ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.1903.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 1903/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce: FEREX spol. s r. o., se sídlem Brno, Masarykova 31/427, IČ 00532886, zastoupeného JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem Znojmo, Tovární 7, PSČ 669 02, proti žalovaným: 1) Billa Reality, spol. s r. o., se sídlem Modletice 67, Říčany u Prahy, IČ 41603575 a 2) BILLA spol. s r. o., se sídlem Modletice 67, Říčany u Prahy, IČ 00685976, oběma zastoupeným JUDr. Robertem Čapkem, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 38, PSČ 110 00, o zaplacení Kč 3,744.130,07 s přísl., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 2/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2009, č. j. 4 Cmo 213/2008-194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto usnesení k rukám advokáta žalovaných JUDr. Roberta Čepka.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 31. července 2007, č. j. 46 Cm 2/2003-143, ve znění opravného usnesení ze dne 19. května 2009, č. j. 46 Cm 2/2003-185, že žaloba o povinnosti žalované 1) zaplatit žalobci 1,300.320,55 Kč s příslušenstvím, o povinnosti žalované 2) zaplatit žalobci 650.160,34 Kč s příslušenstvím a povinnosti žalované 1) a žalované 2) zaplatit žalobci společně a nerozdílně 1,793.649,07 Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit žalované 1) a žalované 2) na náhradu nákladů řízení 126.888,51 Kč (výrok II.).
Na základě obsáhlého dokazování soud prvního stupně dovodil, že mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovanými jako objednateli byly uzavřeny dvě smlouvy o dílo podle §536 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“) na výstavbu supermarketů v Pelhřimově a v Moravských Budějovicích podle objednateli předložené projektové dokumentace za dohodnutou pevnou cenu podle §546 odst. 1 obch. zák. Podstatné pro předmětný spor je, že cenu bylo možné měnit pouze dohodou stran podle podrobných podmínek stanovených ve smlouvě pro změnu rozsahu díla. Zvláště pro případ vícenákladů vzniklých v důsledku víceprací bylo ujednáno, že ke vzniku práva na zaplacení víceprací je nutné odsouhlasení rozsahu prací a jejich ocenění účastníky. V takovém případě bylo nutno uzavřít písemné dodatky ke smlouvám podepsané oprávněnými osobami obou smluvních stran.
Soud nepřisvědčil žalobci, že smlouva o dílo umožňovala uzavřít dodatek konketudentně tak, že druhá strana nereaguje na návrh. V předmětných případech nedošlo k platnému uzavření žádného dodatku o změně díla s důsledky na výši ceny díla. Žalobce též neprokázal, že došlo po vzájemné dohodě k provedení prací nad rámec předmětu díla s dopadem na výši ceny, a že potřebu tvrzených víceprací si vynutila neúplnost a vadnost projektové dokumentace a neprokázal ani, že o takových vadách projektové dokumentace žalované informoval.
Se zřetelem na uvedené proto soud prvního stupně posoudil žalobu na zaplacení ceny víceprací jako nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl včetně požadovaných úroků z prodlení jako příslušenství.
Soud prvního stupně dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že vzhledem k tomu, že se žalobci nepodařilo prokázat, že předmětné vícepráce nebyly zahrnuty v dohodnutém předmětu plnění, nebylo možno vyhovět žalobě z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. §451 an. občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně ve znění jeho opravného usnesení se potvrzuje (výrok I.) a že žalobce je povinen zaplatit oběma žalovaným na náhradu nákladů odvolacího řízení částku Kč 174.271,- (výrok II.).
Odvolací soud konstatoval, že předmětem řízení není zaplacení ceny díla (děl), ale zaplacení ceny víceprací převyšující cenu díla (děl).
Odvolací soud zdůraznil, že cena díla byla ve smlouvách sjednána jako cena pevná a maximální a zvýšení ceny díla bylo ve smlouvách vázáno výslovně a jednoznačně na splnění určitých podmínek, vycházejících z ust. §551 an. obch. zák. Ve smlouvě ze dne 11.11.1998 na výstavbu supermarketu v Pelhřimově bylo v čl. IV.4 výslovně sjednáno, že dojde-li při realizaci díla ke změnám, doplňkům nebo k rozšíření předmětu díla, je zhotovitel povinen provést soupis změn, ocenit je maximálně v cenách URS a po vzájemném odsouhlasení měly smluvní strany uzavřít dodatek ke smlouvě. Nebyl-li dodatek podepsán, měla se prodloužit i lhůta plnění díla. Zhotovitel se rovněž zavázal zajistit další práce dle pokynů objednatele až do celkové výše 1% objemu díla. Zvýšení ceny díla bylo tedy možné pouze formou písemného dodatku ke smlouvě podepsaného oběma stranami.
Odvolací soud dovodil, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně žalované ceny víceprací, neboť soudu předložené dodatky nebyly podepsány. Dodatek č. 1 obsahoval sice jmenovitý soupis prací, avšak bez ocenění jednotlivých položek. Kalkulaci dokládal žalobce dodatečně, avšak písemná dohoda o zvýšení ceny prokázána nebyla. Obdobné závěry platí i pro dodatek č. 2, který sice obsahoval soupis prací s kalkulací cen, nebyl však za objednatele podepsán. Nad to měl být žalované 2) předán až po převzetí díla objednatelem, přičemž v zápisu z 15.4.1999 bylo uvedeno, že práce byly provedeny v souladu se smlouvou a podle schválené projektové dokumentace. Kromě toho žalobce žalovaným 1) a 2) tyto práce ani nevyfakturoval.
Pokud jde o výstavbu supermarketu v Moravských Budějovicích, ve smlouvě o dílo z 6.5.1998 bylo sjednáno v čl. VI.2, že cena za dílo se může změnit jen bude-li objednatel požadovat provedení dalších stavebních a montážních prací nad schválenou projektovou dokumentaci. Cena nemůže být zvýšena, nebude-li se realizační projekt podstatně odchylovat od projektu pro stavební povolení, podstatná odchylka představovala práce nad 50.000,- Kč v jednotlivém případě. Také tato smlouva vyžadovala soupis a ocenění konkrétních prací a předchozí písemný souhlas se zvýšením ceny ze strany objednatele. Ani v tomto případě se žalobci nepodařilo prokázat, že byly splněny podmínky pro zvýšení ceny a zaplacení víceprací.
Odvolací soud konstatoval, že dohodu o zvýšení ceny žalobce prokazoval zápisy ze stavebních deníků jeho samotného a jeho dvou subdodavatelů, jakož i zápisy z kontrolních dnů na stavbě. V zápisech se sice obecně uvádí, že budou prováděny některé vícepráce, avšak nejsou dostatečně konkrétní a jednotlivé práce nejsou oceněny. Písemné dohody o zvýšení ceny podepsané objednateli, soudu doloženy nebyly a v zápisech ze stavebních deníků takové dohody nejsou. Rovněž ze zápisu o předání a převzetí stavby z 17.9.1998 nevyplývá, že by terénní úpravy šly nad rámec stavby. Žalobce tedy ani ve druhém případě, tj. při výstavbě supermarketu v Moravských Budějovicích, neunesl důkazní břemeno ohledně vzniku nároku na zvýšení ceny na zaplacení víceprací nad rámec smlouvy.
Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno a žalobě tudíž nebylo možno vyhovět.
Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nepřichází v úvahu nárok posoudit jako bezdůvodné obohacení, neboť předmětné stavební práce nepřesáhly rámec sjednaného předmětu díla a nešlo tudíž o plnění bezesmluvní (ust. §451 an. obč. zák.).
Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle §219 o.s.ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání ze dne 3.1.2010, jehož přípustnost opírá o ust. §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o.s.ř. v rozhodném znění s tím, že oba soudy řešily právní otázku v rozporu s hmotným právem a šlo o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena a která je soudy rozhodována rozdílně.
Žalobce rekapituluje, že ohledně smlouvy o dílo na vybudování supermarketu BILLA v Pelhřimově žalované dosud nezaplatily cenu víceprací za rozšíření předmětu díla ve výši Kč 1,950.451,-, ohledně smlouvy o dílo na vybudování supermarketu BILLA v Moravských Budějovicích zůstala neuhrazena cena za rozšíření předmětu díla co do víceprací ve výši Kč 1,793.649,07.
Dovolatel namítá, že žalované pomíjejí, že žalobci poskytly k výstavbě obou supermarketů nesprávnou a neúplnou projektovou dokumentaci, což si vyžádalo změnu a doplňky díla a případně vícepráce a došlo k oboustranné dohodě o provedení změn díla a provedení víceprací a žalované převzaly díla včetně provedených změn a víceprací. Jestliže žalované odmítají vymáhané částky zaplatit, postupují v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.
Obě smlouvy o dílo – jak zdůrazňuje dovolatel – předpokládaly, že může dojít ke změně projektu a ke vzniku potřeby víceprací a ukládaly smluvním stranám na návrhy dodatků reagovat. Žalované nepopíraly, že žalobce provedl práce nad rámec předmětu díla vymezený v obou smlouvách o dílo a část víceprací zaplatily. Provedení víceprací bylo prokázáno i návrhy dodatků č. 1 a 2 ke smlouvě o dílo ohledně supermarketu Pelhřimov a položkovými rozpočty; podobně tomu bylo u stavby supermarketu v Moravských Budějovicích. Soupis víceprací a jejich ocenění byl projednán a schválen na jednání dne 27.10.1998 na EUROPROJEKTU za účasti zástupců žalovaných, žalobce a uvedeného subjektu. Vadnost projektové dokumentace, která si vynutila provedení víceprací, je podle názoru žalobce prokázána přílohou č. 4 k zápisu o předání a převzetí díla, početnými zápis ve stavebním deníku a v uvedených zápisech z konkrétních dnů na obou staveb. Dovolatel poukazuje též na konkrétní zápisy z konkrétních dnů, dokazující, že vícepráce byly prováděny s vědomím a souhlasem žalovaných a totéž odvozuje z konkrétně vyjmenovaných zápisů ze stavebních deníků.
Dovolatel poukazuje na ustanovení §549 odst. 1a 2 obch. zák., týkajících se zvýšení ceny díla v důsledku rozšíření díla. Žalované vícepráce, tj. rozšířený předmět díla na obou staveb převzaly a užívají jej. Pro případ pochybností v dohodě o rozšíření díla dovolatel navrhl věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení v §451 an. obč. zák.
Dovolatel dále vytýká, že soud prvního stupně neprovedl jím navrhované důkazy výslechem svědků, stavebními deníky a znaleckým posudkem z oboru stavebnictví. Pochybení obou soudů spatřuje v posouzení otázek přiznání zvýšení ceny za vícepráce, představující rozšíření předmětu díla a v jejich posouzení jako bezdůvodného obohacení, jakož i v aprobaci jednání žalovaných v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrých mravů.
Podle názoru dovolatele jsou v daném případě dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a podle §241a odst. 3 o.s.ř.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalované ve vyjádření k dovolání mají dovolání za nepřípustné a zdůrazňují, že pro zaplacení víceprací na základě změn díla nebyl v obou předmětných případech splněn předpokládaný písemný souhlas oprávněnými osobami na straně žalovaných a vymáhané nároky proto nelze přiznat. Aplikace ust. §549 obch. zák., jehož se dovolává žalobce, je vyloučena, neboť smluvní ujednání detailně specifikují provádění změn ceny díla, která byla sjednána v soulad s §546 obch. zák. jako cena pevná. Provádění dalších důkazů, navrhovaných žalobcem, zvláště znaleckým posudkem, je nadbytečné.
Žalované se rovněž ztotožňují s právními závěry obou soudů, že bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 an. obč. zák. na straně žalovaných nemohlo vzniknout a z procesní opatrnosti žalované taktéž vznesly v tomto ohledu námitku promlčení.
Žalované navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. je zamítl jako nedůvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve konstatoval, že na dané dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava dovolání v občanském soudním řádu (zákon č. 99/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů) včetně zákona č. 7/2009 Sb., kterážto novela vstoupila v účinnost dnem 1.7.2009, jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno (vyhlášeno) dne 21. října 2009 (srov. přechodná ustanovení cit. novely v čl. II. bod 12).
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o.s.ř.) a na prvním místě se musel zabývat přípustností dovolání, poněvadž dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
V posuzovaném případě může být přípustnost dovolání dána pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na které také dovolatel odkazuje a podle něhož dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) cit. ustanovení [a podle tohoto ustanovení vskutku dovolání v tomto případě přípustné není] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř., v rozhodném znění, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavce 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Otázku zásadního právního významu spatřuje dovolatel v nesprávné aplikaci §549 obch. zák. o změnách díla a v nesprávné aplikaci ust. §451 an. obč. zák. o bezdůvodném obohacení.
Nejvyšší soud konstatuje, že podle ustanovení §549 odst. 1 část věty za středníkem obch. zák. je stanoveno, že dohodnou-li se strany na rozšíření díla, je objednatel povinen zaplatit cenu přiměřeně zvýšenou. V posuzovaném případě muselo dojít k dohodě obou účastníků o rozšíření předmětu (rozsahu) díla a teprve na základě takové dohody by došlo ke změně (zvýšení) ceny díla. Existence takové dohody (dohod v obou případech) však v řízení zjištěna nebyla a důkazy v tomto směru dovolatelem v dovolání navrhované, nejsou relevantní, protože k prokázání předmětné dohody (dohod) vést nemohou. V souvislosti s posuzováním přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jsou pak zcela nerozhodné.
Obdobný závěr platí pro dovolatelem namítanou nesprávnou aplikaci institutu bezdůvodného obohacení podle §451 an. obč. zák. Pro vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného by muselo být splněno, že získané plnění bylo poskytnuto mimo rámec dohodnutého předmětu plnění a sjednané ceny díla, tj. jako jiné dílo. V dané věci tak nemohlo žalovaným vzniknout bezdůvodné obohacení dle ust. §451 odst. 1 a 2 obč. zák. a to zejména i ve vztahu k ust. §546 odst. 1 obch. zák., neboť uvedená skutečnost nebyla zjištěna; oba soudy – prvního stupně a odvolací – posoudily věc z uvedeného hlediska správně.
Dovolací soud závěrem dodává, že objednatel není povinen zaplatit zhotoviteli jinou než ve smlouvě dohodnutou cenu díla (případně cenu určenou způsobem stanoveným ve smlouvě), nejde-li o snížení či zvýšení ceny díla za podmínek vymezených v ustanovení §549 obch. zák. Provede-li proto zhotovitel práce nad sjednaný rozsah díla a nejsou-li dány podmínky dle §549 obch. zák. pro vznik povinnosti objednatele zaplatit zhotoviteli cenu přiměřeně zvýšenou, nemůže zhotovitel hodnotu takových víceprací požadovat z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v §451 a 454 obč. zák. V takovém případě totiž nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 22. 9. 2009).
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolatelem uváděné otázky nejsou otázkami zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 cit. ustanovení o.s.ř., v rozhodném znění. Odvolací soud věc posoudil v intencích konstantní judikatury a dovolací soud neshledal důvod pro odchylné řešení shora uvedených právních otázek.
Zbývající námitky dovolatele, zvláště procesního charakteru, jsou z hlediska přípustnosti dovolání v daném případě irelevantní.
Nejvyšší soud tudíž dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalobce je tedy povinen nahradit žalovaným náklady dovolacího řízení, a to oběma společně a nerozdílně. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce Kč 10.000,-, dále z jednoho paušálu hotových výloh podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. (k vyjádření k dovolání) ve výši Kč 300,- a konečně v připočtení 20% DPH v částce Kč 2.060,-, celkem tedy v částce Kč 12.360,-, kteroužto částku je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalovaných, jak uvedeno ve výroku.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávněné navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu