálené praxe (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2002) k převodu nemovitosti, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí a tvoří příslušenství jiné nemovité věci, je nezbytné, aby byla v písemné smlouvě o převodu vlastnictví vyjádřena vůle stran toto příslušenství převést spolu s věcí hlavní, z uvedených důvodů je nutno zkoumat i obsah nabývacího titulu, což se v daném případě nestalo. Z nabývacího titulu by soud prvního stupně zjistil, že k převodu ideálního podílu ke studni na dovolatelku nedošlo a že vlastníkem tohoto podílu zůstal nadále čtvrtý žalovaný. Jelikož dovolatelka nebyla v době rozhodování soudu účastnicí řízení, k návrhu žalobce se nemohla vyjádřit a soudu předložit zmíněnou darovací smlouvu, z níž skutečnost, že k převodu ideálního podílu ke studni nedošlo, vyplývá. Ačkoliv žalobkyně připouští, že zmínka o studni tak, jak je uvedena v darovací smlouvě, není obvyklá, podotýká, že oba účastníci chtěli jednoznačně vyjádřit vůli, že vlastnické právo ke studni na dovolatelku nepřechází a že v soudním sporu bude proto nadále pokračovat čtvrtý žalovaný jako spoluvlastník studny. Napadené rozhodnutí tak podle názoru dovolatelky vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu věci spočívajícího v neopatření si nabývacího titulu, z něhož by soud učinil jednoznačný závěr o tom, že nenastaly skutečnosti uvedené v §107a odst. 1 o. s. ř. Toto pochybení je pak vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení věci dovolatelka spatřuje v tom, že soud i přesto, že na dovolatelku vlastnické právo ke studni nepřešlo, připustil změnu v osobě čtvrtého žalovaného, jako kdyby k převodu došlo. Dovolatelka má za to, že uvedená skutečnost má ve věci samé zásadní právní význam a dovozuje z ní přípustnost dovolání. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ani ostatní žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili.
Podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odst. 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, který v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť posouzení otázky převodu spoluvlastnického podílu ke studni situované na hranici dvou pozemků různých vlastníků nebylo v rozhodovací činnosti dovolacího soudu prozatím řešeno.
Podle §107a odst. 1, 2 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Soud vyhoví návrhu žalobce, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka řízení tehdy, bude-li prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a nastala (došlo k ní) až po zahájení řízení.
Ohledně žalobcem označené právní skutečnosti soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti), zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde).
Podle ustálené judikatury tvoří-li příslušenství věci hlavní nemovitost, může dojít k jeho převodu na jiného smlouvou, jen jestliže byla v této smlouvě vyjádřena vůle převést rovněž příslušenství. Pouze písemné vyjádření vůle převést příslušenství věci vytváří předpoklady pro zkoumání, zda tato vůle byla vyjádřena dostatečně určitě pro to, aby mohla vyvolat právní účinky sledované účastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2004, pod pořadovým č. 75). Studna vytvořená z betonových skruží je stavbou nemovitou a příslušenstvím pozemku; jako taková může být i samostatným předmětem právních vztahů (srov. rozsudek ze dne 22. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 37/2000, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 6, ročník 2002 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. srpna 2010, sp. zn. 22 Cdo 2597/2010, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2011, č. 2, str. 71).
V posuzované věci probíhá před odvolací soudem spor mezi účastníky týkající se studny v podílovém spoluvlastnictví umístěné na hranici mezi dvěma pozemky, a to mezi pozemkem p. č. 160 a p. č. 162, vše v k. ú. L., přičemž pozemek p. č. 162 je ve vlastnictví žalobce a pozemek p. č. 160 je v podílovém spoluvlastnictví žalovaných. K návrhu žalobce odvolací soud, aniž by se zabýval otázkou právní povahy sporné studny a aniž by si zajistil předmětnou darovací smlouvu ze dne 7. června 2010, uzavřenou mezi původním čtvrtým žalovaným jako dárcem a dovolatelkou jako obdarovanou, vyšel z aktuálního výpisu z katastru nemovitostí, z něhož zjistil, že dovolatelka je „spoluvlastnicí budovy č. p. 127 na st. parcele č. 160 o výměře 482 m², st. parcely č. 386 o v ýměře 26 m² a parcely č. 204/3 o výměře 371 m² v rozsahu jedné poloviny“ namísto původního čtvrtého žalovaného. Na základě uvedeného zjištění odvolací soud bez dalšího dovodil, že dovolatelka je právním nástupcem původního čtvrtého žalovaného v tomto řízení.
Jelikož z dosavadního řízení vyplývá, že posuzovaná studna má povahu věci v právním smyslu (žádný z účastníků to ostatně v průběhu řízení ani nezpochybnil zjištění odvolacího soudu učiněné z výpisu z katastru nemovitostí, v němž je evidován toliko převod spoluvlastnického podílu k pozemku, na němž je studna částečně umístěna, nelze s o hledem na právní povahu studny jako nemovitosti, která nepodléhá evidenci v katastru nemovitostí, bez dalšího považovat za dostatečný skutkový základ pro závěr o převodu spoluvlastnického podílu i ve vztahu k ní. Bez ohledu na to, že odvolací soud při formulaci odůvodnění svého rozhodnutí zřejmě nedopatřením opomenul výslovně uvést skutečnost, že předmětem převodu darovací smlouvou byl i spoluvlastnický podíl k pozemku p. č. St. 160, za shora uvedené situace a s přihlédnutím k výše zmíněné judikatuře o povaze studny a podmínkách převodu příslušenství pozemku, od níž se dovolací soud nehodlá odchýlit ani v souzené věci, je třeba závěry odvolacího soudu vycházející pouze z výpisu z katastru nemovitostí považovat za předčasné, jelikož bez posouzení právní povahy sporné studny a zajištění darovací smlouvy za účelem posouzení přesného obsahu projevu vůle dárce i ve vztahu k převodu vlastnictví ke studni, nelze závěr odvolacího soudu o procesním nástupnictví považovat za dostatečně odůvodněný.
Řízení před odvolacím soudem je tak ve smyslu §241 odst. 1 písm. a) o. s. ř. postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
Dovolací soud proto napadené usnesení rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 a odst. 3 věta první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž je odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2011
Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r.
předseda senátu