ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.5304.2009.1
sp. zn. 23 Cdo 5304/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce: Santander Consumer Finance, a. s. se sídlem Šafránkova 1, Praha 5, IČ 25103768, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem Jindřicha Plachty 28, Praha 5, PSČ 150 00, proti žalovanému: Mgr. J. B. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, o zaplacení 295.951,97 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 228/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2009, č. j. 2 Cmo 358/2008-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku Kč 12.360,- do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Karla Volfa.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. srpna 2009, č. j. 28 Cm 228/2006-75, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci Kč 274.029,60 Kč s 2% úrokem z prodlení p. a. od 1. 4. 2004 do zaplacení (výrok I.), že požadavek žalobce se v částce Kč 21.922,37 s příslušenstvím proti žalovanému zamítá (výrok II.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení Kč 55.905,18 (výrok III.)
Předmětem řízení byla celková částka úhrady spojené s předčasným ukončením leasingové smlouvy, uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako leasingovým nájemcem dne 21. 5. 2003 ohledně automobilu Mercedes Benz C 200 CDL.
Soud prvního stupně vycházel z toho, že pro posouzení žalobního požadavku je rozhodující, zda žalobce postupoval v souladu s uzavřenou dohodou ze dne 15. 3. 2004 o předčasném ukončení leasingové smlouvy, pokud jde o postup při prodeji vráceného vozidla a při stanovení prodejní ceny, a dále pokud jde o stanovení závěrečného vyúčtování a dále soud vycházel z uzavřené leasingové smlouvy a Všeobecných smluvních podmínek jako součást smlouvy. Poté dospěl k závěru, že požadavek žalobce je oprávněný co do částky Kč 274.029,60 jakožto škody v důsledku předčasného ukončení smlouvy v souladu s ust. §373 an. obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), a to spolu s příslušným úrokem z prodlení podle §369 odst. 2 obch. zák. Ve zbývající části v částce Kč 21.922,37, představující náklady vynaložené žalobcem na vymáhání prostřednictvím pověřené společnosti CL-PRODEX na základě mandátní smlouvy, považoval soud žalobu za neoprávněnou, když žalovaný nárok v tomto rozsahu nebyl prokázán.
Soud prvního stupně proto vyhověl žalobci co do částky Kč 274.029,60 s příslušenstvím ve výroku I., kdežto ve výroku II. požadavek žalobce ve výši Kč 21.922,37 s příslušenstvím zamítl.
Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozhodl tak, že rozsudek Městského soudu v Praze v napadeném bodě I. a III. změnil tak, že zněl: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci Kč 272.529,60 s 2% úrokem z prodlení p. a. od 1. dubna 2004 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně k rukám právního zástupce žalobce částku Kč 55.539,60 (výrok I. rozsudku odvolacího soudu) a dále žalobu se v částce Kč 1.500,- s 2% úrokem z prodlení p. a. od 1. dubna 2004 do zaplacení zamítl (výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku III. rozhodl odvolací soud tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku Kč 51.598,40.
Odvolací soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zřetelem na dohodu o předčasném ukončení leasingové smlouvy a způsobu vypořádání účastníků je nutné posoudit žalobcem uplatněný nárok výhradně podle této dohody, přičemž předmětný nárok není škodou podle §373 an. obch. zák., jak byl právně kvalifikován soudem prvního stupně.
K jednotlivým položkám konečného vypořádání účastníků odvolací soud dovodil, že neoprávněnou je položka ve výši Kč 1.500,- za znalecký posudek, protože znalecké ocenění nemá v tomto případě opodstatnění, když rozhodná pro prodej předmětu leasingu byla nejvyšší nabídnutá cena zájemcem o koupi vozidla. Co do zbytku uplatněné pohledávky ve výši Kč 272.529,60 shledal odvolací soud nárok žalobce nepochybným. Podle provedeného vyúčtování započetl žalobce proti svým pohledávkám za žalovaným výnos z prodeje předmětu leasingu a tím vlastní nárok významně snížil. Nelze proto v konečném vypořádání spatřovat žádný rozpor s dobrými mravy nebo se zásadou poctivého obchodního styku. Tím, že sjednaný způsob prodeje vozidla nejvyšší nabídce byl řádně dohodnut mezi účastníky a žalobce jej splnil, jak vyplynulo z doplněného dokazování před odvolacím soudem, nepovažoval odvolací soud námitku žalovaného o dosažené nízké prodejní ceně předmětu leasingu za důvodnou. K této námitce žalovaného odvolací soud přistoupil v souladu s ust. §213 odst. 4 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) k poučení žalobce podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobce doložil důkaz nabídkovým listem JPP servis s. r. o., která zprostředkovala prodej vozidla. Dále žalobce doložil listinu „Schválení prodeje vozidla“ ze dne 10. 5. 2004. Z těchto důkazů odvolací soud zjistil výši třech nabídek ceny prodeje, z nichž nejvyšší byla ve výši Kč 143.000,- Kč a tuto cenu žalobce dodržel, když za ni vůz prodal.
Vzhledem k uvedeným skutkovým zjištěním a provedeným důkazům nepovažoval odvolací soud výkon práv účastníků za rozporný se zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu §265 obch. zák. anebo se zásadami dobrých mravů ve smyslu §3 odst. 1 občanského zákoníku (dále též „obč. zák.“).
Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodl jak shora uvedeno.
Dovoláním ze dne 4. 9. 2009 žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu, a to jeho výroky I. a III.
Žalovaný v dovolání namítl, že nebylo rozhodnuto správně o zaplacení nedoplaceného podílu kupní ceny. Odvolací soud vycházel z toho, že nedoplacený podíl PC (pořizovací ceny předmětu leasingu) včetně DPH podle bodu 2 a) dohody vyplývá ze splátkového kalendáře ze dne 25. 10. 2005, podle něhož výše nedoplaceného podílu kupní ceny činila Kč 585.833,46 a byla vypočtena odpočtem deseti splatných splátek leasingu po Kč 15.416,67, celkem ve výši Kč 154.166,70, a to od pořizovací ceny Kč 740.000,-, aniž by došlo k odpočtu části složené akontace. Poté se soud vypořádal s námitkou žalovaného, že složená záloha neměla být při konečném vypořádání zkrácena při výpočtu tak, že měla být postupně zaúčtována do splátek částkou Kč 7.708,33. Tyto dva závěry odvolacího soudu si podle dovolatele navzájem odporují. Pro případ, že by nedoplacený podíl ceny vozidla byl vypočítán tak, že ze složené akontace nebude nic započítáno, musela by být při konečném vyúčtování započítána složená akontace v celé nezkrácené výši. Na druhé straně, pokud bude na každou splátku započtena ze složené akontace částka 7.708,33 Kč, bude tato částka připočtena k měsíční splátce a pak zaplacené splátky tvoří podstatně větší část pořizovací ceny. Tento rozpor podle názoru dovolatele odvolací soud neodstranil.
Dále dovolatel namítal, že pokud soud vycházel z toho, že bylo zaplaceno pouze 9 leasingových splátek a 10. splátka byla žalobci soudem přiznána, neměla být částka 7.708,33 odečtena od složené akontace desetkrát, ale pouze devětkrát.
Dovolatel dále vytýkal, že spornou zůstala rovněž položka Kč 76.158,46, kterou odvolací soud přiřadil ke sloupci „finanční činnost“ ve splátkovém kalendáři z 25. 10. 2005. Odvolací soud dovodil, že tento propočet odpovídá ujednání účastníků, že žalovaný doplatí podíl provizí včetně DPH, resp. finanční služby sjednané v leasingové smlouvy, za dobu od ukončení smlouvy do jejího přepokládaného ukončení. Z dohody o postupu o konečném vypořádání, však žádný odkaz na sloupec „finanční vypořádání“ ve splátkovém kalendáři neplyne a pod položkou 2. b) dohody o vypořádání tuto položku zahrnout nelze. Odvolací soud se v této souvislosti nevypořádal s námitkou žalovaného, že po ukončení smlouvy již žalobce pro žalovaného žádnou finanční činnost nevyvíjel a tato položka je tudíž neopodstatněná (zde dovolatel odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 1424/2000, „že i když bylo v leasingové smlouvě dohodnuto, že žalobkyně má nárok na zaplacení všech splátek, tedy i po odstoupení od smlouvy, je toto ujednání ve smyslu §265 obch. zák. v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku“.)
Další otázkou, kterou dovolatel má za v řízení nevysvětlenou a nevyřešenou, je otázka výše dosaženého výnosu z prodeje předmětu leasingu. Odvolací soud uzavřel, že žalobce splnil sjednaný způsob prodeje vozidla nejvyšší nabídce, jak vyplynulo z dokazování před odvolacím soudem, avšak žalobce nezodpověděl k námitkám žalovaného, jak probíhalo nabídkové řízení, jak byli osloveni případní zájemci apod., takže postup realizovaný žalobcem nebyl transparentní a objektivní a byl v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Naopak žalovaný v řízení prokázal, že cena na trhu byla v době prodeje několikanásobně vyšší než cena, za kterou žalobce vozidlo zpeněžil, a to předloženým znaleckým posudkem a vyjádřením autorizovaného prodejce. Dovolatel je toho názoru, že se na tento případ vztahuje právní názor, vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1089/2004.
Konečně dovolatel má výhrady i proti přiznání částky Kč 16.431,-, představující náklady spojené s odebráním a prodejem předmětu leasingu. Soud tuto částku podřadil pod bod 2 e) dohody o vypořádání, která však tuto položku neobsahuje, resp. náklady nijak nespecifikuje. Toto ujednání je proto natolik neurčité, že přiznané náklady neodůvodňuje.
Dovolatel shrnuje, že přípustnost dovolání je dána podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dále má za to, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když soudy řeší namítanou problematiku nejednotně. Dovolatel též uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání ze dne 11. 12. 2009 považuje dovolání za zcela bezdůvodné s tím, že by mělo být odmítnuto.
Ve výpočtu nedoplaceného podílu provizí a započtení akontace nespatřuje žalobce žádný rozpor. K nevypořádanému podílu provizí včetně DPH žalobce zdůrazňuje, že má nárok na přiměřený zisk za finanční činnost (službu) ve formě, kterou účastníci dohodli v leasingové smlouvě (v této souvislosti žalobce odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 32 Cdo 2886/2007 a naopak k rozhodnutím NS pod sp. zn. 29 Cdo 1424/2000 a sp. zn. 32 Odo 1089/2004 uváděnými dovolatelem namítá, že se na daný případ nevztahují, protože se netýkají ani náhrady škody, ani leasingových splátek.)
Pokud jde o prodej vozidla a stanovení prodejní ceny, žalobce zdůrazňuje, že postupoval v souladu s dohodnutým postupem, přičemž žalovaný měl možnost sám svým výběrem cenu vozidla ovlivnit, čehož nevyužil. Přitom leasingová smlouva ani všeobecné smluvní podmínky (VSP) neukládají žalobci vozidlo znalecky před prodejem ohodnotit, ani povinnost prodat je za cenu, jevící se žalovanému přiměřenou.
K námitce žalovaného o neurčitosti bodu 2 e) dohody o vypořádání žalobce uvádí, že je dostatečně určitý. Související náklady včetně DPH jsou zejména náklady spojené s odebráním a prodejem předmětu leasingu, mezi které se řadí i znalecký posudek. Dohoda o předčasném ukončení leasingové smlouvy upravuje přístup prodeje a stanovení ceny předmětu leasingu. Žalovaný nevyužil práva sám si vybrat kupujícího a žalobce proto přikročil k prodeji vozidla. Nárok na tyto náklady plyne i ze samotného čl. 6.3.4 VSP, s nímž byl žalovaný řádně seznámen.
Žalobce zdůrazňuje, že daný vztah mezi účastníky je obchodní závazkový vztah, založený inominátní smlouvou podle §269 obch. zák., kterou se především řídí práva a povinnosti účastníků. Žalovaný byl seznámen s leasingovou smlouvou, kterou podepsal, včetně VSP jakožto součástí smlouvy a byl smluvními podmínkami vázán.
Žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně „potvrdil“ a byla mu přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. Přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. ve znění občanského soudního řádu účinného před 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu rovněž v daném případě.
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti podle zákona (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.), se musel především zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.)
Dovolání žalovaného výslovně směřuje proti výrokům I. a III. rozsudku odvolacího soudu. Ve výroku I. svého rozsudku odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé pouze tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci namísto částky 274.029,60 (jak učinil soud právního stupně) jen částku Kč 272.529,60 spolu s 2% úrokem z prodlení p. a. od 1. dubna 2004 do zaplacení. Měnícím rozhodnutím odvolacího sodu ve věci samé je tak jen rozdíl mezi uvedenými částkami ve výši Kč 1.500,- (v tomto rozsahu odvolací soud žalobu ve výroku II. svého rozsudku zamítl.) Ve vztahu k částce Kč 272.529,60 je tudíž rozsudek soudu odvolacího v porovnání s rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnutím potvrzujícím.
Dovolatel proto nemůže přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., nýbrž o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) [a tak tomu v tomto případě je] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod č. 132, formuloval a odůvodnil závěr (od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci), podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) nebo podle §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. k tomu shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06.) Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání vymezil.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že účastníci dne 15. 3. 2004 uzavřeli Dohodu o předčasném ukončení leasingové smlouvy č. 030056741 (dále jen „Dohoda“) s tím, že leasingová smlouva končí dnem 31. 3. 2004. V Dohodě účastníci dále mj. sjednali postup při stanovení závěrečného vyúčtování v odstavci „Postup CCBF při stanovení závěrečného vyúčtování“ v bodech 1 až 3. Dále byl účastníky sjednán postup CCBF při prodeji vozidla a při stanovení prodejní ceny předaného vozidla (předmětu leasingu).
V dovolání žalovaný především napadá, že odvolací soud nesprávně zkrátil zaplacenou akontaci ve výši 370.000,- Kč s tím, že byla do 10 splatných splátek započtena částka 7.708,33 Kč představující podíl akontace u jednotlivých splátek, což je v rozporu se závěrem odvolacího soudu, že ze splátkového kalendáře ze dne 25. 10. 2005 je nedoplacený podíl pořizovací ceny předmětu leasingu částka 585.833,46 Kč (pořizovací cena 740.000,- Kč, 10 splátek po 15.416,67 Kč, celkem 154.166,70 Kč), aniž by byla odečtena část akontace.
V zásadě lze tedy konstatovat, že dovolatel napadá skutečnost, zda odvolací soud na základě učiněných skutkových zjištění věc posoudil v souladu s bodem 2 písm. a) a g) Dohody, v nichž má být výše pohledávky leasingové společnosti vypočtena z nedoplaceného podílu pořizovací ceny předmětu leasingu vč. DPH a nevypořádaného podílu zálohy.
V posuzovaném případě je nedoplacený podíl kupní ceny předmětu leasingu vypočten v souladu s bodem 2 písm. a) Dohody o předčasném ukončení leasingové smlouvy č. 030056741 ze dne 15. 3. 2004.
Pořizovací cena předmětu leasingu činila 740.000,- Kč, složená záloha činila 370.000,- Kč, tj. 50 % kupní ceny. Sjednaná splátka v leasingové smlouvě činila 12.336,- Kč měsíčně po započtení akontace (zálohy) ve výši 7.708,33 Kč (a ve stejné výši je v ní obsažena splátka kupní ceny) a smluvní období činilo 48 měsíců. Při tomto období splátka kupní ceny tak činila 15.416,67 Kč měsíčně (740.000,- Kč děleno 48 měsíci), přičemž v měsíční leasingové splátce bylo spláceno 7.708,33 Kč a stejná částka byla započítávána ze složené zálohy (50 % kupní ceny). Vzhledem k tomu byl učiněn správný výpočet pokud odvolací soud dospěl k závěru, že nedoplacený podíl kupní ceny předmětu leasingu činil 585.833,46 Kč (10 x 15.416,67 Kč a tato částka byla odečtena od kupní ceny ve výši 740.000,- Kč).
Ze složené zálohy ve výši 370.000,- Kč tak bylo při 10-ti splátkách odečteno 77.083,30 Kč a nevypořádaný podíl zálohy tak činil 292.916,70 Kč a tento podíl se vypořádal podle bodu 2 písm. g) Dohody. Námitka dovolatele, kterou napadal vypořádání dle bodu 2 písm. a) a g) Dohody není tak důvodná.
Stejně tak není důvodná námitka, že soudem neměla být částka 7,708,33 Kč odečtena od složené akontace 10x, neboť 10 splátka byla žalobci přiznána a celkem bylo zaplaceno 9 splátek. Dovolatel však pomíjí, že při výpočtu nedoplaceného podílu kupní ceny bylo odpočteno celkem 10x 15.416,67 Kč a nikoliv jen 9x 15.416,67 Kč. Tím bylo odpočteno z kupní ceny více a tímto způsobem se věc účetně vyrovnala.
Dovolatel dále namítal, že sporným zůstává částka 76.158,46 Kč, která má představovat dle splátkového kalendáře ze dne 25. 10. 2005 úhradu za „finanční činnost“.
Odvolací soud dospěl k závěru, že jde o nevypořádaný podíl provizí vč. DPH dle bodu 2 písm. b) Dohody, který byl obsažen ve sloupci „finanční činnost“ splátkového kalendáře ze dne 25. 10. 2005 a odpovídá ujednání o povinnosti žalovaného doplatit podíl provizí za dobu od ukončení leasingové smlouvy do jejího předpokládaného konce.
Se závěrem odvolacího soudu lze souhlasit, neboť nárok na úhradu nepořádaného podílu provizí vyplývá z bodu 2 písm. b) Dohody a nelze se ztotožnit s názorem dovolatele, že Dohoda neupravuje zaplacení provizí do předpokládaného ukončení leasingové smlouvy.
Stejně tak není důvodná námitka dovolatele, že soudy nebyla vysvětlena “otázka výše dosaženého výnosu z prodeje předmětu leasingu“.
Způsob prodeje předmětu leasingu byl podrobně sjednán v Dohodě v části „Postup CCBF při prodeji vozidla a při stanovení prodejní ceny“. V souladu s ujednáním stran byl předmět leasingu prodán tomu, kdo učinil nejvyšší nabídku. Žalobcem byl při prodeji dodržen sjednaný postup a vzhledem k tomu se dovolací soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že dosažená prodejní cena vozu byla odpovídající sjednanému způsobu prodeje. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
Pokud dovolatel dále namítal, že žalobci byla neprávem přiznána částka 16.431,- Kč představující náklady spojené s odebráním a prodejem předmětu leasingu je zřejmé, že tyto náklady odvolací soud správně podřadil pod bod 2 písm. e) Dohody představující „související náklady vč. DPH“. Odvolacímu soudu tak nelze v tomto směru vytknout žádné pochybení.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud neshledal, že by odvolací soud věc posoudil v rozporu s hmotným právem – uzavřenou Dohodou – byl nucen konstatovat, že dovolání není přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného – aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – jako nepřípustné podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, a to jak co do napadeného výroku I. rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, tak i pokud jde o výrok III. o nákladech odvolacího řízení, kde přípustnost dovolání nevyplývá z ust. §238, §238a a §239 o. s. ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ust. §243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto a žalovaný je tudíž povinen nahradit žalobci náklady právního zastoupení, a to odměnu advokáta podle §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce Kč 10.000,-, dále jeden paušál hotových výloh (za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání) ve výši Kč 300,- s připočtením 20% DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak činí celková částka Kč 12.360,-, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 30. srpna 2011
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu