ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.4197.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 4197/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Roľníckého družstva Petrova Ves, družstva, se sídlem v Petrově Vsi, PSČ 908 44, IČ 00203521, Slovenská republika, proti žalované BH EXPORT - IMPORT s.r.o. , se sídlem ve Velkých Přílepech, Svrkyně 6, okres Praha-západ, PSČ 252 64, IČO 45535515, zastoupené JUDr. Šárkou Foltýnovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, o zaplacení částky 4 400 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 261/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2009, č. j. 8 Cmo 419/2008-130, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal doplacení ceny býků dodaných žalované na vývoz do Libanonu. Žalovaná se proti žalovanému nároku bránila námitkou, že toto právo zaniklo v důsledku právního úkonu započtení, kterým oproti nároku žalobce započetla nárok na náhradu škody vzniklé jí v důsledku tvrzené vady předmětné dodávky býků, která měla spočívat v označení býků ušními známkami způsobem odporujícím předpisům Evropské unie.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. října 2007, č. j. 49 Cm 261/2004-89, zamítl žalobu na zaplacení částky 4 400 EUR s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná si objednala a u žalobce převzala 74 kusů jatečních býků. Zvířata byla naložena dne 6. 7. 2004 a měla být expedována přes francouzský přístav Sete konečnému příjemci v Libanonu. Žalobce vystavil žalované fakturu č. 1 splatnou dne 7. 7. 2004 na dodávku jatečních býků v počtu 74 ks v částce 34 096 EUR, žalovaná z této faktury uhradila dne 22. 9. 2004 a dne 31. 8. 2004 v součtu částku 29 696 EUR. Soud dále zjistil, že u 19 býků byly ušní známky vyhotoveny ručně, napsáním příslušného kódu na ušním boltci zvířete, bez označení státu původu. Z faxové zprávy ze dne 8. 7. 2004 soud prvního stupně zjistil, že celní deklarant v Sete (Francie) informoval žalovanou, že vývozní dokumenty nesplňují v plném rozsahu předpisy Evropské unie. Zvířata byla ustájena v přístavu v provizorních stájích, za což společnost, která provozuje poskytování péče dobytku, který jde přes přístav Sete do ciziny, fakturovala dne 21. 7. 2004 žalované částku ve výši 4 983,83 EUR. O ustájení býků informovala žalovaná ihned žalobce, a to faxovou zprávou ze dne 30. 7. 2004. Na 54 kusů zvířat byly vystaveny dne 14. 7. 2004 úředním veterinárním lékařem Slovenské republiky nové doklady. Zbylých 19 býků bylo převezeno z Francie zpět do České republiky, kde byli poraženi na jatkách ve Zbirohu. Soud vzal za prokázané, že žalované vznikly náklady s expedicí 19 kusů býků zpět do České republiky, jakož i náklady spojené s ustájením býků v přístavu Sete. Žalovaná vystavila žalobci dne 20. 9. 2004 bez uvedení data splatnosti fakturu č. 804115 na částku 4 400 EUR za dopravu 19 kusů skotu z Francie do České republiky, která byla žalobci doručena dne 22. 9. 2004. Dopisem ze dne 20. 9. 2004 mínila žalovaná započítat svou pohledávku ve výši 4 400 EUR proti pohledávce na zaplacení kupní ceny.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o mezinárodní subjekty, právní režim nebyl dohodnut, a proto věc posuzoval podle práva prodávajícího, tj. Slovenské republiky. Věc posoudil podle ustanovení §409 a násl. obchodního zákoníku a dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení dodávky býků. Dále soud prvního stupně posuzoval námitku započtení. Dospěl k závěru, že nedostatečnými právními doklady poskytnutými žalobcem pro nakládku jatečních býků do Libanonu vznikly žalované náklady, které byla nucena uhradit. Prodávající je povinen zajistit, aby prodávané zboží nemělo faktické ani právní vady; není na kupujícím, aby právní jakost zboží kontroloval. Žalobce věděl, že jateční býci byli určeni pro další prodej. Tvrzení žalobce, že žalovaná měla vědět a zároveň vznést požadavek, jak mají známky vypadat, považoval soud prvního stupně za účelové.
Na základě výše uvedeného dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalované podařila prokázat její námitka započtení, jelikož prokázala náklady, které jí vznikly s ustájením a dopravou býků zpět do České republiky v souvislosti s vadami dodávky od žalobce, a započtení je přípustné v souladu s ustanovením §359 obch. zák., jelikož dne 22. 9. 2004 došlo ke střetu splatných pohledávek. Soud prvního stupně proto vyhověl námitce započtení žalované a žalobu zamítl. Nárok na úrok z prodlení od 7. 7. 2004 do 22. 9. 2004 soud zamítl s ohledem na ustanovení §120 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož žalobce neprokázal jeho výši, resp. jeho výpočet, ani doručení faktury č. 1, tudíž neprokázal prodlení žalované s úhradou faktury.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. února 2009, č. j. 8 Cmo 419/2008-130, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I v části, v níž byla žaloba zamítnuta ohledně úroků z prodlení z částky 4 400 EUR ve výši 6,5 % p.a. od 7. 7. 2004 do 10. 10. 2004, úroků z prodlení z částky 20 000 EUR ve výši 9,5 % p.a. od 7. 7. 2004 do 31. 8. 2004 a úroků z prodlení z částky 9 696 EUR ve výši 9,5 % od 7. 7. 2004 do 22. 9. 2004 a v tomto rozsahu řízení zastavil [výrok pod bodem I písm. a)], změnil tento rozsudek ve výroku pod bodem I v části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně částky 4 400 EUR s úroky z prodlení ve výši 3 % p.a. od 11. 10. 2004 do zaplacení, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 400 EUR s úroky z prodlení ve výši 3 % p.a. od 11. 10. 2004 do zaplacení [výrok pod bodem I písm. b)], rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Odvolací soud nepovažoval skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně vadnosti plnění žalobcem žalované za úplná, sám dokazování nedoplnil.
Odvolací soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou vznikla kupní smlouva podle příslušných ustanovení Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jen „Vídeňská úmluva“). Vztahy neupravené Vídeňskou úmluvou posuzoval odvolací soud ve smyslu §10 odst. 2 písm. a) zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen „ZMPS“), podle slovenského práva. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci vzniklo v souladu s čl. 58 Vídeňské úmluvy právo na zaplacení ceny býků dnem 6. 7. 2004. Žalovaná cenu býků v rozsahu vymáhaného nároku nezaplatila a ve smyslu čl. 59 Vídeňské úmluvy se dnem 7. 7. 2004 dostala do prodlení s placením kupní ceny. V řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by se žalovaná domáhala vypořádání některého z nároků z vad zboží tak, jak je upravuje oddíl III Vídeňské úmluvy.
Ohledně náhrady škody, kterou žalovaná započetla na kupní cenu býků, vycházel odvolací soud z článku 74 a násl. Vídeňské úmluvy a z ustanovení §373 a násl. obch. zák. Slovenské republiky. Dospěl k závěru, že i kdyby bylo v řízení prokázáno, že plnění žalobce žalované bylo vadné a i za situace, kdy bylo prokázáno, že žalované vznikla škoda, nemá žalobce povinnost k náhradě této škody žalované. Žalovaná měla možnost vznik škody odvrátit, protože jí bylo nebo mělo být známo, jak mají být býci pro vývoz označeni, a při osobní účasti při odesílání býků do ciziny a za situace, kdy býky k vývozu osobně vybírala, neměla připustit, aby byli odesíláni k vývozu chybně označení býci. Odvolací soud tedy dovodil, že žalované nevznikla škoda v příčinné souvislosti s eventuálním protiprávním jednáním na straně žalobce. Žalované tedy nevzniklo právo na náhradu škody, a proto soud neshledal obranu žalované pro žalovanému nároku za důvodnou a uložil jí zaplatit částku 4 400 EUR žalobci.
Odvolací soud dále vyhověl žalobě ohledně žalobcem vymáhaného úroku z prodlení po částečném zpětvzetí žaloby podle ustanovení čl. 78 Vídeňské úmluvy, a to v zákonné výši vycházející z ustanovení §369 obch. zák. Slovenské republiky od data 11. 10. 2004. K tomuto datu byla žalovaná v prodlení s placením kupní ceny v každém případě, a to s ohledem na znění článku 59 Vídeňské úmluvy, když dohoda stran vylučující aplikaci tohoto ustanovení nebyla v řízení tvrzena a prokazována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Z obsahu dovolání se podává, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku pod bodem I písm. b), jak dovolatelka potvrdila i v podání ze dne 31. července 2009. Žalovaná nesouhlasí s hodnocením významu osobní účasti žalované při nakládce živých býků na dopravní prostředek a se závěrem odvolacího soudu, že žalovaná měla možnost a tedy i povinnost vznik škody odvrátit, jelikož jí byl nebo měl být znám způsob označení býků pro vývoz a při osobní účasti při odesílání býků do ciziny a za situace, kdy býky k vývozu osobně vybírala, neměla připustit, aby byli odesíláni býci chybně označení. Žalovaná nesouhlasí s následným právním závěrem odvolacího soudu, že v daném případě za všech možných okolností tedy žalované nevznikla škoda v příčinné souvislosti s eventuálním protiprávním jednáním na straně žalobce. Dovolání žalovaná doplnila podáním ze dne 23. 6. 2009. V něm uvedla, že tím, že se žalovaná účastnila nakládky býků na dopravní prostředek, se žalobce nemůže zprostit odpovědnosti za porušení platných předpisů na úseku identifikace a evidence skotu. Žalovaná při nakládce nebyla povinna sledovat podobu ušní známky a správnost údajů na této známce. Žalobce byl povinen dodat zvířata v souladu se stanoveným způsobem značení zvířat. Pouze žalobce při nakládce věděl, zda známky mají či nemají předepsanou podobu a zda mají či nemají předepsané náležitosti, jelikož si žalobce zapisoval čísla těch zvířat, která byla naložena.
Žalovaná dále uvedla, že vada ušních známek spočívala v tom, že čísla na známkách nebyla čitelná a na začátku chyběla dvě písmena uvádějící členský stát původu zvířete. Zvířatům hrozilo utracení, žalované se nakonec podařilo zamezit utracení a živá zvířata vrátit zpět, čímž podstatným způsobem minimalizovala vzniklou škodu.
Dovolatelka dále namítla, že řízení trpí vadou spočívající v tom, že se odvolací soud nezabýval stanoviskem žalované k odvolacím námitkám žalobce. Soud rovněž nepostupoval v souladu s §118a o. s. ř., a rozhodnutí odvolacího soudu je tak překvapivým a nepředvídatelným. Pokud odvolací soud dospěl k jinému právnímu hodnocení věci, než soud prvního stupně, neposkytl stranám v tomto směru poučení a strany před vydáním rozsudku neseznámil se svým právním názorem a neumožnil stranám se k němu vyjádřit. Tímto postupem mohlo dojít i k porušení zásady dvojinstančnosti řízení a ve svých důsledcích mohl odvolací soud zasáhnout do práva žalované na spravedlivý proces.
Odvolací soud rozhodl, aniž by se k otázce účasti žalované při nakládce býků na dopravní prostředek v průběhu ústního jednání vyjádřil a aniž by uvedl, kterou povinnost stanovenou právními předpisy za účelem předcházení vzniku škody nebo omezení jejího rozsahu žalovaná porušila, v důsledku čehož ztratila nárok na náhradu škody. Odvolací soud se dále nezabýval otázkou, zda lze po žalované spravedlivě požadovat, aby při výběru živých býků kontrolovala souhlas značení býků s pasy jednotlivých zvířat, které koneckonců při nakládce ani nemá k dispozici.
Dovolatelka dále namítla, že se odvolací soud nezabýval otázkou, že vada ušních známek nespočívala v jejich materiálu, ale v tom, že údaje uvedené na ušní známce neodpovídaly údajům, které musí ušní známka obsahovat a které musí být obsaženy v pasu zvířete. Povinný obsah ušní známky je stanoven předpisy Evropské unie a shodně též předpisy jednotlivých členských států, bez ohledu na to, kam jsou zvířata vyvážena. Z těchto důvodů žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, kterými je i z hlediska jejich obsahového vymezení vázán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná doplnila dovolání až po lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř., přičemž podle ustanovení §242 odst. 4 o. s. ř. mohou účastníci měnit dovolací důvody a rozsah dovolání pouze po dobu trvání lhůty k podání dovolání, mohl dovolací soud vycházet pouze z dovolacího důvodu uplatněného v dovolání ze dne 18. 5. 2009 a jeho podrobnějšího odůvodnění v doplnění dovolání ze dne 23. 6. 2009. Vzhledem k přípustnosti dovolání rovněž podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlížel k tomu, zda řízení netrpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Ze shora uvedeného současně vyplývá, že dovolací soud byl vázán skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně a soudem odvolacím, toto skutkové zjištění přezkoumávat nemohl a musel z něho vycházet.
Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
V dané věci je na kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou, jak odvolací soud správně dovodil, třeba aplikovat Vídeňskou úmluvu; pro vyplnění mezer Vídeňské úmluvy je třeba dle §10 odst. 2 ZMPS aplikovat slovenské právo.
Dovolatelka napadá právní závěr odvolacího soudu o přetržení příčinné souvislosti mezi porušením smlouvy žalobcem (nesprávným označením býků) a vznikem škody žalované (dopravou býků z Francie zpět do České republiky). Odvolací soud v tomto ohledu dospěl k závěru, že žalovaná neučinila ve smyslu čl. 77 Vídeňské úmluvy všechny kroky k odvrácení vzniku škody, čímž došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalobcem a vznikem škody žalované.
V řízení bylo zjištěno (odvolací soud k jinému skutkovému zjištění nedospěl), že dodávka v rozsahu 19 býků trpěla vadami spočívajícími v nesprávném označení těchto býků. Žalobce byl povinen dodat zboží bez vad, žalovaná jako kupující byla povinna při osobním převzetí býků u žalobce učinit řádnou prohlídku přejímané dodávky býků (čl. 38 odst. 1 Vídeňské úmluvy) a vady oznámit v přiměřené době poté, co je zjistila, prodávajícímu (čl. 39 odst. 1 Vídeňské úmluvy). V řízení nebylo prokázáno, že by vady dodávky žalovaná žalobci při převzetí dodávky vytkla.
Žalovaná zamýšlela dodávku exportovat přes francouzský přístav do Libanonu. Musela tedy vědět, jaké jsou zákonné podmínky pro takový vývoz býků ze Slovenské republiky, jak musí být býci ušními známkami označeni. Zjištěná vada ušních známek, tedy že u 19 kusů býků byly ušní známky v nečitelné podobě psané rukou na ušním boltci bez označení státu původu, je vadou zjevnou, pro jejíž zjištění nemusely být prováděny žádné zvláštní zkoušky či testy, kontrola mohla být, i namátkově, provedena ihned při nakládání býků. Tím, že žalovaná neprovedla řádnou prohlídku zboží v době jeho přejímky u žalobce a odložila prohlídku zboží až do okamžiku nalodění býků ve Francii, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalobce a vznikem nákladů žalované s dopravou býků zpět do České republiky. Škoda žalované proto nevznikla v přímé příčinné souvislosti s vadným plněním žalobce, žalovaná tak není oprávněna započíst náklady na dopravu býků zpět do České republiky proti nároku žalobce na zaplacení kupní ceny býků. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v tomto ohledu správné.
Dovolatelka dále namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jelikož soud nepostupoval v souladu s §118a o. s. ř. Poučení, na které míří §118a odst. 2 o. s. ř., poskytuje soud pro případ jiné možné právní kvalifikace věci, nikoli z důvodu jiného právního názoru na věc ve smyslu přiznání žalovaného nároku či zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalované vznikly náklady v příčinné souvislosti s porušením smlouvy žalobcem, odvolací soud dospěl k závěru o přetržení příčinné souvislosti. Právní kvalifikace v obou případech byla totožná, soudy pouze dospěly k jinému právnímu názoru na věc. Z toho důvodu řízení není postiženo vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. pro neposkytnutí poučení podle §118a o. s. ř.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Nejvyšší soud proto podané dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2011
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu