ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1058.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1058/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Trunečkem, advokátem se sídlem v Dobříši, Pleskotova 1698, proti žalovanému J. B. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 5 C 69/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2008, č. j. 17 Co 219/2006-185, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2008, č. j. 17 Co 219/2006-185, pokud jím bylo rozhodováno o žalobě na odstranění části hrází víceúčelových nádrží na hranici pozemku č. 446 zapsaného na LV č. 144 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou, a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 5. 2003, č. j. 15 Co 295/2001-85, zrušil pro neúplnost, neurčitost a nevykonatelnost rozsudek ze dne 11. 4. 2001, č. j. 5 C 69/96-72, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal (po částečných zpětvzetích žaloby) uložení povinnosti obnovit pozemek parc. č. 446 zapsaný u Katastrálního úřadu ve Žďáru nad Sázavou pro katastrální území Moravské Křižánky, obec Křižánky do původního stavu, kultura louka, tak, aby tento pozemek v kultuře louka umožňoval zemědělské využití. Soudu prvního stupně uložil, aby ve smyslu §43 odst. 1 o.s.ř. vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a sdělil mu, v čem je jeho podání neúplné a nesprávné, a poučil jej, jak je třeba doplnění nebo opravu provést. Odvolací soud specifikoval, kdy bude možné považovat žalobu za projednatelnou, a pro případ, že půjde o žalobu na náhradu škody, uložil soudu prvního stupně, aby vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení; bude třeba též přihlédnout k námitkám žalovaného ohledně oprávnění užívat předmětný pozemek a vydržení vlastnického práva.
Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. 5. 2005, č. j. 5 C 69/96-120, byla žaloba ve znění doplňujících podání a změn odmítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a to pro neurčitost a materiální nevykonatelnost žalobního petitu; k odvolání žalobce však bylo toto rozhodnutí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2005, č. j. 15 Co 289/2005-124, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 17. 3. 2006, č. j. 5 C 69/96-164, opětovně zamítl žalobu, jíž se žalobce (po změně žaloby) domáhal odstranění „na části pozemku ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr (PK č. 446), zaps. u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Žďár nad Sázavou na LV č. 144, označené na připojeném vytyčovacím náčrtku rekultivace, který je součástí znaleckého posudku č. 361/2005 znalce Ing. Karla Vodičky, ze dne 19. 4. 2005 části hrází víceúčelových nádrží až na hranici tohoto pozemku žalobce, vysekat olše, vrby, rákos, odstranit pařezy, keře malin a plevel, snížit terén na této části pozemku o 80 cm a terén upravit a oset semeny lučních trav, a to vše do konce května 2006“; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. Vyšel z toho, že žalobce požaduje náhradu škody uvedením pozemku do původního stavu, když újma mu měla vzniknout vybudováním dvou víceúčelových nádrží mezi lety 1989 až 1994 částečně na jeho pozemku, čímž mělo být neoprávněně zasaženo do vlastnického práva žalobce; na pozemek žalobce měla být navezena zemina, která následně zarostla hustým porostem, druhá nádrž pak měla být stavěna bez stavebního povolení. Žalobce tvrdil, že mu uvedeným jednáním vznikla škoda nejméně v hodnotě nesklizené luční píce a sena, neboť tyto pozemky nemůže od 17. 3. 1994, kdy mu byl pozemek v restituci vydán, do současnosti zemědělsky využívat. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nebyl naplněn předpoklad vzniku obecné odpovědnosti za škodu spočívající v protiprávním jednání žalovaného. Pokud žalovaný na základě užívacího práva uděleného tehdejším Státním plemenářským podnikem ve Žďáru nad Sázavou zřídil v části pozemku patřícího žalobcovu právnímu předchůdci víceúčelové nádrže, nejde z občanskoprávního hlediska o neoprávněnou stavbu. Žalovaný naopak navezením zeminy zpevnil hráz nádrží, rekultivoval silně podmáčenou lokalitu a osázením vhodnými rostlinami oblast zkulturnil. Mimo to nebylo prokázáno, že by byla zastavěná část pozemku zemědělsky využívána. S ohledem na současný stav předmětné části pozemku by uvedení v předešlý stav (bažina, lokalita porostlá rákosem a křovím, skládka odpadu aj.) bylo v rozporu s dobrými mravy.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 6. 2008, č. j. 17 Co 219/2006-185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak dospěl k jinému závěru ohledně naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu ze strany žalovaného. Z provedených důkazů bylo totiž zjištěno, že žalovaný měl stavební povolení pouze ke stavbě jedné, nikoli dvou víceúčelových nádrží, a do vlastnického práva žalobce bylo proto realizací dvou nádrží zasaženo. Žalobce však neprokázal, že by mu v příčinné souvislosti s uvedeným jednáním žalovaného vznikla škoda spočívající v nesklizení luční píce a sena, naopak z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že předmětný pozemek nebyl k zemědělským účelům nikdy v minulosti využíván. Žalovaný výstavbou víceúčelových nádrží zachytil spodní vodu v dané lokalitě, navezením zeminy ji částečně vysušil, zkulturnil ji osázením vhodnými rostlinami a ve svém důsledku zanedbaný pozemek žalobce rekultivoval a ráz krajiny ekologicky obohatil. Odvolací soud proto dovodil, že v uvedeném případě nedošlo k poškození pozemku žalobce, nýbrž k jeho zhodnocení, a nárok žalobce na náhradu škody tak není důvodný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčen, že soudy nižších instancí nesprávně interpretovaly jeho žalobní návrh, neboť jej posuzovaly podle formálního označení a nikoli podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.). Ze všech podání žalobce je zřejmé, že se domáhal odstranění neoprávněně zřízených staveb na části svého pozemku a uvedení pozemku do původního stavu. Uplatněný nárok odpovídá také vlastnické žalobě podle §126 obč. zák., případně §135c obč. zák. Žalobce tedy primárně tvrdil porušení svého vlastnického práva a v jeho důsledku pak vznik škody (resp. požadavek na uvedení v předešlý stav jako způsob její kompenzace). Pokud se soudy zabývaly pouze otázkou, zda žalobce utrpěl majetkovou újmu a zda byl jeho pozemek znehodnocen stavebními úpravami, a opominuly, že tyto stavební zásahy nebyl žalovaný oprávněn provést, postupovaly nesprávně. Napadené rozhodnutí je dále nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění, neboť soudy se nijak nevyrovnaly s prokázaným tvrzením žalobce, že došlo k neoprávněnému zásahu do nemovitosti v jeho vlastnictví a dále, zda má žalovaný k provedení uvedených úprav občanskoprávní titul. Soudy tedy uvedeným postupem opomenuly projednat návrh žalobce v plném rozsahu, čímž došlo k odmítnutí spravedlnosti (tzv. denegatio iustitiae). Pokud měly soudy za to, že je návrh žalobce nesrozumitelný nebo neprojednatelný, měly postupovat podle §43 o.s.ř. Ze strany soudů nebyla naplněna ani poučovací povinnost ohledně toho, co musí k prokázání oprávněnosti svého nároku tvrdit a prokazovat. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání zčásti směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; zčásti je pak dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to pro řešení otázky charakteru a vzájemného vztahu vlastnické žaloby a žaloby na náhradu škody uvedením pozemku v předešlý stav. Dovolání je v tomto rozsahu důvodné.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil v pořadí druhý zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., může být dána pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za předpokladu zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Musí jít přitom o právní otázku, která má zásadní význam jak pro rozhodnutí v této věci (rozhodnutí na ní spočívá), tak pro rozhodovací činnost soudů vůbec.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §126 odst. 1 část věty před středníkem obč. zák. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.
Podle §135c odst. 1 obč. zák. zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.
Dovolateli je třeba přisvědčit v tom, že odvolací soud nerozlišil dvojaký charakter nároku uplatněného žalobou. I když ve skutkovém vylíčení žaloby je opakovaně argumentováno vznikem škody z důvodu znemožnění zemědělského využití zasaženého pozemku, má charakter žaloby na náhradu škody pouze ta její část, v níž se žalobce domáhá odstranění škodlivých následků (dopadů) činnosti žalovaného na pozemek, tj. povinnosti vysekat olše, vrby, rákos, odstranit pařezy, keře malin a plevel, snížit terén na této části pozemku o 80 cm a terén upravit a osít jej semeny lučních trav. Požaduje-li však žalobce zároveň i to, aby z jeho pozemku, resp. k jeho hranicím, byly odstraněny části hrází víceúčelových nádrží žalovaného, jde o žalobu směřující k ochraně vlastnického práva (§126 obč. zák.) či žalobu na odstranění stavby (§135c obč. zák.), která byla na cizím pozemku zřízena bez občanskoprávního oprávnění. Podmínkou úspěchu takové žaloby však není porušení právní povinnosti ze strany žalovaného ani vznik škody na straně žalobce, nýbrž pouze trvající stav porušení jeho vlastnického práva buď neoprávněnou stavbou či jiným zásahem žalovaného. Ostatně odvolací soud vyšel ze zjištění, že na pozemku žalobce se v rozloze 56 m2 a 22 m2 nacházejí vodní nádrže zřízené žalovaným. Odvolacími námitkami ke skutkovým zjištěním a závěrům soudu prvního stupně o oprávněnosti umístění nádrží na pozemcích žalobce se však nezabýval.
Je tedy zřejmé, že právní posouzení opodstatněnosti této části uplatněného nároku odvolacím soudem je v rozporu s hmotným právem, a dovolání je tak v této části přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Protože je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v odpovídajícím rozsahu zrušil včetně závislých výroků o náhradě nákladů řízení a vrátil mu věc k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první o.s.ř.).
Jinak ovšem otázku zásadního právního významu, týkající se podmínek, za nichž lze vyhovět žalobě na náhradu škody uvedením v předešlý stav, dovolatel neformuloval a v zásadě ani nepodrobil kritice závěry odvolacího soudu o tom, že podmínky odpovědnosti za škodu na straně žalovaného nebyly splněny. Z tohoto pohledu nelze považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné pro právní praxi, neboť nezpochybňuje-li žalobce závěr odvolacího soudu, že ačkoli žalovaný zasáhl do jeho vlastnického práva, nebyla mu uvedeným jednáním způsobena škoda, nemůže být se svým dovoláním úspěšný. Jeho dovolací námitky týkající se především problematiky odstraněné stavby pak nemají judikatorní přesah do rozhodování soudů ve věcech náhrady škody uvedením v předešlý stav.
Protože rozsudek odvolacího soudu nemá ve zbývajícím rozsahu po právní stránce zásadní význam, dovolání proti němu není přípustné, a Nejvyšší soud tedy dovolání zčásti odmítl podle §243b odst. 5 věty první o.s.ř. za užití §218 písm. c) o.s.ř.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé soud posoudí žalobu na odstranění víceúčelových nádrží žalovaného z pozemku žalobce z hlediska podmínek daných ustanoveními §126 odst. 1 a §135c obč. zák. a rozhodne znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu