ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.986.2010.1
sp. zn. 22 Cdo 986/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. H. L. , bytem v P, Ostrovského 3167/36A, zastoupené Mgr. Barborou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pecháčkova 1245/8, proti žalovanému L. U. , bytem v B., zastoupenému Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 12/777, o zdržení se zásahu do výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 4 C 422/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2009, č. j. 24 Co 271/2009-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.510.- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Barbory Horákové.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 občanského soudního řádu – dále „ o. s. ř.“).
Okresní soud Praha - východ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. ledna 2009, č. j. 4 C 422/2008-31, rozhodl výrokem pod bodem I., že „žalovaný je povinen zdržet se rušení žalobkyně při výkonu práva odpovídajícího věcnému břemenu chůze a jízdy přes pozemek v k. ú. B. tím, že nechává stát automobil nebo toto stání umožňuje jiné osobě na svém pozemku v k. ú. B. a tím, že na tomto pozemku ukládá stavební materiál. Žaloba o umožnění výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni se zamítá“. Výrokem pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 20. srpna 2009, č. j. 24 Co 271/2009-56, rozsudek soudu ve výroku pod bodem I., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost, potvrdil a změnil jej ve výroku II. pouze co do výše náhrady nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné pouze pro řešení právních otázek. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci samé neprovádí a při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že „žalovaný opakovaně neodstranil zaparkovaný vůz ze svého pozemku v místě zatíženého věcným břemenem pro potřebu využití práva žalobkyně z věcného břemene, přestože byl o to požádán, popř. nebyl k tomuto účelu k zastižení, a to ani telefonicky“. Byl-li zjištěn tento skutkový stav (a dovolací soud je tímto zjištěním vázán), je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. „Spočívá-li věcné břemeno ve výlučném užívání věci, může se oprávněný z věcného břemene domáhat jejího vydání (resp. vyklizení), zdržení se neoprávněných zásahů a odstranění jejich následků. V případě, že věcné břemeno spočívá v nikoliv výlučné možnosti užívat cizí věc (tak je tomu v případě práva cesty), může se oprávněný z věcného břemene domáhat, aby vlastníkovi, případně i jiným osobám byla uložena povinnost umožnit mu výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni, případně zdržet se v žalobě uvedeného konkretizovaného rušení výkonu práva a odstranit jeho následky. Pokud vlastník pozemku umístí na cestě, zatížené věcným břemenem, překážku, která neumožňuje právo odpovídající věcnému břemeni vykonávat, může se oprávněný domáhat odstranění této překážky. Není vyloučena ani žaloba na uložení povinnosti umožnit žalobci chůzi, popřípadě přejíždění přes cizí pozemek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2001, sp. zn. 22 Cdo 443/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 556). „Pokud vlastník služebného pozemku umístí v místě zatíženém věcným břemenem překážku, která neumožňuje oprávněné osobě právo odpovídající věcnému břemeni vykonávat, může oprávněná osoba u soudu uplatnit odstranění této překážky“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 3048/2005, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 4456). K úspěšnosti žaloby není třeba, aby šlo o překážku trvalou (např. může jít o pobíhání psa po pozemku, viz zmíněnou věc sp. zn. 22 Cdo 443/2000) a není významné, že oprávněný využívá věcné břemeno jen občas; rozhodující je, že opakovaně dochází k zásahu do jeho práva.
Právní věty rozhodnutí, na které poukazuje dovolání, se na danou věc nevztahují, resp. jde o skutkově odlišné případy, které nemohou vyloučit aplikaci pravidel uvedených výše.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §1 odst. 1, §7 písm. f), §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 1.875,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty 435,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkem tedy 2.510,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu