ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.3744.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 3744/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. v právní věci žalobce J. M. , zast. JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 6, P. O. BOX 159, proti žalované Tesco Store ČR, a. s. , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, IČ: 453 08 314, zast. JUDr. Růženou Trojánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 19, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 246/2006, o zrušení rozhodčího nálezu, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2009, č. j. 68 Co 85/2009-221, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2009, č. j. 68 Co 85/2009-221, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 11. 2008, č. j. 52 C 246/2006-194, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. 5. 2009, č. j. 68 Co 85/2009-221, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále též jen „ soud prvního stupně “) ze dne 26. 11. 2008, č. j. 52 C 246/2006-194, jímž tento soud zamítl návrh žalobce na zrušení rozhodčího nálezu ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006, vydaného rozhodčím senátem ve složení JUDr. Bohuslav Klein jako předsedající rozhodce a prof. JUDr. Josef Bejček, CSc. a prof. JUDr. Jiří Švestka, Dr.Sc., dále zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006, vydaného rozhodčím senátem ve složení JUDr. Bohuslav Klein jako předsedající rozhodce a prof. JUDr. Josef Bejček, CSc. a prof. JUDr. Jiří Švestka, Dr.Sc. a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradu 37.414,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky JUDr. Růženy Trojánkové; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradu 11.424,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky.
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 21. 8. 2006 domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodčího nálezu a své námitky proti rozhodčímu nálezu podřadil pod důvod §31 písm. b), e) a g) zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen „ ZRŘ “), tj. že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, že straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat a že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. Dále uvedl, že soud prvého stupně správně v souladu se závazným právním názorem obsaženým v usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 6. 2008, č. j. 68 Co 429/2007-145, jímž byl prvý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ze dne 23. 7. 2007, č. j. 52 C 246/2006-98, zrušen, dovodil, že účastníci postupovali dle §19 odst. 1 ZRŘ a dohodli se na postupu, jímž budou rozhodci vést řízení, a proto nebylo možné aplikovat předpisy občanského práva procesního ve smyslu ust. §30 ZRŘ, dle něhož se na řízení před rozhodci přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li zákon jinak. Dle přesvědčení dovolacího soudu rozhodci projednali věc dle pravidel o mezinárodním rozhodčím řízení UNCITRAL (dále též jen „ UNCITRAL “) tak, jak se strany dohodly, žalobci se dostalo dostatečného prostoru pro projednání věci. Námitku, že rozhodci neprovedli všechny žalobcem navrhované důkazy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal důvodnou, poněvadž neprovedení stranou rozhodčího řízení navrženého důkazu není důvodem, pro které soud ve smyslu ust. §31 ZRŘ zruší napadený rozhodčí nález. Protože tvrzení žalobce, že v rozhodčím řízení navrhl důkazy, jež však nebyly provedeny, nenaplnilo důvod, pro který by bylo možné v občanském soudním řízení účinně žádat o obnovu řízení, neboť jde o situaci, kdy uvedenými důkazy žalobce v rozhodčím řízení disponoval, jejich provedení navrhl, avšak ty nebyly v rozhodčím řízení provedeny, neshledal odvolací soud naplnění důvodu §31 písm. g) ZRŘ, pro který je možné zrušit rozhodčí nález soudem, pakliže se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení. Odvolací sodu shodně se soudem prvého stupně neshledal ani naplnění důvodu uvedené v ust. §31 písm. b) ZRŘ, tj. že rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, neboť námitku nedostatku pravomoci zakládající se na neplatnosti rozhodčí doložky obsažené v kupních smlouvách ze dne 6. 6. 1997 a 8. 12. 1997 žalobce neuplatnil nejpozději v okamžiku, než začal jednat ve věci samé, ač tak učinil mohl, a tuto námitku uplatnil až v soudním řízení. Vzhledem k zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soud prvního stupně správně nevyhověl návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, když ani netvrdil, že neprodleným výkonem rozhodčího nálezu mu hrozila závažná újma ve smyslu ust. §32 odst. 2 ZRŘ.
Dovoláním ze dne 3. 8. 2009 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Své dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod uvedený v ust. §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jsa přesvědčen, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a dále že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání žalobce namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů mu znemožňují argumentaci v dovolání s odůvodněním, že „ zamítavé rozsudky soudů obou stupňů vyšly z pouhého právního názoru na věc bez zjištění skutkového stavu věci na základě provedených důkazů “.
V odůvodnění dovolání žalobce odvolacímu soudu zejména vytkl závěr, že kvůli ujednání stran o rozhodování sporu dle UNCITRAL nelze na rozhodčí řízení ve smyslu ust. §30 ZRŘ přiměřeně použít občanský soudní řád, a dále že se řádně nevypořádal s námitkami týkajícími se porušení projednací zásady (nevypořádání se s jednotlivými důkazy ze strany rozhodců v jejich celku, vzájemném vztahu a s každým zvlášť, absence řádného odůvodnění rozhodčího nálezu, „ nese rysy svévole “, „ Výrok hrubě odporuje skutečnostem, jež vyšly v řízení najevo. “). Žalobce dovozuje, že přiměřené použití občanského soudního řádu nelze vyloučit a při kolizi s pravidly UNCITRAL má aplikace ustanovení o. s. ř. přednost. Soudy měly povinnost zkoumat, zda rozhodci naplnili smysl a materiální obsah zásad rozhodčího řízení. Dle přesvědčení dovolatelky soudy tím, že neprovedly důkazy, kterými byl žalobce schopen prokázat, že rozhodčí řízení bylo zatíženo vadou, nezabývali se tím, že rozhodci nerozhodli o navržených důkazech, jež nebyli provedeny, vyšly ze skutečností, které nebyly v soudním řízení prokázány, a z důkazů, jež nebyl provedeny, zatížili řízení vadou, pro kterou je nutné rozsudky soudů obou stupňů zrušit. Naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu dle §31 písm. e) ZRŘ spatřuje dovolatel v tom, že se rozhodčí soud dopustil tzv. překvapivého rozhodnutí, dále že nezkoumal otázku aktivní legitimace u nároku na náhradu škody ve výši 123.187.144,- Kč „ z titulu penále k dani z příjmu fyzických osob “, neboť aktivně legitimovanou osobou měl být správce daně. Dovolatel dále upozornil na porušení principu rovnosti účastníků a kontradiktornosti řízení a dovodil, že rozhodčí nález je právním úkonem, jenž je dle §39 občan. zák. neplatný pro rozpor se zákonem, dobrými mravy a obcházení zákona v důsledku „ extrémního rozporu s principy spravedlnost(i)“ . Neplatnost rozhodčího nálezu žalobce dovozuje též z překročení stranami rozhodcům poskytnutého zmocnění. Účastníci zmocnili v souladu s rozhodčí smlouvou rozhodce k narovnání „dle českého právního řádu“ a vyloučili pravomoc rozhodců rozhodnout o věci na základě zásad spravedlnosti.
Závěrem žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu a zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
V obsáhlém podání ze dne 10. 9. 2009 se k dovolání vyjádřila žalovaná a zejména uvedla, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že žalobci se dostalo dostatečného prostoru pro obhájení jeho pozice a byla mu poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat a že v daném případě neměli rozhodci poučovací povinnost dle §118a odst. 3 o. s. ř., které v rozhodčím řízení aplikovat nelze. Upozornila, že za situace, kdy žalobce nebyl rozhodci k označení důkazů k podpoře svých žalobních tvrzení vyzván, nebyl zbaven možnosti takové důkazy označit. Uvedla, že se žalobce v rozhodčím řízení vyjadřoval a projednávání věci bylo ukončeno až po přípisu žalobce ze dne 10. 3. 2006, v němž konstatoval, že nebude podávat další vyjádření a navrhovat další důkazy. Rovněž nepožadoval další ústní jednání, ačkoli byl na toto právo rozhodci upozorněn. Žalovaná poukázala na ucelenost pravidel UNCITRAL a povinnost aplikovat pouze kogentní ustanovení zákona o rozhodčím řízení. Poučovací povinnost by tak dle žalované musela být poskytnuta jen tehdy, pokud by byla v UNCITRAL nebo ZRŘ zakotvena, avšak tak tomu není. Dovolatelem v dovolání uvedená judikatura není dle žalované přiléhavá, neboť v ní jde o zrušení rozhodčího nálezu vydaného dle řádu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který odkazuje na ZRŘ, a nikoli dle UNCITRAL. Vzhledem k tomu, že žalobce měl možnost věc před rozhodci projednat, není naplněn důvod §31 písm. e) ZRŘ. Žalovaná souhlasí s názorem soudů obou stupňů, že zamítnutí provedení žalobcem dne 25. 8. 2005 navržených listinných důkazů není důvodem, pro který lze zrušit rozhodčí nález ve smyslu ust. §31 písm. g) ZRŘ. Rozhodčí nález považuje za dostatečně odůvodněný a namítá, že názor žalobce, že rozhodčí nález je právní úkon, který může být stižen neplatností dle §39 občan. zák., je mylný, jelikož jde o rozhodnutí ve smyslu ust. §28 odst. 2 ZRŘ, které je možné zrušit jen z důvodů taxativně vymezených v ust. §31 ZRŘ.
Závěrem žalovaná poté, co upozornila na absenci odůvodnění návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání a návrh na odklad vykonatelnosti zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II bod 12 zák. č. 7/2009 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu účinného do 30. 6. 2009, dále jen „ o. s. ř. “ a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalobkyně), včas, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 4 o. s. ř.).
Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť napadeným rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku ze dne 23. 7. 2007, č. j. 52 C 246/2006-98, proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který toto dřívější rozhodnutí usnesením ze dne 16. 6. 2008, č. j. 68 Co 429/2007-145, zrušil.
Vzhledem k námitkám žalobce dovolací soud předesílá, že institut zrušení rozhodčího nálezu soudem upravený v ust. §31 a násl. ZRŘ není opravným prostředkem (ať již řádným či mimořádným) proti rozhodčímu nálezu. Nejvyšší soud vycházel v souzené věci z povahy rozhodčího řízení, jehož smyslem je přenesení projednávání a rozhodování určitých sporů z obecných soudů, do jejichž pravomoci tyto věci jinak patří, na rozhodce jako soukromé fyzické osoby (srov. důvodovou zprávu k ZRŘ) a z povahy a charakteru rozhodčího řízení tak, jak jej hodnotil Ústavní soud v usnesení ze dne 15. července 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02, v němž byl formulován závěr, že " rozhodce nenalézá právo, ale tvoří závazkový vztah v zastoupení stran. Jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud ", a zabýval se tedy pouze otázkou, jestli odvolací soud správně posoudil, zda byly v daném případě dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Akcentovat je tedy nutné zejména to, že při hodnocení, zda jsou (či nikoli) dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. §31 a násl. ZRŘ nelze hodnotit obsahovou stránku věci projednávané v rozhodčím řízení.
Dovolatel, jak plyne z obsahu dovolání, odvolacímu soudu vytkl nesprávný výklad ust. §19 ZRŘ a dále, že se nedostatečně zabýval splněním podmínek pro zrušení rozhodčího nálezu ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006 z důvodu uvedeného v ust. §31 odst. 1 písm. e) ZRŘ, tj. že straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, neboť ze strany rozhodců „ nebyl prezentován právní názor rozhodčího senátu na důkazy ke sporným skutečnostem “, čímž došlo k vydání tzv. překvapivého rozhodnutí.
Strany se v čl. 9 odst. 9.8 kupní smlouvy ze dne 18. 12. 1997 a v čl. 11 odst. 11.8 kupní smlouvy ze dne 6. 6. 1997 dohodly, že veškeré spory či neshody jakéhokoliv druhu, které vzniknou z této smlouvy či v souvislosti s ní, včetně neshod ohledně její existence, významu, výkladu, platnosti či zrušení, budou předloženy a s konečnou platností urovnány v rozhodčím řízení podle Pravidel o mezinárodním rozhodčím řízení UNCITRAL třemi rozhodci jmenovanými na základě dohody smluvních stran o všech třech rozhodcích nebo (v případě, že nedojde k dohodě do 21 dnů poté, co výzva jedné strany k dohodě o třech rozhodcích došla druhé straně a naopak) jmenovanými předsedou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který bude jednat jako „jmenující orgán“. Místo konání rozhodčího řízení měla být Praha, jednacím jazykem čeština a řízení se mělo řídit českým právem.
Vzhledem k tomu, že strany si mohou ujednat procesní pravidla, podle kterých mají rozhodci v řízení postupovat, mohou si též ujednat, že rozhodčí řízení se bude řídit Rozhodčími pravidly UNCITRAL. Tato Rozhodčí pravidla (UNCITRAL Arbitration Rules) byla vypracována Komisí OSN pro právo mezinárodního obchodu v roce 1976. Stanovují postup (proceduru), podle kterého se bude v řízení postupovat.
Dle čl. 1 Rozhodčího řádu UNCITRALu platí, že dohodnou-li se strany smlouvy písemně, že spory související s touto smlouvou budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle Řádu UNICITRALu, budou takové spory řešeny podle tohoto Řádu se změnami, které si strany sjednají písemně (odst. 1). Rozhodčí řízení se řídí tímto Řádem, jestliže však některé z těchto pravidel odporuje ustanovení práva rozhodného pro rozhodčí řízení, od něhož se strany nemohou odchýlit, platí toto ustanovení (odst. 2).
Podle čl. 15 Rozhodčího řádu UNCITRALu může rozhodčí senát vést rozhodčí řízení způsobem, který pokládá za přiměřený, se stranami však musí být zacházeno na základě rovnosti a oběma musí být poskytnuta v každém stádiu řízení možnost vyložit svá stanoviska a přednést své návrhy.
Podle čl. 24 Rozhodčího řádu UNCITRALu musí každá strana prokázat skutečnosti, jichž se dovolává na podporu své žaloby nebo žalobní odpovědi (odst. 1). Považuje-li to rozhodčí senát za účelné, může vyzvat jednu stranu, aby mu a druhé straně předložila ve lhůtě, kterou určí, seznam dokladů a jiných důkazů, jich má v úmyslu se dovolávat na podporu sporných skutečností uvedených v žalobě nebo žalobní odpovědi (odst. 2). Rozhodčí senát může požadovat od stran kdykoli během rozhodčího řízení, aby předložily doklady nebo jiné důkazy ve lhůtě, kterou stanoví (odst. 3).
Dle čl. 25 odst. 6 Rozhodčího řádu UNCITRALu rozhodčí senát posoudí přípustnost, závažnost, průkaznost a význam nabízených důkazů.
Dle čl. 33 odst. 1 věty prvé Rozhodčího řádu UNCITRALu platí, že rozhodčí senát použije práva, které strany zvolily jako rozhodné pro posouzení merita sporu. Jestliže strany právo nezvolí.
Základní zásady vedení rozhodčího řízení stanoví §19 ZRŘ tak, že prvotní zásadou je dohoda stran o vedení procesu, která má přednost před veškerými ustanoveními zákona i před usneseními senátu či jediného rozhodce. Součástí dohody stran se stává, jak uvedeno výše, i Rozhodčí řád UNCITRAL, pokud strany neujednaly jinak. Z toho plyne, že generálně není možné upřednostňovat zásady řešení některých procesních situací obsažené v občanském soudním řádu oproti rozhodčí smlouvě či rozhodčím pravidlům, jež se stala jejím obsahem.
Z uvedeného je zřejmé, že základní otázkou významnou pro rozhodnutí o tom, zda žalobou napadený rozhodčí nález je nutné (či nikoli) zrušit z důvodu uvedeného v ust. §31 odst. 1 písm. e) ZRŘ, uplatněného žalobcem, je, zda žalobci byla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Odvolací soud se však právě touto okolností nedostatečně zabýval a omezil se toliko na konstatování, že „ žalobci se dostalo dostatečného prostoru pro obhájení jeho pozic a byla mu poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat “ a obdobně postupoval též soud prvého stupně, na jehož rozhodnutí odvolací soud odkazuje, jenž uvedl, že „ žádná z jedenácti námitek, které žalobce pod neposkytnutí možnosti věc před rozhodci řádně projednat, nepředstavuje takový zásah do práv žalobce, pro který by bylo nutno rozhodčí nález zrušit “. Soudy se zaměřily na polemiku s názorem žalobce, že v dané věci bylo ve smyslu ust. §30 ZRŘ nutné aplikovat ust. §118a o. s. ř. a zcela odhlédly od toho, že Rozhodčí řád UNCITRALu stanovuje významná pravidla vycházející z principu rovnosti účastníků v řízení před rozhodci.
Soudy tedy nevyložily, z jakých důvodů je námitka žalobce domáhajícího se zrušení rozhodčího nálezu z důvodu, že mu nebyla dána možnost přednést závěrečný návrh a vyjádřit se ke všem rozhodným skutečnostem, nedůvodná. V rozhodnutích soudů obou stupňů absentují zejména skutková zjištění ohledně těchto skutečností, tj. jakým způsobem a v jakém rozsahu byla žalobci dána možnost věc před rozhodci projednat. Přestože zejména v řadě listin z rozhodčího spisu (např. rozhodčího nálezu ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 15. 5. 2006, zápisu z ústního jednání konaného ve věci UNCITRAL 1/2005 ze dne 25. 8. 2005, a řady usnesení vydaných rozhodci) navržených účastníky jako důkaz a obsažených v soudním spisu jsou obsaženy skutečnosti, na jejichž základě lze uzavřít, zda žalobci byla v rozhodčím řízení odepřena možnost věc před řádně projednat či nikoli, soudy žádná skutková zjištění k tvrzení žalobce o tom, že mu nebyla v rozhodčím řízení dána možnost věc řádně projednat, neučinily.
Mylný je názor odvolacího soudu, že nebylo nutné provádět dokazování k tvrzení žalobce, že mj. „ rozhodci prováděli selekci důkazů a některé důkazy neprovedli, že žalobci nebyla poskytnuta možnost přednést závěrečný návrh, že se rozhodci nevyjádřili k přípustnosti alternativního petitu, že rozhodci neposuzovali přípustnost, závažnost, průkaznost a význam jednotlivých důkazů, že rozhodci nedostatečně odůvodnili svůj nález (…), že rozhodci postupovali dle svévolné úvahy, aniž řádně zjistily skutkový stav věci, že rozhodci porušili projednávací zásadu“ , poněvadž „ ani v případě, že by rozhodci postupovali tak, jak žalobce tvrdí, nenaplnili by tím důvody pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. §31 písm. e)ú zorř “ (s. 6 rozsudku odvolacího soudu).
Právní praxe (srov. např. Bohuslav Klein, Rozhodčí řízení, ASPI 2007, str. 193) i soudní praxe (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 32 Cdo 1201/2008) dovodila, že typickým případem odepření možnosti věc před rozhodci projednat je mj. nemožnost dostatečného uplatnění argumentace stran a nemožnost jejich vyjádření se ke všem relevantním skutečnostem. Obvykle bude nezbytné, aby stranám byla poskytnuta možnost vyjádřit se k tvrzením druhé strany, a to i písemně, tedy v případě žalovaného právo podat žalobní odpověď, v případě žalobce vyjádřit se k protižalobě, případně k protiargumentům uplatněným v žalobní odpovědi. V rámci jednotlivých uvedených úkonů lze považovat za důvodné, aby stranám byla poskytována nejen možnost tyto úkony učinit, ale i to, aby byla poskytnutá možnost s ohledem na všechny relevantní souvislosti dostatečná. Odvolací soud se tedy s ohledem na uvedené námitky žalobce měl při posuzování naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu uvedeného v ust. §31 písm. e) ZRŘ zabývat tím, zda žalobce měl možnost dostatečného uplatnění argumentace stran a nemožnost jejich vyjádření se ke všem relevantním skutečnostem. Tyto skutečnosti byly nutné pro posouzení, zda ve smyslu ust. §19 odst. 1 ZRŘ, na kterém odvolací soud své rozhodnutí založil, byly splněny podmínky uvedené v ust. čl. 15 Rozhodčího řádu UNCITRALu, dle něhož měli rozhodci vést rozhodčí řízení a dle kterého musí být se stranami zacházeno na základě rovnosti a oběma musí být poskytnuta v každém stádiu řízení možnost vyložit svá stanoviska a přednést své návrhy, a v čl. 24 Rozhodčího řádu UNCITRALu, dle něhož musí každá strana prokázat skutečnosti, jichž se dovolává na podporu své žaloby nebo žalobní odpovědi, a v případě, kdy to rozhodčí senát považuje za účelné, může vyzvat jednu stranu, aby mu a druhé straně předložila ve lhůtě, kterou určí, seznam dokladů a jiných důkazů, jich má v úmyslu se dovolávat na podporu sporných skutečností uvedených v žalobě nebo žalobní odpovědi, a může požadovat od stran kdykoli během rozhodčího řízení, aby předložily doklady nebo jiné důkazy ve lhůtě, kterou stanoví.
Lichý je též názor odvolacího soudu, že i v případě, když by v rozhodčím řízení došlo bez dalšího k nepřijetí důkazních návrhů ze strany rozhodců, by nebyl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle ust. §31 písm. e) ZRŘ.
Nejvyšší soud např. v rozhodnutí ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3749/2008, uvedl, že dalším nezbytným požadavkem je, aby stranám byla poskytnuta nejen možnost navrhnout důkazy k prokázání jejích tvrzení, ale tyto důkazy i provést (za předpokladu, že nejsou pro dané řízení zcela zjevně nepodstatné). Pokud důkazní návrh některé ze stran nebyl přijat, je třeba, aby rozhodci důkazní návrh uvážili a dostatečně zdůvodnili, proč navržený důkaz nebyl proveden.
Odvolací soud v posuzovaném případě ani nezjišťoval, zda rozhodčí senát posoudil přípustnost, závažnost, průkaznost a význam nabízených důkazů ve smyslu čl. 25 odst. 6 Rozhodčího řádu UNCITRALu. K tomu je potřeba podotknout, že zjišťováním uvedených skutkových okolností nejde o přezkum rozhodčího nálezu či jinak řečeno o hodnocení obsahové stránky věci projednávané v rozhodčím řízení, nýbrž o zjištění toho, zda v rozhodčím řízení byla splněna veškerá procedurální pravidla UNCITRALu, dle nichž mělo být na základě dohody stran ve smyslu ust. §19 odst. 1 ZRŘ v rozhodčím řízení postupováno, a na základě tohoto přijetí závěru, zda byl dán či nikoli důvod ke zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedené v ust. §31 písm. e) ZRŘ.
Ze shora uvedeného vyplývá, že řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Soudy v důvodech rozsudku nezmiňují, jak shora uvedeno, žádná skutková zjištění, vyjma toho, že „ v řízení bylo zjištěno, že rozhodci projednali věc podle pravidel UNCITRAL “, a právní posouzení věci neopírají ani o případná nesporná tvrzení účastníků či známé skutečnosti (§121 o. s. ř.). Rozhodnutí, z nějž není zřejmé, jak soud dospěl ke skutkovým závěrům (v souzené věci ke skutkovým závěrům, na jejichž základě by´bylo možné přijmout právní závěr, že není naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, uvedený v ust. §31 písm. e/ ZRŘ), je nepřezkoumatelné a v odvolacím řízení mohlo být jen zrušeno. Jestliže tak odvolací soud nepostupoval, neboť byl nesprávně přesvědčen, že „ není vhodné ke všem těmto námitkám provádět dokazování o tom, zda tvrzení o konkrétních postupech rozhodců je správné, neboť ani v případě, že by rozhodci postupovali tak, jak žalobce tvrdí, nenaplnili by tím důvody pro zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu ust. §31 písm. e) zorř “, pak vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zatížil i odvolací řízení (srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k výše uvedené vadě řízení se dovolací soud již nezabýval zbývajícími, žalobcem v dovolání uplatněnými, námitkami, pro něž měly soudy zrušit žalobou napadený rozhodčí nález.
Nejvyšší soud České republiky proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. jak v potvrzujícím výroku ve věci samé, tak i v souvisejícím výroku o nákladech řízení, dle §243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř., zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud ČR i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu