ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1254.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1254/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Integra stavby a.s. (dříve Integra Liberec, a. s.), se sídlem v Liberci 33, Hrádecká 156, PSČ 460 01, IČO 25014391, zastoupené JUDr. Alešem Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Svobodova 7, proti žalovanému P. B. , o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 108/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2009, č. j. 8 Cmo 49/2009-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 52 Cm 108/2006-50, zamítl návrh na zrušení rozhodčího nálezu č. j. RSP 383/05 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 27. 2. 2006 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II a III).
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně nejprve shrnul tvrzení žalobkyně. Uvedl, že žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodčího nálezu ze dne 27. 2. 2006, č. j. Rsp 383/05, vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V žalobě uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o dílo, kterou žalobkyně podepsala dne 10. 9. 2002 a žalovaný dne 25. 4. 2003, jejímž předmětem byla realizace prací, dodávek a služeb na dokončení první etapy Haly SAZKA. Přestože k podpisu smlouvy ze strany žalovaného došlo až dne 25. 4. 2003, vztahy mezi účastníky se touto smlouvou řídily již ode dne jejího podpisu žalobkyní, kdy bylo žalovanému předáno staveniště k započetí prací a práce od tohoto dne probíhaly. Ve smlouvě bylo v článku XXI ujednáno, že „v případě sporů týkajících se této smlouvy vyvinou (strany) maximální úsilí řešit tyto spory vzájemnou dohodou. Pokud tato dohoda není možná, bude spor předložen Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky, v souladu se zákonem o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů č. 216/1994 Sb.“
Žalovaný podal žalobu k rozhodčímu soudu z důvodu uplatnění nároku na doplatek ceny díla. Žalovaný v této žalobě uvedl, že podle písemné smlouvy o dílo, kterou předložil, plnil včas a řádně, avšak nebylo mu zaplaceno, přičemž zpochybnil nárok na uplatnění smluvní pokuty ze strany žalobkyně, když tento nárok považoval za neoprávněný. Ke konci řízení změnil svá tvrzení tak, že uzavřená smlouva o dílo je neplatná, s výjimkou rozhodčí doložky.
Rozhodčí soud vydal dne 27. 2. 2006 nález, kterým uložil žalované straně (zde žalobkyni) zaplatit žalující straně 13 600 000 Kč s úroky z prodlení. Ostatní návrhy stran zamítl. Důvodem zamítnutí byl závěr rozhodčího soudu, že předmětná smlouva o dílo je neplatná, protože „nelze sjednat, že někdo něco vykoná v čase, který již uplynul, jinak řečeno, že ve smlouvě z 25. 4. 2003 bylo sjednáno plnění, které bylo objektivně nemožné.“ Dále rozhodci podotkli, že důvody neplatnosti rozhodčí smlouvy se netýkají platnosti rozhodčí doložky. S ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy pak rozhodci dospěli k závěru, že mezi stranami došlo k uzavření konkludentní smlouvy o dílo. Z důvodu, že nelze smluvní pokutu sjednat konkludentně, neshledali platným započtení pohledávky.
Žalobkyně dále uvedla, že předmětný rozhodčí nález byl vydán ve věci, na níž se rozhodčí smlouva nevztahovala, neboť rozhodčí smlouva stanovila, že před rozhodčím soudem budou řešeny spory „týkající se této smlouvy“. Rozhodčí soud ale tuto smlouvu shledal za neplatnou. Jestliže tedy rozhodčí doložka ve smlouvě o dílo, kterou rozhodčí soud označil za neplatnou, se vztahovala na spory týkající se této smlouvy, a jestliže rozhodčí soud dovodil, že vztahy mezi stranami se řídily jinou konkludentně uzavřenou smlouvou o dílo, pak neměl oprávnění v takové věci rozhodnout a překročit rámec vztahu, o níž byl dle uzavřené rozhodčí doložky oprávněn rozhodovat. Je tedy dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb.
S odkazem na ustanovení §33 zákona č. 216/1994 Sb. žalobkyně dále uvedla, že v průběhu dokazování nebyla nikterak platnost smlouvy o dílo zpochybňována. Proběhla dokonce dvě ústní jednání. Tato námitka byla vznesena až v podání žalovaného (v rozhodčím řízení žalobce) ze dne 13. 12. 2005. Žalobkyně v podání ze dne 3. 1. 2006 naopak rozebírala důvody, pro které shledávala uzavřenou smlouvu o dílo platnou. Odkazovala na znění článku XXVI bodu 26.3, že „tato smlouva nahrazuje jakékoliv předchozí dohody mezi stranami související se zde specifikovaným předmětem díla a představuje úplnou dohodu mezi svými stranami“. Proto žalobkyně neměla důvod zpochybňovat platnost rozhodčí doložky.
Soud prvního stupně zjistil, že rozhodčím nálezem Rsp 383/05 ze dne 27. 2. 2006 vydaným Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ve věci žalobce P. B. a žalované Integra Liberec, a.s., o zaplacení částky 13 600 000 Kč, byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení. V odůvodnění nálezu bylo uvedeno, že smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky je v podstatné části neplatná, a to v rozsahu ujednání o době plnění a ujednání o povinnosti žalující strany provést ty části díla, které byly ke dni 25. 4. 2003 hotovy. Neplatnost se však netýká platnosti rozhodčí doložky samé.
Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o dílo, kterou žalobkyně jako objednatelka podepsala dne 25. 4. 2003 a žalovaný jako zhotovitel dne 10. 9. 2002, přičemž ve smlouvě jsou sjednány termíny dokončení díla počínaje 30. 9. 2002. V článku XXI smlouvy je stanoveno, že se strany dohodly, že v případě sporů týkajících se této smlouvy vyvinou maximální úsilí řešit tyto spory vzájemnou dohodou. Pokud tato dohoda není možná, bude spor s konečnou platností předložen Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře České republiky.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla uzavřena platná rozhodčí doložka, a to v rámci neplatné smlouvy o dílo. Žalobkyně tuto dohodu vyložila velmi úzce, když tvrdila, že pokud rozhodčí soud vyslovil, že smlouva je neplatná, nejedná se již o spor z této smlouvy a neměl ve věci rozhodovat, protože na takovou situaci se rozhodčí doložka nevztahovala. S tímto výkladem soud prvního stupně nesouhlasil. Rozhodčí doložka se ve smyslu §2 odst. 4 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jako „zákon č. 216/1994 Sb.“), vztahuje nejen na práva ze smlouvy, ale i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů i na práva s tím související. Jelikož se neplatnost smlouvy o dílo netýkala rozhodčí doložky, byly dány podmínky pro rozhodování rozhodčího soudu. Soud prvního stupně proto neshledal důvod pro postup dle ustanovení §31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. dubna 2009, č. j. 8 Cmo 49/2009-67, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud vyšel při posuzování správnosti závěrů soudu prvního stupně z relativní samostatnosti rozhodčí smlouvy ve vztahu ke smlouvě hlavní. Dospěl k závěru, že pokud se žalobkyně dovolává zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, tedy z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy, nikoli pro nedostatek arbitrability, je tento důvod třeba uplatnit v řízení ještě před tím, než rozhodčí soud začal jednat ve věci samé, ledaže tak žalobkyně učinit nemohla (§33 zákona o rozhodčím řízení). Jelikož toto nebylo v řízení prokázáno, odvolací soud již proto žalobu zamítl. Nad to uvedl, že ani kdyby byla námitka neplatnosti rozhodčí doložky v rozhodčím řízení uplatněna včas, tak se neplatnost rozhodčí doložky nevztahuje na neplatnost smlouvy hlavní, a proto by nebylo možné rozhodčí nález zrušit ve smyslu §31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení. K témuž závěru ostatně dospěl i rozhodčí soud v předmětném nálezu, s odůvodněním tohoto závěru se odvolací soud plně ztotožnil. Z toho důvodu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost zakládá na §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uplatňuje §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci měl rozhodčí soud pravomoc shledat smlouvu o dílo za neplatnou. Neztotožňuje se ale se závěrem, že byla dána jeho pravomoc rozhodovat ve věci dle blíže neupřesněné konkludentní smlouvy o dílo. Pro takovou smlouvu rozhodčí doložka nebyla sjednána a rozhodčí doložka obsažená v původní smlouvě o dílo se na vztahy z jiných smluv nevztahuje. Platnost rozhodčí smlouvy tak byla nepřípustně extenzivně rozšířena i na vztah z jiné, navíc blíže nespecifikované smlouvy.
Žalobkyně dále namítá, že soudy nesprávně vyložily ustanovení §33 zákona o rozhodčím řízení. Řízení bylo zahájeno dne 30. 6. 2005. V průběhu řízení nebyla platnost smlouvy o dílo jakkoli zpochybňována, ani na dvou ústních jednáních dne 4. 11. a 23. 11. 2005. Námitku neplatnosti smlouvy o dílo vznesl žalovaný poprvé v podání ze dne 13. 12. 2005. Žalobkyně tento názor považovala za absurdní, vyjadřovala se k němu a měla za to, že je dána pravomoc rozhodčího soudu rozhodnout o vztahu z předložené projednávané smlouvy o dílo. Žalobkyně nemohla tušit, že rozhodčí soud samozvaně a překvapivě rozhodne o vztahu z jakési jiné blíže nespecifikované konkludentní smlouvy. Dovolatelka tedy ve smyslu §33 zákona o rozhodčím řízení nemohla namítat nedostatek pravomoci rozhodčího soudu k rozhodování vztahu účastníků podle jakési jiné smlouvy, když se v rozhodčím řízení jednalo o vztazích dle smlouvy o dílo, jejíž součástí byla předmětná rozhodčí doložka. Žalobkyně vůbec nemohla tušit, že se v rozhodčím nálezu takovéto závěry a posouzení vztahu podle jakési jiné smlouvy objeví.
Dovolatelka je dále toho názoru, že odvolací soud nesprávně vyložil její odvolací námitky. Žalobkyně namítala nedostatek pravomoci rozhodčího soudu, tedy nedostatek arbitrability, pro rozhodnutí o vztahu z jakési jiné konkludentně uzavřené smlouvy o dílo. Žádala o zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, neboť sjednaná rozhodčí smlouvy, resp. rozhodčí doložka se na věc (jakousi konkludentně uzavřenou smlouvu o dílo) nevztahovala.
Postupem rozhodčího soudu i soudů obou stupňů bylo žalobkyni upřeno její ústavou zaručené právo na spravedlivý proces. Celým postupem jak rozhodčího soudu, tak obecných soudů, byla též nastolena významná nerovnost v postavení obou účastníků.
Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou, posuzoval, zda dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, přípustné, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, jelikož není dán zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť nejsou splněny podmínky ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., jež by tento zásadní právní význam odůvodnily.
Dovolatelka nejprve namítá nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávném právním výkladu §33 zákona o rozhodčím řízení. Toto ustanovení ukládá soudu zamítnout návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody uvedené v §31 písm. b) nebo c) zákona o rozhodčím řízení, jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé. Podle §31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení lze namítat, že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje. Uplatnění důvodů podle ustanovení §31 písm. b) nebo c) zákona č. 216/1994 Sb. stranou, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, v rozhodčím řízení před tím, než tato strana začala jednat ve věci samé, je podmínkou pro možnost postupu soudu podle §31 písm. b) a c) zákona č. 216/1994 Sb. především pro zabránění průtahům v dalším řízení z toho důvodu, že strany sporu řešeného v rozhodčím řízení by v opačném případě mohly kalkulovat s výsledkem rozhodčího řízení a teprve na jeho základě by se dovolávaly těchto důvodů v soudním řízení a domáhaly se zrušení rozhodčího nálezu.
V řešeném případě je ovšem třeba přisvědčit dovolatelce, že nelze zamítnout návrh na zrušení rozhodčího nálezu pouze s odkazem na nenaplnění podmínek §33 zákona o rozhodčím řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že námitka podle §31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, že se daná rozhodčí doložka na konkludentně uzavřenou smlouvu o dílo nevztahuje, totiž nemohla být v rozhodčím řízení žalobkyní před tím, než začala jednat ve věci samé, objektivně vznesena. Předmětem rozhodčího řízení podle rozhodčí žaloby byly práva a povinnosti stran plynoucí z písemně uzavřené smlouvy o dílo. S použitelností rozhodčí doložky na tuto písemně uzavřenou smlouvu žalobkyně souhlasila, proto žalobkyně neměla důvod, aby v rozhodčím řízení tuto námitku vznášela. V průběhu rozhodčího řízení dospěl rozhodčí senát k závěru, že tato písemně uzavřená smlouva je neplatná a dále posuzoval nároky obou stran plynoucí z konkludentně uzavřené smlouvy o dílo. Proto nelze zamítnout návrh na zrušení rozhodčího nálezu pouze s poukazem na §33 zákona o rozhodčím řízení.
Nicméně je nutné se přiklonit k závěru soudu prvního stupně, který jako věcně správný potvrdil odvolací soud, že rozhodčí smlouva sjednaná v písemné smlouvě o dílo se vztahuje i na rozhodování sporu plynoucího z konkludentně uzavřené smlouvy o dílo. Podle §2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení platí, že strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva). Podle §2 odst. 4 téhož zákona platí, že není-li v rozhodčí smlouvě uvedeno jinak, vztahuje se rozhodčí smlouva jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související. V řešením případě se strany dohodly, že spory týkající se smlouvy o dílo, kterou žalobkyně podepsala dne 25. 4. 2003 a žalovaný jako zhotovitel dne 10. 9. 2002, se budou řešit s konečnou platností v rozhodčím řízení. Žádné omezení dosahu rozhodčí doložky ujednáno nebylo. Rozhodčí doložka se tedy týká jak sporů plynoucích přímo z písemně uzavřené smlouvy, tak sporů, které se týkají uzavřené smlouvy o dílo, resp. sporů, které se týkají předmětu písemně uzavřené smlouvy o dílo, pro jejichž řešení byla rozhodčí doložka sjednána. Takovým sporem je i spor o práva a povinnosti plynoucí z právního vztahu, který rozhodčí soud posoudil jako vztah z konkludentně uzavřené smlouvy o dílo, když dovodil neplatnost písemně uzavřené smlouvy. Stále však bylo rozhodováno o nárocích, které původně uplatnil žalovaný (v rozhodčím řízení žalobce) podle písemně uzavřené smlouvy o dílo. Proto i kdyby bylo z výše uvedených důvodů v řízení o zrušení rozhodčího nálezu odhlédnuto od §33 zákona o rozhodčím řízení, nebylo by možné podanému návrhu na zrušení rozhodčího nálezu vyhovět. Závěru odvolacího soudu, že uzavřená rozhodčí doložka se vztahuje i na práva a povinnosti vyplývající z konkludentně uzavřené smlouvy o dílo, nelze s ohledem na výše řečené nic vytknout.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. října 2011
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu