ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1270.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 1270/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně České pojišťovny a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo 452 72 956, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Novodvorská 667, o zaplacení 30 378 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 209/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2009, č.j. 8 Co 228/2009-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. června 2009, č.j. 8 Co 228/2009-95, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. března 2008, č.j. 13 C 209/2006-75, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 30 378 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a náklady řízení podle výroku II.; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyšlo najevo, že žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu č. 74016110-10 dne 15.11.1999, o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem nákladních vozidel, na základě níž žalobkyně evidovala dluh žalovaného na pojistném 17 900 Kč a 181 Kč, tedy celkem 18 081 Kč, dále pojistnou smlouvu č. 85258573-13 ze dne 20.3.2001 o pojištění čelního skla, havarijním pojištění a pojištění asistenčních služeb, podle níž dluží žalovaný žalobkyni 5 917 Kč, dále pojistnou smlouvu č. 61129991-17 dne 23.7.2002 o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, na základě níž dluží žalovaný žalobkyni na pojistném 5 327 Kč a pojistnou smlouvu č. 84859239-15 ze dne 30.12.2000 o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla Mitsubishi Lancer, podle níž žalovaný dluží žalobkyni na pojistném částku 1 753 Kč. Žalovaný dne 21.4.2004 dlužné částky co do důvodu i výše uznal a zavázal se pohledávky v celkové výši 31 078 Kč uhradit ve splátkách. Žalobkyni poté uhradil jen 700 Kč z dluhu vážícímu se k pojistné smlouvě č. 74016110-10 ze dne 15.11.1999. Soud prvního stupně konstatoval obsah odporu podaný žalovaným, v němž žalovaný uvedl, že není schopen dlužnou částku s nepřiměřenými úroky z prodlení zaplatit, když se ocitl ne vlastní vinou v druhotné platební neschopnosti, přičemž k nařízenému jednání dne 26.3.2008 se bez omluvy nedostavil, ačkoliv měl předvolání řádně doručeno. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný je povinen dlužné částky celkem ve výši 30 378 Kč žalobkyni uhradit podle §788 a násl. občanského zákoníku, ve znění do 31.12.2004 (dále jen „obč. zák.“) a to i s úroky z prodlení podle §517 odst. 2 obč. zák. za nezaplacení jednotlivých dlužných částek včas.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný je povinen částku 30 378 Kč s úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek žalobkyni zaplatit. K tomuto závěru dospěl poté, co po zopakování důkazu prohlášením o uznání dluhů ze dne 21.4.2004 vzal za prokázané, že žalovaný uznal podle §558 obč. zák. co do důvodu i výše pohledávky žalobkyně v celkové výši 31 078 Kč, které vznikly nezaplacením pojistného k pojistné smlouvě č. 74016110-10 ve výši 18 081 Kč splatné dne 1.7.2001 s 8% úrokem z prodlení od 2.7.2001 do zaplacení, k pojistné smlouvě č. 85258573-13 ve výši 5 917 Kč, které bylo splatné 21.3.2002 společně s 6% úrokem z prodlení od 22.3.2002 do zaplacení, k pojistné smlouvě č. 61129991-17 ve výši 5 327 Kč, které bylo splatné dne 23.7.2002 společně s 5,5% úrokem z prodlení od 24.7.2002 do zaplacení a dlužné částky z pojistné smlouvy č. 84859239-15 ve výši 1 753 Kč, splatné 1.1.2003, společně s 3,5% úrokem z prodlení od 2.1.2003 do zaplacení.
Odvolací soud uzavřel, že pokud žalovaný svoje pohledávky vůči žalobkyni v souladu s §558 obč. zák. písemně uznal, má se za to, že dluh v době uznání trval, neboť uznáním dluhu se zakládá vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době, kdy k uznání došlo, existoval. Uznáním dluhu tak přešlo důkazní břemeno z žalobkyně na žalovaného, ten ale v průběhu jednání u soudu prvního stupně nenamítal, že by daný dluh nevznikl a že byl splněn nebo že by zanikl jiným způsobem. V podaném odporu pouze uvedl, že není schopen dlužnou částku s nepřiměřenými úroky z prodlení zaplatit, když se ocitl ne vlastní vinou v druhotné platební neschopnosti a k nařízenému soudnímu jednání dne 26.3.2008 se bez omluvy nedostavil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že dovolání je podle jeho názoru přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jestliže odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobkyni přiznal uplatněný nárok s odkazem na §558 obč. zák., zatímco soud prvního stupně přiznal žalobkyni uplatněný nárok podle §788 a násl. obč. zák. Dovolává se s odkazem na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení věci a dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uplatnil i dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel nesouhlasí, že by uznal dluh ve výši přiznané žalobkyni. Připouští uznání dluhu jen co do výše 14 902 Kč z pojistné smlouvy uzavřené s žalobkyní na pojištění nákladu do zahraničí u automobilu zn. Avie, registrační značky FMA 86-63. Zpochybňuje však, že by podepisoval jakékoliv další uznání závazku, které by se vztahovalo k jiným motorovým vozidlům. Pokud v odvolání namítal nepřiměřenou výši úroků z prodlení, domníval se, že v částce 30 378 Kč jsou mimo částky 14 902 Kč zahrnuty i úroky z prodlení z této částky. Dále uvádí, že motorové vozidlo Mitsubishi bylo po dopravní nehodě zlikvidováno, má tedy za to, že pojištění zaniklo a nebyl žádný důvod, který by měl ve vztahu k tomuto vozidlu vzniknout a který by měl být navíc uznán. U ostatních údajně dlužných částek poukazuje na to, že nebyla prokázána souvislost mezi uznáním dluhu a jednotlivým konkrétním pojistným případem a nebylo ani prokázáno, kterého vozidla se údajný dluh týká. Navrhuje, aby v dalším řízení byly provedeny takové listinné důkazy, podle nichž by byla dána jasná souvislost každého jednotlivého případu, ze kterého žalobkyně dovozuje svůj žalobní návrh, s konkrétním označeným motorovým vozidlem, jehož se pojistný případ týká.
Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení, neboť má za to, že žaloba měla být zamítnuta nebo ji mělo být vyhověno jen co do částky 14 902 Kč.
Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (16.6.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalovaného bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) a byl řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ale není dovolání, které by bylo jinak přípustné podle §237 odst. 1 o. s. ř. (ve výše uvedeném rozhodném znění), přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu se jedná o občanskoprávní vztah, kdy na základě uzavřených pojistných smluv došlo k uznání dluhů žalovaným podle §558 obč. zák. dne 21.4.2004 z uzavřených pojistných smluv, a to z pojistné smlouvy č. 74016110-10 ve výši 18 081 Kč, přičemž na tento dluh podle žaloby uhradil žalovaný žalobkyni 700 Kč, tudíž z uvedené pojistné smlouvy zbývalo uhradit uznaných 17 381 Kč, z pojistné smlouvy č. 85258573-13 došlo k uznání dluhu ve výši 5 917 Kč, z pojistné smlouvy č. 61129991-17 ve výši 5 327 Kč a z pojistné smlouvy č. 84859239-15 ve výši 1 753 Kč.
V dané věci tak bylo rozhodnuto o jednotlivých nárocích z popsaných pojistných smluv ve výši nepřesahujících v žádném posuzovaném případě 20 000 Kč. Je nerozhodné, že přiznané plnění ve výši 17 381 Kč, 5 917 Kč, 5 327 Kč a 1 753 Kč soud sečetl ve výroku rozsudku do souhrnné finanční částky 30 378 Kč.
Dovolání žalovaného není tedy podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu