ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.2874.2010.1
sp. zn. 23 Cdo 2874/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně AGRO - Měřín, a. s. , se sídlem Zarybník 516, 594 42 Měřín, IČO 49434179, zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Nádražní 21, 591 01 Žďár nad Sázavou, proti žalovaným 1) J. U. a 2) AGROCENTRUM ZS, s. r. o. , se sídlem 594 01 Lavičky 139, IČO 27687236, oběma zastoupenými JUDr. Lubomírem Kolaříkem, advokátem se sídlem Svatovítské náměstí 126, 393 01 Pelhřimov, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 131/2006, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. března 2010, č. j. 4 Cmo 447/2009-160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lubomíra Kolaříka, advokáta se sídlem v Pelhřimově, Svatovítské náměstí č. 126, PSČ 393 01.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala ochrany před jednáním nekalé soutěže žalobou, v níž po několika změnách a doplněních žaloby požadovala, aby oběma žalovaným byla uložena povinnost
- zdržet se provádění záručních a pozáručních oprav zemědělských strojů značek MASSEY FERGUSON – traktorů od 60 do 320 PS, sklízecích mlátiček, pluhů, lisů, KVERNELAND – pluhů, VICON, TAARUP – strojů na sklizeň pícnin, rozmetadel, RAU – postřikovačů, strojů na zpracování půdy, MERLO – teleskopických manipulátorů, LUCLAR, MUTTI, TRIOLET – krmných vozů, vertikálních a horizontálních a ANNABURGER – dopravní techniky včetně speciálních cisteren a zapravovačů kejdy,
- zaplacení na náhradu škody částky 4.226.570,25 Kč,
- zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 3.500.000,- Kč.
Podle žalobního tvrzení první žalovaný, tím, že zneužil informací žalobkyně, porušil její obchodní tajemství a bezprostředně po skončení pracovního poměru u žalobkyně začal provádět zcela shodnou činnost (tj. prodej a servis zahraniční zemědělské techniky specifikované v žalobě) v nově vzniklé společnosti (v druhé žalované), jejímž je jediným společníkem a jednatelem, jednal nekalosoutěžně. Druhá žalovaná (byla založena prvním žalovaným a vznikla až po odchodu prvního žalovaného od žalobkyně), tím, že na základě podkladů a informací, které pro ni získal první žalovaný za svého pracovního poměru u žalobkyně, bezprostředně po svém vzniku začala provádět shodnou činnost s činností, kterou první žalovaný prováděl na základě pracovní smlouvy u žalobkyně, jednala nekalosoutěžně. Podle žalobkyně je druhá žalovaná rušitelem, neboť skutečnosti vymezené žalobkyní jako obchodní tajemství využívá ke svému podnikání v postavení, které má vůči žalobkyni soutěžní povahu. Podle názoru žalobkyně první žalovaný ukončil pracovní poměr současně s dalšími servisními pracovníky, kteří v současné době působí u druhé žalované bez oficiálního pracovněprávního vztahu, se záměrem využít skutečnosti tvořící obchodní tajemství ke vstupu druhé žalované do obchodních vztahů mezi žalobkyní a jejími zákazníky, přičemž dosáhl toho, že druhá žalovaná převzala servisní činnost žalobkyně k bezmála 50 % zákazníkům. Zdržovací nárok i ostatní nároky uvedené v žalobě žalobkyně tvrdila proti oběma žalovaným jako nároky podle §53 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), neboť dovozovala nekalé soutěžní jednání podle §44 odst. 1 (generální klauzule) a porušení svého obchodního tajemství.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. srpna 2009, č. j. 17 Cm 131/2006-121, žalobu v celém rozsahu z a m í t l (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. března 2010, č. j. 4 Cmo 447/2009-160, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu potvrdil (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (II. výrok).
Odvolací soud zjistil, že předmětem odvolacího řízení je rozhodnutí soudu o žalobkyní uplatněném nároku z jednání nekalé soutěže proti oběma žalovaným. Žalobkyně tvrdila své nároky jako nároky z nekalé soutěže podle §53 obch. zák., k níž došlo podle §44 odst. 1 a §51 obch. zák.
Odvolací soud shodně se závěry soudu prvního stupně dovodil, že jednání žalovaných není jednáním nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák. (není zde naplněna jedna z podmínek generální klauzule: rozpor s dobrými mravy soutěže) a žalobkyně neprokázala tvrzené nároky podle §53 obch. zák. uložení povinnosti žalované vytýkaného jednání do budoucna se zdržet, nahradit žalobkyni škodu a zaplatit jí přiměřené zadostiučinění.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou řízení a §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam spatřuje dovolatelka v posouzení právní otázky, zda tvrzené jednání žalované má nekalosoutěžní charakter. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávných právních závěrech. Právní posouzení věci odvolacím soudem považuje dovolatelka v dané věci za zásadně významné, jelikož je založeno na nesprávném předpokladu, že koncentrace řízení ve smyslu §118b o. s. ř. v tehdy platném znění brání tomu, aby soud vyžádal důkaz účastníkem řádně a včas navržený, jehož obstarání není v možnostech účastníka. Podle názoru dovolatelky jen v důsledku výše uvedeného nesprávného právního závěru pak odvolací soud mohl uzavřít, že žalobkyně neprokázala nekalosoutěžní jednání žalovaných. Žalobkyně však tyto důkazy navrhla včas při jednání konaném dne 10. 4. 2008, kdy m. j. navrhovala založení účetních knih druhé žalované, aby mohlo být objasněno, s kterými konkrétními odběrateli druhá žalovaná navázala obchodní spolupráci a dále též vyžádání podkladů od označených společností. Dále se dovolatelka domnívá, že v rozporu s procesními předpisy bylo též odmítnutí provedení důkazu listinou vymezující obchodní tajemství žalobkyně, která měla prokázat, že první žalovaný byl seznámen s právním režimem obchodního tajemství žalobkyně. Dovolatelka ve svém dovolání zdůrazňuje, že nepodložená úvaha o věrohodnosti listiny nemůže být nikdy přijata před provedením důkazu. Dovolatelka vytýká oběma soudům, že pokud soud prvního stupně žalobu zamítl a odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil z důvodu tzv. neunesení důkazního břemene, neposkytly jí poučení, jaké má na mysli §118a odst. 3 o. s. ř. Pokud se žalobkyni nedostalo řádného poučení, zdůrazňuje dovolatelka ve svém dovolání, že není v systému neúplné apelace vázána zákazem novot (§205a odst. 1 písm. d/ o. s. ř.); odvolací soud tuto vadu řízení zcela přehlédl a namísto toho, aby ji napravil, tak ji dokonce toleroval a založil na její toleranci závěr o správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolatelka tvrdí, že důkazem by byla schopna prokázat nejen skutečnost, že se druhá žalovaná od svého vzniku zabývala shodnou činností, nýbrž i shodný okruh zákazníků, neboť účetní podklady obsahují jak specifikaci účtované činnosti, tak i objednatele této činnosti, přičemž objednateli byli dosavadní zákazníci žalobkyně. Právní otázku, zda žalovaní jednali nekalosoutěžně, podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů posoudily v rozporu s hmotným právem. Dovolatelka se domnívá, že jednáním žalovaných byly naplněny jak znaky generální klauzule (§44 odst. 1 obch. zák.), tak i konkrétních skutkových podstat porušování obchodního tajemství (§51 obch. zák.) a parazitování na pověsti (§48 obch. zák.).
Dovolatelka z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen dovolací soud) napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že se neztotožňují se závěry žalobkyně, že v dané věci jsou dány podmínky §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Připomínky žalobkyně k nedostatku upozornění účastníků na zákonnou koncentraci řízení ve smyslu §118b o. s. ř. žalovaní označují za neopodstatněné a účelové. Žalovaní navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nedůvodné a nezákonné odmítl.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 2 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když dospěl k závěru, že jednání žalovaných není jednáním nekalé soutěže podle §44 odst. 1 obch. zák., neboť chybí podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže, a nelze proto přiznat žalobkyni žádný z uplatňovaných nároků (nárok zdržovací, nárok na náhradu škody a na přiměřené zadostiučinění v peněžité formě).
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soudy dospěly v souladu s hmotným právem ke správnému závěru, že v daném případě jednání žalovaných nesplňuje kumulativně tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže a nelze je proto kvalifikovat jako jednání nekalé soutěže. Z toho důvodu nelze přiznat žalobkyni ani jeden z uplatněných nároků, tj. konkrétně že nelze žalovaným uložit, aby se tvrzeného závadného jednání (provádění záručních a pozáručních oprav zemědělských strojů značek MASSEY FERGUSON – traktorů od 60 do 320 PS, sklízecích mlátiček, pluhů, lisů, KVERNELAND – pluhů, VICON, TAARUP – strojů na sklizeň pícnin, rozmetadel, RAU – postřikovačů, strojů na zpracování půdy, MERLO – teleskopických manipulátorů, LUCLAR, MUTTI, TRIOLET – krmných vozů, vertikálních a horizontálních a ANNABURGER – dopravní techniky včetně speciálních cisteren a zapravovačů kejdy) zdrželi, aby nahradili žalobkyni škodu a poskytli přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Dovolací soud shledává, že nejsou v posuzovaném případě dány dovolací důvody proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaných.
V jednání žalovaných nelze shledat jednání nekalé soutěže podle generální klauzule (§44 odst. 1 obch. zák.) pro absenci dvou základních podmínek (rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům). Z toho důvodu není ani nutné řešit další navazující otázky, které uváděla žalobkyně ve svých podáních, např. zda se jednalo o porušování obchodního tajemství podle §51 obch. zák. a parazitování na pověsti podle §48 obch. zák.
Žalobkyně jako soutěžitelka mohla za dané situace - po ukončení pracovního poměru prvního žalovaného u ní a po založení druhé žalované se shodným předmětem podnikání – vyvinout veškeré úsilí, aby obstála v konkurenci s ostatními soutěžiteli na daném trhu (zde s druhou žalovanou při provádění záručních a pozáručních oprav zemědělských strojů výše uvedených značek) a nabídnout zákazníkům perfektní servisní služby za odpovídající ceny. Dovolací soud má za to, že skutečnost, že první žalovaný ukončil pracovní poměr u žalobkyně i s dalšími servisními pracovníky, kteří v současné době působí u druhé žalované bez oficiálního pracovněprávního vztahu, sama o sobě neznamená, že první žalovaný tak učinil se záměrem využít obchodní tajemství žalobkyně ke vstupu druhé žalované do obchodních vztahů mezi žalobkyní a jejími zákazníky. Žalobkyní tvrzené obchodní tajemství nebylo v řízení prokázáno. K tvrzení žalobkyně, že druhá žalovaná převzala servisní činnost žalobkyně k asi 50 % zákazníkům, dovolací soud dodává, že zákazníci mají v hospodářské soutěži vždy možnost volby mezi konkurenčními osobami, proto nelze neúspěch žalobkyně se zákazníky jednoznačně považovat za protiprávní jednání žalovaných.
Dovolatelka v dovolání zaměňuje otázky skutkové a otázky právní Přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, je dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však v posuzovaném případě není. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů, dále že soud nepostupoval v souladu s §118ba, §118b o. s. ř) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení §243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. , když náklady žalovaných sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníků v dovolacím řízení ve výši 13.000,- Kč /§3, §8, §14 odst. 1, §15 a 18 odst. 1, §19a vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/, z paušálních náhrad hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z částky 2.660,-Kč předsavující 20% DPH (§173 odst. 3 o. s. ř.)., tedy celkem 15.960,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně 27. října 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu