ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.691.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 691/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce P. H. , zastoupeného JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod věží č. 3, PSČ 568 02, proti žalovanému M. B., zastoupenému JUDr. Ivo Panákem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka č. 1, PSČ 659 16, o zaplacení částky 399.893,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 136/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 47 Co 244/2009-215, takto:
I. Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. ledna 2009, č. j. 38 C 136/95-175, zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 399.893,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18% ročně od 1.1.1994 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. listopadu 2010, č. j. 47 Co 244/2009-215, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části I. výroku tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76.107,- Kč s 18% úroky z prodlení od 1.1.1994 do zaplacení (výrok I) a ve zbývající části I. výroku, ve které zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit částku 323.786,80 Kč s příslušenstvím, a ve II. výroku, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu výroku I. podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238 odst. 1 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění z. č. 216/1994 (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování (§241 odst. 2 písm. c) a d) o. s. ř.), navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl. Podle §237 odst. 2 písm a) o. s. ř., ve znění z. č. 7/2009 Sb., není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovolání dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 9.listopadu 2010, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněným subjektem (žalovaným) a obsahuje stanovené náležitosti, dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soud v rozsahu výroku I. výrok, kterým odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 76.107,- Kč s příslušenstvím.
Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je přípustnost dovolání založena §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Jelikož dovoláním dotčeným prvním výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100 000 Kč (ale současně převyšujícím 50 000 Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.
V občanském soudním řádu, popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. 33 Cdo 504/99 (zveřejněném v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení §261 odst. 1 a 3 a §262 odst. 1 obchodního zákoníku, ale i z ustanovení §9 odst. 3 o. s. ř., v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.
Podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod body 1. až. 6.
Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění – cena díla na základě smluvního ujednání ve smlouvě o dílo podle ust. §536 a násl. obchodního zákoníku, což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle §9 odst. 3 písm. r) o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé o peněžitém plnění ve výši 76.107,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 až 239 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení včetně náhrady nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2011
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu