ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.544.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 544/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka Ph.D. ve věci žalobkyně Grupa Polska Stal Spólka Akcyjna se sídlem v 31-752, Kraków, Ujastek 7, Polská republika, zastoupené Mgr. Jakubem Vepřekem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Na Hradbách č. 118/9, PSČ 702 00, proti žalované K.K.L.Metal Trading, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Janáčkova č. 1020/7, PSČ 702 00, IČO 25351711, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova č. 9, PSČ 702 00, o předběžné opatření, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Nc 412/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2010, č. j. 56 Co 436/2010-6, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Skyby, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova č. 9, PSČ 702 00.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 27. května 2010, č. j. 24 Nc 412/2010-7, uložil žalované předběžně se zdržet nakládání s věcmi rozdělenými do 11 položek, z nichž každá zahrnuje 10 svazků betonářské oceli žebírkové s dalšími údaji o jejich váze, délce, průměru, číslu tavby a jejich vztahu ke kamionu a návěsu označenému SPZ (výrok I.). Žalobkyni uložil, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení podala u téhož soudu žalobu (výrok II.). Rozhodl o vrácení přeplatku na jistotě zaplacené žalobkyní v částce 40 000,- Kč (výrok III.) a dále uložil žalobkyni povinnost k zaplacení soudního poplatku na účet soudu prvního stupně (výrok IV.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok V.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. září 2010 zrušil usnesení soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I., II., V., a řízení o nařízení předběžného opatření zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. za použití §211 o. s. ř. (výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ( výroky II. a III.). Vyšel ze zjištění, že návrhem podaným u Okresního soudu v Ostravě dne 26. května 2010 požadovala žalobkyně vydání téhož předběžného opatření jako návrhem podaným proti žalovaným 1) Teridion Holding, s. r. o a 2) K.K.L. Metal Trading, s.r.o dne 12. května 2010 u Krajského soudu V Ostravě, o němž bylo pravomocně rozhodnuto usnesením tohoto soudu ze dne 12. května 2010, č. j. 21 Nc 5/2010-11, tak, že návrh byl zamítnut. Z obsahu obou návrhů na vydání předběžného opatření ve věci Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 24Nc 412/2010, a Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 21Nc 5/2010, odvolací soud dovodil, že jde o totožnost obou procesních stran, v obou věcech je žalobkyní zahraniční osoba Grupa Polska Stal Spólka Akcyjna a žalovanou či jednou ze žalovaných obchodní společnost K.K.L. Metal Trading, s. r. o. V obou návrzích na nařízení předběžného opatření žalobkyně usiluje, ať žalované K.K.L. Metal Trading, s. r. o., zakáže nakládat se zbožím, které je v žalobách totožně označeno, zejména toto zboží zcizit či zpracovat. Zboží je v obou návrzích identifikováno shodným popisem, to je hmotností, datem dodání, číslem tavby a dalšími údaji, které jsou zřejmé z příslušných mezinárodních nákladových listů (CMR), a jde o zboží rozdělené do 11 oddílů. Skutková tvrzení jsou podle zjištění odvolacího soudu v obou návrzích na vydání předběžného opatření shodná, včetně použitých stylistických obratů a rovněž důkazy k prokázání skutkových tvrzení žalobkyně v obou návrzích označila totožně. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě je dána překážka věci rozsouzené ve smyslu §159a odst. 5 v návaznosti na §167 odst. 2 o. s. ř., neboť výše uvedeným usnesením bylo rozhodnuto mezi totožným účastníky řízení v tomtéž předmětu řízení o tomtéž nároku..
Proti usnesení podala žalobkyně dovolání z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., ve kterém namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud uvedl, že skutková tvrzení v obou návrzích na vydání předběžného opatření jsou shodná včetně důkazů, což je ve zcela zjevném rozporu s čl. VII. návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 25. května 2010, v němž jsou uvedena nová skutková tvrzení o skutečnostech, které jsou pro žalobkyni nové, dříve jí neznámé, a v němž jsou nově označeny důkazy k prokázání nových tvrzení. Odvolací soud svým nesprávným postupem - nezohledněním nových skutečností a důkazních návrhů žalobkyně pochybil a nerespektoval soudní praxi. Dále dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky v dané věci nejde o tutéž věc, protože došlo ke změně tvrzené skutečnosti zakládající potřebu prozatímně upravit poměry účastníků. Ve výše uvedeném čl. VII. návrhu žalobkyně odlišně uváděla, že žalobkyni jako poškozené bylo příslušným orgánem Policie ČR provádějícím šetření jejího trestního oznámení umožněno nahlédnout do spisu dne 19. května 2010, tedy až po pravomocném skončení věci vedené v původním řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Nc 5/2010, které podle soudu založilo překážku věci rozsouzené, přičemž tímto nahlédnutím dovolatelka zjistila, že společnost Teridion holding, s. r. o., vystavila žalované faktury č. 12 a 13/2010, obě ze dne 30. dubna 2010, které svědčí o prodeji předmětného zboží žalované. Teprve od tohoto dne žalobkyně zjistila, kdo je vlastníkem předmětného zboží, a tuto novou klíčovou skutkovou okolnost uplatnila v novém návrhu na vydání předběžného opatření. Dříve dovolatelka nevěděla, zda vlastníkem zboží je žalovaný, nebo zda toto zboží pro společnost Teridion holding, s. r. o., jen skladuje ve svém skladu. Jedná se tak o jiný skutkový stav, neboť skutková tvrzení se v obou řízení v podstatném rozsahu liší. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení usnesení odvolacího soudu a vracení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu, které považuje za věcně správné, a z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a že je podle §239 odst. l písm. a) o. s. ř. přípustné za podmínek, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam - §237 odst. 3. s. ř. /tím je současně vyloučen dovolací přezkum v rovině dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., dovolání lze totiž podat z toho důvodu jen jde-li o dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. /přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.)a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky se věcí dále zabýval v rovině dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní závěr dovolatelky, že v projednávaném případě není dána překážka věci rozsouzené, neboť v novém řízení jde sice o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, avšak nově uplatněný nárok žalobkyně se opírá o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimiž došlo až později; nejedná se tak o totožnou věc, je nesprávný.
Podle ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. nemůže být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku projednávaná znovu, jestliže bylo ve věci pravomocně rozhodnuto. Jde o uplatnění zásady „ne bis in idem“, která má zabránit dvojímu projednávání a rozhodování o témže předmětu řízení mezi týmiž účastníky. Soud, který by měl jednat o věci již jednou pravomocně rozhodnuté (event. i o předběžném opatření - §167 odst. 2 o. s. ř.), musí zastavit řízení, které u něho bylo zahájeno (§104 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustálené judikatury soudů se jedná o stejnou věc ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá -li se o tentýž právní důvod a týká-li se týchž osob; tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soud České republiky ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, který byl uveřejněn pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
Odvolací soud dopěl ke správnému závěru při posouzení, zda zde je překážka věci rozhodnuté, protože stav v době rozhodnutí soudu v později zahájeném řízení je totožný se stavem ve věci, ve které již bylo pravomocně rozhodnuto. V posuzované věci žalobkyně v návrhu na vydání předběžného opatření uplatňuje vůči totožné žalované tentýž nárok, opírající se o shodné skutečnosti, které tu byly v původním řízení. Za nové skutkové tvrzení, které by vedlo k závěru, že v novém řízení o vydání předběžného opatření jde o jiný stav, než který tu byl v době pravomocného rozhodnutí soudu, nemůže být skutečnost, že v původním řízení žalobkyně tvrdila pouze možnost vlastnického práva k předmětnému zboží žalované, zatím co v tomto řízení tvrdí, že žalovaná je vlastnicí tohoto zboží. Podle obsahu spisu lze ostatně prostým srovnáním textu obou návrhů na nařízení předběžného opatření zjistit, že později podaný návrh se od předchozího zčásti liší jen doplněním dílčích argumentů v bodě VII.; o jiný nárok (stav) a ani předmět řízení se totiž nemůže jednat jen proto, že žalobkyně o tomtéž nároku (stavu) a na základě stejného skutku (stejných skutkových tvrzení) uvádí jiné (další, odlišné) údaje pouze o vlastnickém právu žalované ke zboží, které je předmětem předběžného opatření. Touto skutečností se stav pro vydání totožného předběžného opatření na základě jinak stejných skutkových tvrzení nezměnil, v posuzovaném případě jde o totožný skutek a ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. o stejnou věc.
Výjimečně může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesního) předpisu. V dané věci se však o uvedený případ nejedná. Na základě výše uvedeného je irelevantní námitka dovolatelky, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud v rozhodnutí neuvedl a nevypořádal se s odlišnými tvrzeními žalobkyně v bodě VII. návrhu, neboť tato procesní vada nemůže mít vliv na nesprávné právní posouzení překážky věci rozsouzené. Námitka dovolatelky směřující do vady řízení tedy nemůže založit přípustnost napadeného dovolání.
Z výše uvedených důvodů je nutné uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, jelikož se nejedná o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam, neboť v něm nejde o právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak
Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, je dovolací soud povinen, aniž by se věcí mohl dále zabývat, podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1o. s. ř., protože žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši 500,-Kč (§9 odst. 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném od 1.9.2006), z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,-Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.9.2006).
Proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. března 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu