ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.1514.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 1514/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, proti žalovanému Zemědělskému podniku Razová , státnímu podniku v likvidaci , IČO: 13642090, se sídlem v Praze 6-Řepy, Třanovského 622/11, zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, o 1.266.566,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 14/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2008, č.j. 57 Co 403/2008-365, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. října 2008, č.j. 57 Co 403/2008-365, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 13. února 2008, č.j. 20 C 14/2004-337, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 14. 10. 1996 se právní předchůdkyně žalobce domáhala po právním předchůdci žalovaného zaplacení 1.266.566,- Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, způsobené právním předchůdcem žalované v důsledku porušení péče řádného hospodáře na označené nemovitosti, jež jí byla vydána v rámci restituce na základě zákona č. 229/1991 Sb.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 18. 12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110, uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni 1.266.566,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 10. 1. 1997 do zaplacení a zamítl žalobu na zaplacení 21% úroku z prodlení z částky 1.266.566,- Kč za dobu od 14. 10. 1996 do 9. 1. 1997, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 12. 2002, č.j. 57 Co 611/2002-141, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2004, č.j. 25 Cdo 853/2003-157, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2002, č.j. 57 Co 611/2002-141, jakož i rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110, ve vyhovujících výrocích ohledně částky 1.266.566,- Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu vrátil věc Okresnímu soudu k dalšímu řízení s pokynem obstarat si skutková zjištění pro určení rozsahu a výše škody na předmětné nemovitosti způsobené právním předchůdcem žalovaného v mezidobí let 1993 a 1996.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 3. 11. 2004, č.j. 20 C 14/2004-213, žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť žalovaný v rámci exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 6. 2003, č.j. 1 E Nc 366/2003-9, splnil povinnost uloženou mu rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 12. 2001, č.j. 14 C 18/97-110, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 12. 2002, č.j. 57 Co 611/2001-141.
K odvolání právní předchůdkyně žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 6. 2005, č.j. 57 Co 58/2005-226, zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 3. 11. 2004, č.j. 20 C 14/2004-213, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení spolu se závazným právním názorem, že nedošlo k zániku pohledávky žalobce v důsledku úhrady žalované částky na základě exekuce vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 E Nc 366/2003, a spolu s pokynem pokračovat v řízení podle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2004, č.j. 25 Cdo 853/2003-157.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 13. 2. 2008, č.j. 20 C 14/2004-337, uložil žalovanému zaplatit 1.075.000,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 11. 1. 1997 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 191.566,- Kč s příslušenstvím a na zaplacení příslušenství z částky 1.075.000,- Kč v rozsahu 21% úroku z prodlení za den 10. 1. 1997, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dotčená nemovitost byla právní předchůdkyni žalobce vydána právním předchůdcem žalovaného na základě dohody ze dne 2. 2. 1996 uzavřené podle zák. č. 229/1992 Sb., jež byla pravomocně schválena tehdejším Okresním úřadem Karviná, Pozemkovým úřadem, ke dni 23. 5. 1996. Hospodářská činnost právního předchůdce žalovaného byla v této nemovitosti ukončena v roce 1991, v období od 1. 1. 1993 do 23. 5. 1996 zde nebyla s výjimkou jedné opravy střešní krytiny prováděna žádná údržba, nedocházelo ke kontrolám jejího technického stavu, nebyla zajištěna její ostraha před neoprávněnými zásahy třetích osob, nebyly odstraňovány následky škodných událostí způsobených jednáním fyzických osob nebo povětrnostními vlivy, v důsledku čehož docházelo mimo jiné i z důvodu spolupůsobení povětrnostních vlivů k narůstání škody na nemovitosti až v mezidobí 1993 1996 došlo k podstatné devastaci nemovitosti. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalovaného v období od 1. 1. 1993 do 23. 5. 1996 porušil svou právní povinnost starat se o vydávanou nemovitost s péčí řádného hospodáře až do jejího vydání oprávněné osobě, přičemž právní předchůdkyni žalobce vznikla v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti škoda spočívající ve snížení tržní, tj. obvyklé hodnoty nemovitosti. Výše znehodnocení byla znaleckým posudkem Ing. Jiřího Šebesty vyčíslena jako rozdíl mezi tržní hodnotou nemovitosti ve stavu ke dni 1. 1. 1993 a 23. 5. 1996 ve výši 1.075.000,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. října 2008, č.j. 57 Co 403/2008-365, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a přisvědčil jeho závěru, že právní předchůdce žalovaného porušil jako osoba povinná dle §5 odst. 1, 2 zák. č. 229/1991 Sb. svoji povinnost stanovenou v §3 téhož zákona nakládat s nemovitostí až do jejího vydání oprávněné osobě a péčí řádného hospodáře. Škoda na vydávané nemovitosti vznikla v rozhodném období v příčinné souvislosti s porušením uvedené právní povinnosti a v důsledku toho jsou u žalovaného splněny předpoklady odpovědnosti za škodu dle ust. §420 odst. 1 obč. zák. K námitce žalovaného, že uhradil vymáhanou částku v rámci exekučního řízení, pak odvolací soud uvedl, že tímto plněním nedošlo k zániku závazku dle ust. §559 odst. 1 obč. zák., neboť žalovaný plnil „výhradně“ na základě tehdy pravomocných soudních rozhodnutí, jejich pozdějším zrušením tento důvod plnění odpadl, aniž by zde byl jiný důvod k plnění.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jež pokládá za přípustné dle ust. §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a odůvodnil je odkazem na ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že plnění právního předchůdce žalovaného právní předchůdkyni žalobce v rámci exekučního řízení na základě v mezidobí zrušených pravomocných rozsudků bylo plnění na základě právního důvodu, jenž odpadl. Dovolatel poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3113/2007 a uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, je chybné, neboť mu ukládá povinnost zaplatit již jednou v minulosti uhrazené plnění. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto nebo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 29. října 2008. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl soud k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který při svém rozhodování byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu.
Nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., které dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně spočívá na závěru, že žalobce podle §420 obč. zák. má nárok na náhradu škody, přičemž peněžité plnění dříve poskytnuté na základě povinnosti uložené pravomocnými rozsudky odvolacího soudu se okamžikem jejich zrušení v důsledku mimořádného opravného prostředku stalo plněním, jehož právní důvod odpadl.
Podle §489 obč. zák. závazky vznikají z právních úkonů, zejména smluv, jakož i ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení a z jiných skutečností uvedených v zákoně.
Podle §451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí plnění vydat.
Podle §451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 669/2010, bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (případně i jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod, a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením (viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1-459. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2008, str. 1181, dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007).
Z uvedeného vyplývá, že spočíval-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak trvá i v případě zrušení pravomocného a vykonatelného rozsudku, který ho deklaroval, a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podloženo právním důvodem; nemůže proto být posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z právního důvodu, který odpadl. Jestliže však právní důvod pro plnění dán nebyl, a původní rozsudek tak byl nesprávný, spočívá právní důvod plnění jen ve vykonatelném soudním rozsudku; jeho zrušením do té doby existující právní důvod odpadá a dříve zaplacené plnění se stává bezdůvodným obohacením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007).
Odvolací soud jako předběžnou otázku neposoudil, zda podle hmotného práva - tedy i bez pravomocného rozhodnutí soudu, jež bylo následně zrušeno - plnil právní předchůdce žalovaného povinnost, kterou skutečně měl. V přezkoumávané věci ze skutkových zjištění soudu odvolacího, jakož i soudu prvního stupně, vyplývá, že právní důvod plnění žalovaného vycházel z hmotného práva, neboť jeho povinnost vůči žalobci byla založena způsobenou škodou. Zrušením pravomocného soudního rozhodnutí nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na úkor žalovaného, neboť právní důvod k plnění existoval, a to i bez ohledu na rozhodnutí ukládající mu povinnost plnit. Plněním žalovaného jeho závazek vůči žalobci v rozsahu tohoto plnění zanikl (§559 odst. 1 obč. zák.).
Protože z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není rozsudek odvolacího soudu správný, dovolací soud jej zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena Okresnímu soudu Karviné k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. července 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu