ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2602.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2602/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Stavoinvesta, spol. s r. o. , se sídlem v Ústí nad Orlicí, Mírové náměstí 1389, IČ: 150 30 318, zast. JUDr. Josefem Filipem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 156, proti žalovanému Dětskému domovu se školou, středisku výchovné péče, základní škole a školní jídelně, Hrochův Týnec, Riegrova 1 , se sídlem v Hrochově Týnci, Riegrova 1, IČ: 601 03 264, zast. Mgr. Jiřím Částkou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Havlíčkova 7, o zaplacení 362.553,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 165/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. ledna 2010, č. j. 18 Co 280/2009-302, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. ledna 2010, č. j. 18 Co 280/2009-302, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále též „ soud prvního stupně “) rozsudkem ze dne 19. 5. 2009, č. j. 8 C 165/2005-259, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 362.553,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně, jdoucím od 9. 6. 2004 do 8. 10. 2004 z částky 520.544,- Kč a s 2% úrokem z prodlení ročně z částky 262.553,- Kč od 9. 10. 2004 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 38.065,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 21.086,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 1. 2010, č. j. 18 Co 280/2009-302, změnil shora uvedený rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 362.553,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 9. 6. 2004 do 8. 10. 2004 z částky 520.544,- Kč a s 2% úrokem z prodlení od 9. 10. 2004 do zaplacení z částky 362.553,- Kč, to vše do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku, dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku celkem 132.458,- Kč do tří dnů do právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce a uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet soudu prvého stupně náklady řízení státu před soudem prvého stupně ve výši 21.086,- Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že zopakoval dokazování čtením listin a zjistil, že žalobkyně jako mandatář a žalovaný jako mandant uzavřeli dne 4. 11. 2003 mandátní smlouvu (dále též jen „ smlouva “), podle níž (ve znění tří dodatků ze dne 9. 1. 2004, 22. 3. 2004 a 28. 5. 2004) se žalobkyně zavázala pro žalovaného provést obstaravatelskou činnost – zabezpečení inženýrsko – investorské činnosti na akci DVÚ a SVP Hrochův Týnec, rekonstrukce zámku, ve smlouvě stanoveném rozsahu a žalovaný se zavázal za to zaplatit úplatu ve výši 10.000,- Kč za realizaci výběrového řízení na projektanta a 1.457.000,- Kč plus 73.350,- Kč představující 5% DPH, celkem tedy 1.540.350,- Kč za inženýrsko-investorskou činnost. Z uvedené částky mělo být do konce roku 2003 zaplaceno 50.000,- Kč, do konce dubna 2004 částka 300.000,- Kč, do konce května 2004 částka 520.544,- Kč. Dále měla být uhrazena do konce roku 2004 částka 340.001,- Kč a do konce roku 2005 částka 535.897,- Kč. V listině ze dne 21. 4. 2004, nazvané „ pozastavení výkonu činností “ žalovaný žalobkyni sdělil, že okamžitě pozastavuje do odvolání výkon veškerých činností vymezených mandátní smlouvou s výjimkou odsouhlasení zadávací projektové dokumentace a dokumentace pro realizaci stavby s tím, že důvodem jsou nevyjasněné majetkové poměry k objektu zámku.
Dále uvedl, že soud prvého stupně nesprávně zjišťoval úplatu, která byla obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobou činnosti, kterou mandatář (žalobkyně) uskutečnil při zařízení záležitostí pro mandanta (žalovaného) a ustanovil za tímto účelem znalce. Takto by bylo možné dle §571 odst. 1 obchod. zák. postupovat v případě, že by výše úplaty nebyla stranami dohodnuta, ovšem tak tomu v souzené věci nebylo, poněvadž tato byla stranami ujednána, a to včetně výše odměn za jednotlivé etapy činností, jež žalobkyně pro žalovaného provedla.
Sporným mezi účastníky bylo, zda žalobkyně provedla pro žalovaného i dohodnutou činnost – přípravu dokumentace k realizace stavby. Odvolací soud zjistil, že taktéž tato činnost byla žalobkyní provedena; ze zápisu ze dne 30. 4. 2004 vyplynulo, že tato činnost byla žalobkyní pro žalovaného zajištěna a tato dokumentace k realizaci stavby byla žalovanému dne 30. 4. 2004 předána. Za shora uvedené činnosti - od předprojektové přípravy – investiční záměr až po přípravu dokumentace k realizaci stavby náležela dle smlouvy ve znění shora uvedených 3 dodatků žalobkyni odměna ve výši 870.544,- Kč (dle výše specifikovaných termínů splatnosti mělo být nejprve uhrazeno 50.000,- Kč, následně 300.000,- Kč a konečně 520.544,- Kč), přičemž 350.000,- Kč (50.000,- Kč plus 300.000,- Kč) žalovaný žalobkyni uhradil a z částky 520.544,- Kč zaplatil jen 157.991,- Kč, takže neuhrazena zůstala částka v žalované výši 362.553,- Kč.
Žalobkyně pro žalovaného neprovedla dle smlouvy ve znění uvedených tří dodatků pouze práce týkající se vlastní realizace stavby, za něž mu měl žalovaný zaplatit (včetně DPH) 340.001,- Kč do konce roku 2004 a do konce roku 2005 částku 535.897,- Kč, jejichž zaplacení však žalobkyně po žalovaném nepožadovala. Námitka žalovaného, že výše odměny za jednotlivé etapy činností nebyla ve smlouvě dohodnuta, nebyla dle odvolacího soudu případná, neboť ze smlouvy a dodatku č. 2 zřetelně její výše vyplývá. V dodatku č. 3 sice nebylo toto rozdělení stanoveno, avšak tento dodatek byl sjednán proto, že došlo k podstatné změně v placení DPH a nelze z něj dovodit, že došlo ke změně ve výši úplaty ohledně jednotlivých etap činností. Odvolací soud současně upozornil, že uvedený dodatek č. 3, dle něhož měl žalovaný zaplatit do konce měsíce května 2004 částku 520.544,- Kč s DPH, byl stranami uzavřen a žalovaným podepsán dne 28. 5. 2004 a na tuto částku uhradil jen 157.991,- Kč, takže zbývá uhradit částka v žalované výši.
Protože činnosti týkající se přípravy projektové dokumentace ke stavebnímu povolení a přípravy dokumentace k realizaci stavby byly žalobkyní pro žalovaného zajištěny a vykonány, žalovaný za ně smluvně dohodnutou částku neuhradil, odvolací soud dovodil, že žalobkyně má na jejich zaplacení právo, a rozhodl tak, jak uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 13. 5. 2010 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že výše úplaty za jednotlivé činnosti je ve smlouvě stanovena toliko orientačně „ jako nezbytná /součást/ pro sestavení finančního harmonogram stavby “. Dovolatel považuje za nezbytné při výkladu smlouvy vycházet ze skutečnosti, že se jedná o akci financovanou ze státního rozpočtu. Vzhledem k tomu a ust. čl. VI. smlouvy, dle kterého měla být úhrada faktur prováděna v závislosti na přidělení finančních prostředků ze státního rozpočtu, „ nemohl žalobce počítat s tím, že jsou sjednány dílčí úplaty k uvedenému termínu, neboť toto ujednání to jednoznačně vylučuje “. Dovolatel nesouhlasí s názorem, že žalobkyně má právo na zaplacení celé částky ve výši 520.544,- Kč, neboť měl mandatář nárok jen na poměrnou část odměny, a to v rozsahu provedené práce k datu pozastávky. Dodatek č. 3 byl dle žalovaného sjednán kvůli úpravě předmětu plnění, a proto byly dodatkem upraveny též ujednání smlouvy o výši úplaty, splatné v jednotlivých obdobích. Dovolatel s odkazem na kalkulaci ceny upozornil, že cena za obstaravatelskou činnost činila 1.457.000,- Kč a zahrnovala sedm výkonových fází, z nichž však žalobkyně zajistila do přerušení prací, tj. do 21. 4. 2004, pouze čtyři, za které jí dle sazebníku náležela odměna ve výši 399.862,- Kč. Zbývající, žalobkyní nerealizované, tří výkonové fáze představují dvě třetiny celkové ceny za obstaravatelskou činnost.
Dovolatel souhlasí s postupem soudu prvého stupně, jenž od účastníků sporu zjišťoval, které činnosti byly zajištěny, a nařídil ve věci zpracovat znalecký posudek pro ocenění poměrné části odměny v souvislosti s rozsahem provedených prací, přičemž sporným zůstalo, zda žalobkyně zajistila pro žalovaného i přípravu dokumentace k realizace stavby dle čl. III mandátní smlouvy. Žalovaný v dovolání brojil proti závěru odvolacího soudu, že tato činnost byla žalobkyní pro žalovaného rovněž zajištěna. Žalovaný je přesvědčen, že tuto skutečnost žalobkyně v řízení neprokázala. Odvolacímu soudu dále vytkl, že nesouhlasil-li se závěry znaleckého posudku, z něhož vyšel soud prvého stupně, měl nařídit vypracování revizního znaleckého posudku, jenž by nově stanovil hodnotu poměrné části dosud provedených prací.
Závěrem žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu a „žalobu zamítl“, popř. – dospěje-li k závěru, že je nutné hodnotu poměrné části provedených prací na základě smlouvy přezkoumat – aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 10. 6. 2010 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné. Upozornila, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ovšem dovolatelka je přesvědčena, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, jak uvádí, avšak tento zásadní význam nijak blíže nespecifikovala. Po rekapitulaci závěrů rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že námitky žalovaného ohledně článku III bodu 3.3 smlouvy obsahujícího podmínku, že finanční prostředky budou ze státního rozpočtu na stavbu přiděleny, jsou bez významu, neboť žalovaný nikdy (a nečiní tak ani v řízení dovolacím) netvrdil, že svou smluvní povinnost spočívající v zaplacení žalované částky nesplnil v důsledku neschválení investičního záměru a nepřidělení finančních prostředků. Stejně je tomu tak v případě článku VI smlouvy, protože postup úhrady faktur v něm uvedený nijak nesouvisí s odpíráním práva žalobkyně na zaplacení smluvně dohodnuté úplaty ze strany žalovaného.
Závěrem žalobkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovaným), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Dovolání žalovaného je přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., poněvadž napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v zásadě na závěru, že ve smlouvě (a zejména dodatku č. 3, jímž byla smlouva - co do výše úplaty za provedené činnosti - změněna) si strany dohodly výši odměny, a to i za jednotlivé fáze, a proto žalobkyni náleží žalobou požadovaná částka představující úplatu za smluvně dohodnuté činnosti realizované do okamžiku přerušení prací (s výjimkou odsouhlasení zadávací projektové dokumentace a dokumentace pro realizaci stavby), které žalovaný žalobkyni oznámil v listině ze dne 21. 4. 2004.
Dovolatel zejména namítl, že se strany nedohodly na úplatě za jednotlivé, žalobkyní zařizované, obchodní záležitosti, která by byla splatná v přesně stanovených obdobích, přičemž poukázal na to, že jakékoli ujednání v tomto směru bylo toliko orientační.
Podle §566 obchod. zák. se mandátní smlouvou zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Je-li zařízení záležitosti předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za to, že úplata byla smluvena.
Podle ust. §572 obchod. zák. platí, že mandant je povinen uhradit mandatáři náklady, které mandatář nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě.
Podle ust. §574 odst. 4 obchod. zák. má mandatář nárok na úhradu nákladů vynaložených podle §572 obchod. zák. a na přiměřenou část úplaty za činnost řádně uskutečněnou do účinnosti výpovědi.
V čl. V bodu 5.1 mandátní smlouvy ze dne 4. 11. 2003 se strany dohodly, že žalovaný zaplatí žalobkyni za zabezpečení obstaravatelské činnosti – inženýrsko-investiční činnosti (inženýringu) podrobně specifikované v čl. III této smlouvy 1.457.000,- Kč bez DPH, dále 10.000,- Kč bez DPH za výběrové řízení na projektanta a 50.000,- Kč bez DPH za výběrové řízení na zhotovitele díla, tzn. celkem vč. 5% DPH 1.592.850,- Kč s tím, že do konce roku 2003 měl žalovaný žalobkyni zaplatit 50.000,- Kč za inženýrsko-investorskou činnost / předprojektovou přípravu – přípravu investičního záměru/ a realizaci výběrového řízení na projektanta, dále 770.000,- Kč do 1. 7. 2004 za přípravu projektové dokumentace ke stavebnímu povolení a přípravu dokumentace k realizaci stavby vč. organizace veřejné obchodní soutěže na zhotovitele díla, následně 300.000,- Kč „v návaznosti na skutečně provedené práce na stavbě“ do 31. 12. 2004 za realizaci stavby – výkonu technického dozoru investora za rok 2004 a za realizaci stavby – výkonu technického dozoru investora, závěr prací, převzetí díla a stavby pak částku 472.850,- Kč do 31. 12. 2005 v návaznosti na skutečně provedené práce na stavbě.
V čl. V bodu 5.3 smlouvy bylo stranami dohodnuto, že v případě pozastavení či přerušení realizace stavby z důvodů, které nebudou na straně žalobkyně jako mandatáře, má tato nárok na poměrnou část odměny úměrnou k rozsahu provedené práce a ke skutečně prostavěným nákladům na díle, včetně vynaložených nákladů.
Dodatkem č. 3 ze dne 28. 5. 2004 byl mimo jiné rozšířen předmět plnění uvedený v čl. III smlouvy o povinnost uhradit správní poplatky v rámci stavebního a vodoprávního řízení a změněn celý čl. V bod 5.1 smlouvy tak, že žalovaný zaplatí žalobkyni úplatu za dohodnutou činnost (zabezpečení inženýrsko-investorské činnosti /inženýringu/ na uvedené stavbě ve fázi přípravy a realizace stavby, závěr prací a kolaudace stavby) částku odpovídající rozsahu předmětu plnění, tj. odečtení honoráře za výběrové řízení na zhotovitele díla, připočtením skutečných nákladů na správní poplatky v předpokládané výši 4.000,- Kč bez DPH a změny DPH v nové zákonné výši 19 % a 20 %. Celková částka tak měla činit 1.751.202,- Kč vč. DPH s tím, že 50.000,- Kč měl žalovaný uhradit do prosince 2003, 300.000,- Kč do dubna 2004, 525.304,- Kč do května 2004, 340.001,- Kč do prosince 2004 a konečně 535.897,- Kč do prosince 2005.
V nově dohodnutých „ platebních podmínkách “ dle uvedeného dodatku č. 3 se strany dohodly na tom, že příprava projektové dokumentace ke stavebnímu povolení a příprava dokumentace k realizaci stavby bude účtována do 1. 7. 2004, realizace stavby – výkon technického dozoru investora za rok 2004 bude fakturována v termínu do 31. 12. 2004 v návaznosti na skutečně provedené práce na stavbě a realizace stavby – výkon technického dozoru investora, závěr prací, převzetí díla a stavby bude fakturována do 31. 12. 2005 dle skutečně provedených prací na stavbě.
Dle uvedeného dodatku č. 3 se ostatní ujednání smlouvy nemění „ nejsou-li dotčeny úpravami, v návaznosti na změnu předmětu plnění a úplaty “.
Jsou-li pochybnosti o obsahu právního úkonu (o projevené vůli), zjišťuje se jeho obsah za použití pravidel stanovených obecně v §35 odst. 2, 3 občan. zák. a pro obchodní vztahy speciálně v §266 obchod. zák.
Podle ustanovení §35 odst. 2 občan. zák. je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle ustanovení §266 obchod. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám (odstavec 1). V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá (odstavec 2). Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (odstavec 3). Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila (odstavec 4).
Nejvyšší soud vyložil v rozsudku ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386, že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že za situace, kdy dodatkem č. 3 byl změněno celé ust. čl. V bod 5.1 smlouvy a nově bylo stranami dohodnuta mandátní úplata, avšak po změně smlouvy uvedeným dodatkem již nebyla stranami ujednána odměna za jednotlivé fáze, nelze přisvědčit odvolacímu soudu, že ve smlouvě byla stanovena odměna za jednotlivé výkonové fáze. Názor odvolacího soudu vycházející ze skutkového zjištění, že se dle smlouvy ve znění dodatku č. 3 žalovaný zavázal uhradit do konce května 2004 úplatu za činnosti až po odsouhlasení zadávací projektové dokumentace a dokumentace pro realizaci stavby, ve výši 520.544,- Kč nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
K tomu je nutno uvést, že si byl odvolací soud sám vědom toho, že skutkový závěr, že ze smlouvy ve znění 3 dodatků úplata za jednotlivé fáze, resp. etapy prací, po jejichž zařízení by žalobkyni vzniklo právo na její zaplacení, nevyplývá, neboť v rozhodnutí sám uvádí, že „ v dodatku č. 3 sice toto rozdělení již zcela jasně není dáno “ (s. 10 rozsudku), avšak přesto dovodil, že se strany v předmětné mandátní smlouvě ve znění všech tří dodatků dohodly na výši úplaty za zařízení dohodnutých obchodních záležitostí, včetně výše úplaty za jednotlivé fáze žalobkyní zařizovaných obchodních záležitostí, poněvadž z dodatku č. 3 „ nelze dovodit změnu ve výši úplaty za jednotlivé etapy prací “ (tamtéž). Odvolací soud však přehlíží, že dle uvedeného dodatku č. 3 došlo ke změně celého čl. V odst. 5.1, a proto nemohlo být postupováno dle ujednání o odměně za zařízení přesně vymezených obchodních záležitostí, rozdělených do jednotlivých fází tak, jak to bylo v původním znění mandátní smlouvy (tj. před dodatkem č. 3). Odvolacímu soudu je nutné taktéž vytknout, že jeho závěr, že z ustanovení obsaženého v dodatku č. 3 v jeho čl. V bodě 5.1 („ z toho finan. plnění v Kč “) vyplývají termíny, ve kterých měl žalovaný povinnost částky za jednotlivé fáze zaplatit, nekoresponduje s tamtéž uvedenými platebními podmínkami, neboť v prvém případě, podle něhož soud postupoval, byl stanoven termín „ do “ 05/2004 a v druhém případě je stanoven termín pro fakturaci přípravy projektové dokumentace ke stavebnímu povolení a přípravě dokumentace k realizaci stavby „ do “ 1. 7. 2004.
K tomu považuje dovolací soud za nutné dodat, že by neobstál ani závěr, že veškeré fáze dle původního ujednání smlouvy, za které žalobkyně požadovala odměnu, žalobkyně řádně splnila, neboť se odvolací soud nezabýval ani tím, zda došlo k odsouhlasení zadávací projektové dokumentace a dokumentace pro realizaci stavby, jak tvrdila žalobkyně, a které žalovaný v listině týkající se okamžitého pozastavení prací požadoval zajistit.
Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných (mj. z listiny nazvané „ Záznam z jednání pracovního výboru “ ze dne 30. 4. 2004) vyplývá, že realizační projekt, vypracovaný Ing. arch. F. P., byl žalobkyní zajištěn a dne 30. 4. 2004 v jeho přítomnosti předán žalovanému s tím, že žalobkyně měla provést věcnou kontrolu předané dokumentace „ v návaznosti na výkaz výměr, předcházející projektový stupeň a věcné a finanční dodržení schváleného investičního záměr “, a žalovaný, jak výslovně uvedl, tuto projektovou dokumentaci převzal, stejně jako složku dokladové části k projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení. Následně projektovou dokumentaci žalovaný předal žalobkyni za účelem jejího odsouhlasení. V přípise ze dne 15. 12. 2009 žalovaný sdělil, že architekt F. P. pro žalovaného zpracoval Dokumentaci návrhu stavebního řešení investičního záměru DVÚ a SVP Hrochův Týnec, rekonstrukce zámku, projektovou dokumentaci pro vydání stavebního povolení a zadávací projektovou dokumentaci k této akci.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně pro žalovaného zajistila dokumentaci k realizaci stavby.
Žalobkyně v řízení tvrdila, že k odsouhlasení dokumentace došlo “po datu 21. 4. 2004 “ (č. l. 31), avšak toto své žalobní tvrzení nijak neprokázala a odvolací soud na zjištění této skutečnosti rezignoval, ovšem přesto uzavřel, že jí náleží úplata též za zajištění přípravy dokumentace k realizaci stavby.
Dovodil-li odvolací soud, že přesto došlo ke vzniku práva na zaplacení mandátní odměny žalobkyně za fázi zajištění přípravy dokumentace k realizaci stavby (jejíž součástí bylo též odsouhlasení uvedené dokumentace), je třeba konstatovat, že ani tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování, a není proto správný.
Ze smlouvy ve znění dodatku č. 3, zejména čl. 5.3, a ze skutkových zjištění provedených soudy obou stupňů vyplývá, že v případě pozastavení nebo přerušení prací z důvodů, které nebyly na straně žalobkyně, jak tomu bylo v souzené věci, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení poměrné části odměny úměrné k rozsahu jí provedených prací a „ ke skutečně prostavěným nákladům na díle, včetně vynaložených nákladů “.
Z uvedeného je zřejmé, že po změně smlouvy, provedené třemi shora uvedenými dodatky, nevzniklo žalobkyni v případě pozastavení či přerušení prací právo na odměnu za objem určitých, jí zajištěných obchodních záležitostí, nýbrž toliko na poměrnou odměnu úměrnou k rozsahu provedené práce, včetně vynaložených nákladů dle čl. 5.3 smlouvy.
Odvolací soud se proto neměl zabývat tím (takto však – jak výše vyloženo - učinil ještě neúplně), zda a které činnosti, za které žalobkyni náležela dle původního znění smlouvy dohodnutá a v konkrétních termínech splatná odměna, žalobkyně pro žalovaného zajistila, nýbrž měl dle čl. 5.3 smlouvy stanovit a posoudit poměrnou část odměny, jež by byla úměrná k rozsahu jí zajištěných obchodních záležitostí, vč. vynaložených nákladů, a na níž měla žalobkyně po pozastavení smlouvou dohodnutých činností právo.
Protože skutková zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, výklad uvedených ustanovení čl. V bodu 5 smlouvy po změně provedené zejména dodatkem č. 3 není správný a jeho skutková zjištění nejsou úplná, nezbylo Nejvyššímu soudu než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že dovoláním napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu