ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2060.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2060/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému Ing. F. Mi. , o 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 222/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2008, č.j. 84 C 222/2006-32, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. září 2008, č.j. 57 Co 334/2008-67, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. února 2008, č.j. 84 C 222/2006-32, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. září 2008, č.j. 57 Co 334/2008-67, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. září 2008, č.j. 57 Co 334/2008-67, potvrdil rozsudek ze dne 28. února 2008, č.j. 84 C 222/2006-32, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu na zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím, nepřipustil, aby do řízení na straně žalovaného jako další účastník přistoupila Ostravská aukční síň, s. r. o., a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody způsobné žalovaným správcem konkursní podstaty úpadce OSTRAMO, VLČEK a spol., s. r. o., není důvodný, neboť tvrzení žalobce o porušení právní povinnosti žalovaného stejně jako jeho tvrzení o vzniku škody v žalované výši zůstala pouze v obecné rovině a jeho tvrzení o existující pohledávce úpadce za společností Povodí Odry nebylo prokázáno. Uvedené nedostatky pak nebyly odstraněny ani v odvolacím řízení a odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v jeho závěru, že žalobce neunesl povinnost tvrzení a v návaznosti na to povinnost důkazní; provádění navržených důkazů by bylo za daných okolností nadbytečné, neboť nelze prokazovat, co nebylo ani tvrzeno.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání z důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav, soudy neprovedly jím navržené důkazy a nevzaly v úvahu jeho skutková tvrzení, která doplnil v podání ze dne 25. 2. 2008. Poukazuje na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, z nichž cituje krátké pasáže, uvádí, že žalobu rozšiřuje i na dalšího žalovaného – Ostravská aukční síň, s.r.o., a uvádí celou řadu svědků, jejichž výslech navrhl, a listinné důkazy, které by měly být vyžádány. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení čl. II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.), neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 19. 9. 2008.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Pokud žalobce dovoláním výslovně napadá rozsudek soudu prvního stupně, bylo řízení zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje dovolání i proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 33 Cdo 3072/2000); Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2008, č. j. 84 C 222/2006-32, zastavil (§104 odst. 1, §243c o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu stanoví §237 o. s. ř.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; nejde o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustnost dovolání může být dána podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, a to nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro řešení obdobných případů).
Dovolatel, který vytýká odvolacímu soudu, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav, nebyly provedeny navržené důkazy a nebyli vyslechnuti navržení svědci, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], nemůže být námitka vady řízení při dokazování a zjišťování skutkového stavu věci právně relevantní, pokud nejde o procesní otázku zásadně právně významnou. Dovolací soud sice k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.] přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání jinak přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); vady samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Případná vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může založit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za předpokladu, že znamená řešení takové právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Paušální námitky dovolatele, týkající se vedení řízení, žádný zásadní právní význam nemají, navíc absentuje formulace otázky, pro kterou má mít rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, a ani v žádné z jeho námitek dovolací soud neshledal otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným.
Je tedy zřejmé, že napadenému rozhodnutí nelze připisovat zásadní právní význam [§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.] a že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu