ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1333.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 1333/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně AUTOART SLUNCE a.s., se sídlem v Praze 5, Voskovcova 1075/45, PSČ 152 00, identifikační číslo osoby 49195611, zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, proti žalovanému J. H., zastoupenému JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v Příbrami I, náměstí T.G.M. 142, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 184/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2008, č. j. 21 Co 575/2008-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 650 Kč k rukám JUDr. Antonína Janáka, advokáta, se sídlem v Příbrami I, náměstí T.G.M. 142, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 12. června 2008, č. j. 11 C 184/2007-172, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 100 000 Kč se 7% úrokem z prodlení ročně od podání žaloby do zaplacení, zvýšené v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, o výši repo sazby stanovené ČNB pro první den příslušného kalendářního pololetí do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. 1. 2003 dvě smlouvy, a to smlouvu o poskytování servisních služeb souvisejících s provozováním loterií a jiných podobných her (dále jen „smlouva o poskytování servisních služeb“) a dále smlouvu mandátní. Předmětem první smlouvy bylo zajištění oprav a servisu výherních hracích přístrojů provozovaných žalobkyní, včetně přípravy přístrojů k provozu s tím, že žalovaný ve smlouvě vystupoval jako „servis“. V článku V.1 této smlouvy se žalovaný zavázal, že sjednanou činnost bude v oboru výherních hracích přístrojů či videoautomatů provádět výhradně pro žalobkyni, a nebude uzavírat obchody týkající se provozu či pronájmu s jinými subjekty. Obě smlouvy přitom obsahovaly v bodu V také dohodu o smluvní pokutě stejného znění, její výše činila 100 000 Kč a sankcionován byl „případ hrubého porušení smlouvy, zejména při opakovaném bezdůvodně opožděném odevzdání tržeb nebo falšování dokladů o výběrech tržeb nebo při vzniku škody na majetku ve vlastnictví nebo v užívání mandanta, pokud za škodu bude odpovídat mandatář, nebo při porušení článku V odst. 1 této smlouvy“. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaný dne 29. 12. 2004 předal žalobkyni výpověď smlouvy o poskytování servisních služeb, současně jí předal veškerá osvědčení o provozuschopnosti výherních automatů, razítko a všechny spravované provozovny. Žalobkyně sice převzetí výpovědi nepotvrdila, od té doby však na žalovaném žádnou činnost nepožadovala, ani neplatila. Soud prvního stupně z těchto skutečností dovodil, že došlo k ukončení smlouvy o poskytování servisních služeb. Okolnost, že se žalovaný stal členem dozorčí rady obchodní společnosti LEKRAM W, a.s., která rovněž provozuje výherní hrací přístroje, tedy stejnou činnost jako žalobkyně, není podle závěru soudu prvního stupně porušením smlouvy o poskytování servisních služeb, neboť se nejedná o činnost ohledně uzavírání obchodů, opravy a servisu výherních hracích přístrojů a dalších činností, ke kterým byl žalovaný pověřen. Ujednání v článku V odst. 2 písm. b) smlouvy o poskytování servisních služeb shledal soud prvního stupně neplatným, neboť povinnost platit smluvní pokutu se ve smlouvě ukládá mandatáři, zatímco žalovaný je v této smlouvě označen jako „servis“. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalovaný vystupoval za jinou společnost, a nedošlo tudíž k porušení povinností citovaných v článku V odst. 1 smlouvy o poskytování servisních služeb.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. prosince 2008, č. j. 21 Co 575/2008-212, rozsudek soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Smlouvu o poskytování servisních služeb, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok, posoudil jako nepojmenovanou smlouvu uzavřenou podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Shodně se soudem prvního stupně posoudil ujednání v článku V odst. 2 písm. b) smlouvy o poskytování servisních služeb pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost jako neplatné podle §37 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť ukládala povinnost platit smluvní pokutu jinému subjektu, než je žalovaný označený pro účely této smlouvy jako „servis“. Správným shledal také závěr soudu prvního stupně, že ačkoliv žalovaný neprokázal ukončení smluvního vztahu písemnou výpovědí, nepochybně došlo s ohledem na chování jejích účastníků v květnu 2005 k jeho ukončení dohodou. Taktéž odvolací soud dospěl k závěru, že účast v dozorčí radě akciové společnosti není výkonem činnosti uvedené v článku I smlouvy o poskytování servisních služeb, tedy provádění oprav a servisu výherních hracích přístrojů a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto činnost pro subjekt odlišný od osoby žalobkyně v době od 1. 1. 2003 do května 2005 skutečně vykonával. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný žádnou povinnost, s jejímž porušením byl spojen nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, neporušil.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, a dále dovolací soud podle §241a odst. 1 písm. a) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem shledává dovolatelka v závěru odvolacího soudu o neplatnosti ujednání účastníků ve smlouvě o poskytování servisních služeb v jejím článku V odst. 2 písm. b). Argumentuje ustanovením §35 odst. 3 obč. zák. (správně §35 odst. 2), podle něhož je třeba vykládat právní úkon nejen podle jeho jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle dovolatelky je totiž zřejmé, že administrativním pochybením je v článku V odst. 2 písm. b) smluvní strana žalovaného označena namísto „servis“ jako „mandatář“ a jiný výklad není možný, protože účastníkem tohoto smluvního vztahu jiná osoba není. Podle názoru dovolatelky toto administrativní pochybení v označení účastníků nezpůsobuje neplatnost uvedené části smlouvy. Dovolatelka nesouhlasí ani s dalším závěrem obou soudů, že došlo k ukončení smluvního vztahu účastníků dohodou, neboť dovolatelka neučinila úkon osvědčující, že smlouvu považuje za ukončenou.
Vada řízení spočívá podle dovolatelky v tom, že rozhodnutí obou soudů vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, neboť v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nebyly zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci. Výpověď svědkyně A. K. – S. měla být podle jejího názoru doplněna provedením důkazu povolením k provozování výherních hracích automatů u této svědkyně i u svědka V. F. za léta 2003 až 2005. Z výpovědi uvedené svědkyně také podle dovolatelky vyplývá, že servis a údržbu prováděl žalovaný i se svými syny. Taktéž svědek J. H., syn žalovaného, potvrdil, že byl od 1. 1. 2003 do srpna 2004 smluvně vázán na servis pro společnost LEKRAM. Z uvedeného je podle dovolatelky zřejmé, že žalovaný v době od 1. 1. 2003 do poloviny roku 2005, tedy za trvání smluvního závazku vůči žalobkyni, vykonával servisní činnost v rozporu s článkem V odst. 1 smlouvy o poskytování servisních služeb i pro jiné subjekty než žalobkyni. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí nemá podle jeho názoru zásadní právní význam, a proto by mělo být odmítnuto. Hodnocení důkazů, které dovolatelka napadá, není totiž přípustným dovolacím důvodem podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. K dovolatelkou namítanému nesprávnému výkladu smlouvy účastníků poukázal žalovaný na ustanovení §266 odst. 4 obch. zák., podle něhož musí jít výklad projevu vůle, který připouští dvojí výklad, k tíži strany která ho použila jako prvá. V dané věci návrh smlouvy vyhotovila žalobkyně, a proto by výklad sporného článku měl jít k její tíži.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje stanovené náležitosti, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
V dané věci napadá žalobce rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přichází proto v úvahu přípustnost dovolání pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Podle odstavce 3 téhož ustanovení je tomu tak zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam skutečně má.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka odůvodňuje přípustnost dovolání námitkou vznesenou proti závěru odvolacího soudu, že žalovaný žádnou povinnost, s jejímž porušením byl spojen nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, neporušil. Poukazem na nezbytnost doplnění dokazování, event. přehodnocení výpovědí svědků, však dovolatelka pomíjí, že soudy obou stupňů dospěly ke shodnému skutkovému zjištění, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný vykonával opravy a servisní činnost pro výherní hrací přístroje a videoautomaty pro jiné subjekty než dovolatelku, nebo uzavíral obchody týkající se provozu či pronájmu těchto přístrojů jinými subjekty. Dovolací soud je přitom v případě, že v úvahu přichází přípustnost dovolání pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., skutkovým zjištěním odvolacího soudu vázán a toto skutkové zjištění přezkoumávat nemůže, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak již bylo výše uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být totiž jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky dokazování nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Nemůže proto obstát ani názor dovolatelky, že řízení je v důsledku nesprávně zjištěného skutkového stavu věci stiženo vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci se o takový případ nejedná.
K závěru o přípustnosti dovolání nemohla vést ani námitka dovolatelky vytýkající odvolacímu soudu nesprávnost jeho závěru o neplatnosti článku V odst. 2 písm. b) smlouvy o poskytování servisních služeb pro jeho neurčitost. Tato smlouva byla uzavřena ve stejný den, kdy její účastníci uzavřeli ještě mandátní smlouvu. Nelze však nyní dovodit, zda účastníci obou smluv do smlouvy o poskytování servisních služeb při jejím vyhotovování zařadili i sporný článek V odst. 2 písm. b) omylem, anebo, zda skutečně chtěli sankcionovat povinnosti žalovaného sjednané v článku V odst. 1 smlouvy o poskytování servisních služeb předmětnou sankcí. Závěr odvolacího soudu o neurčitosti této části předmětné smlouvy podle §37 odst. 1 obč. zák. a tudíž i jeho neplatnosti, není tedy v rozporu s hmotným právem. Za této situace již nebylo nutno zabývat se otázkou, zda smlouva o poskytování servisních služeb zanikla dohodou účastníků, neboť její řešení nemohlo zpochybnit správnost právních závěrů odvolacího soudu.
Protože se v této věci neřeší ani právní otázky, které v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu právně významným, nemá rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 6 075 Kč [§3 odst. 1, §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 1 275 Kč představující náhradu za 20% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu