ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.898.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 898/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně CETIC, s. r. o., identifikační číslo osoby 25024825, se sídlem v Liberci 6, Na Jezírku 321, zastoupené JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřábí 974, proti žalované V. L., o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 553/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 7. května 2009, č. j. 30 Co 183/2009-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu).
Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. ledna2009, č. j. 21 C 553/2004-63, zamítl žalobu, „kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované vydat jí zakládající dokumenty o založení společnosti, a to: společenskou smlouvu uzavřenou mezi společníky J. L. V. D. a P. A. ze dne 21. 7. 1997, zápis z mimořádné valné hromady společnosti ze dne 11. 10. 1997 o odvolání jednatele společnosti R. D. a jmenování do funkce jednatele K. P., zápis z konání mimořádné valné hromady společnosti ze dne 18. 4. 1999 o odvolání z funkce jednatele společnosti K. P. a jmenování do funkce jednatele J. L. V. D., tři živnostenské listy žalobkyně na Činnost organizačních a ekonomických poradců, na Zprostředkovatelskou činnost v oblasti obchodu a služeb v režimu živnosti volné a na Koupi zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, protokoly z živnostenského úřadu týkající se žalobkyně, výpisy z účtu žalobkyně vedeného u Komerční banky, a. s., č. ú. 35-6234560227/0100 a k č. ú. 4006240257/0100.“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a uplatňuje – jak tvrdí - dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání k němu jsou účastnicím známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.“).
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 3339). Nevymezil-li žalovaný v dovolání hmotněprávní otázku, jejíž řešení by mohlo navodit zásadní právní význam napadeného rozsudku a tedy i přípustnost dovolání, pak dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. 28 Cdo 1996/2003, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 2463).
Tak je tomu i v tomto případě, neboť žalobkyně se kromě tvrzení o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí žádnou právní otázkou, která by napadené rozhodnutí činila zásadně právně významným, nezabývá. Dovolání je postaveno na polemice se skutkovým zjištěním, namítá se tu nesprávné skutkové zjištění, nesprávné hodnocení důkazů a neprovedení navrženého důkazu. Takové námitky však nemohou založit zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce, a tudíž ani přípustnost tzv. nenárokového dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelka s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované nevznikly v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Jiří S p á č i l
předseda senátu