ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2307.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 2307/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Myslivecké sdružení Rokytná , se sídlem v Radkovicích u Hrotovic 56, IČO 48527106, zastoupeného JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, proti žalovanému Lesy České republiky, s.p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČO 42196451, o náhradu škody ve výši 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 55/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2008, č. j. 17 Co 262/2005-95, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 100.000,- Kč s odůvodněním, že žalovaný svým protiprávním jednáním v rámci výběrového řízení na pronájem honitby způsobil žalobci škodu spočívající v nemožnosti odstřelu zvěře za zvýhodněných podmínek. Požadovaná částka představuje rozdíl mezi cenou, která by za provádění odstřelu musela být zaplacena v důsledku protiprávního postupu žalovaného, a cenou, která by byla za totéž zaplacena, pokud by žalovaný postupoval v souladu se zákonem a honitbu pronajal žalobci.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 12. 5. 2005, č. j. 8 C 262/2005-95, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl do 31. 3. 2003 nájemcem honitby Rokytná, která k tomuto dni zanikla. Ve výběrovém řízení na pronájem nově vzniklé honitby konaném téhož dne žalobce neuspěl; výběrové řízení však bylo zrušeno po upozornění žalobce na nesplnění podmínek vyhlášených ve výběrovém řízení ze strany úspěšného uchazeče Bau Stav, spol. s r.o. (dále též jen „Bau Stav“) podle §32 odst. 3 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále též jen „zákon“). V nově vyhlášeném výběrovém řízení konaném dne 29. 4. 2003 byla jako nejvýhodnější opět vyhodnocena nabídka Bau Stav, ačkoli podmínky podle zákona nadále nesplňoval, neboť měl „myslivost“ zapsánu v obchodním rejstříku od 18. 4. 2003 jako předmět podnikání a nikoli jako předmět činnosti. Podruhé však výběrové řízení přes nesouhlas žalobce zrušeno nebylo a Bau Stav nebyl ani vyloučen pro nedodržení podmínek výběrového řízení. Vyhověním návrhu společnosti Bau Stav na opravu zápisu v obchodním rejstříku byla následně opravnými usneseními Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2003 a 30. 10. 2003 zpětně ke dni 18. 4. 2003 „myslivost“ zapsána jako předmět činnosti a vymazána z předmětu podnikání společnosti Bau Stav. Soud uzavřel, že Bau Stav ke dni konání výběrového řízení dne 29. 4. 2003 požadavky na zápis myslivosti v obchodním rejstříku splňoval, neboť opravnými usneseními rejstříkového soudu byla odstraněna zřejmá nesprávnost v zápisu předmětu činnosti „myslivost“ ve smyslu §164 o.s.ř. Pokud Bau Stav ke dni konání výběrového řízení všechny podmínky §32 odst. 3 písm. c) zákona splňoval, nedopustil se žalovaný výběrem této společnosti protiprávního jednání, v jehož důsledku by mohla žalobci vzniknout škoda.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 1. 2008, č. j. 17 Co 262/2005-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Opravná usnesení vydaná rejstříkovým soudem ve smyslu §164 o.s.ř. zhojila zřejmou nesprávnost, kterou byl zápis „myslivosti“ jako předmětu podnikání, a správně ji uvedla v předmětu činnosti, a to s účinky ex tunc, tj. zpětně ode dne 18. 4. 2003. Pochybení rejstříkového soudu pak nelze klást k tíži účastníka soudního řízení. Bau Stav tedy nebyl důvodně žalovaným z výběrového řízení vyřazen za situace, kdy k nepřesnosti v zápisu v obchodním rejstříku nedošlo z důvodů na jeho straně.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Zásadně nesouhlasí s argumentací odvolacího soudu, že by obchodní společnost, jejímž cílem je pojmově dosažení zisku, mohla vykonávat „myslivost“ jako neziskovou činnost, která zahrnuje i spolkovou činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součástí českého národního kulturního dědictví. V návaznosti na výše uvedené pak formuluje otázky zásadního právního významu, a to, zda „myslivost“ může být provozována obchodní společností za účelem zisku, dále zda opravné usnesení rejstříkového soudu může mít zpětné účinky ke dni zápisu uvedeného v opravném usnesení a v neposlední řadě, zda lze odstranitelný nedostatek v kvalitě uchazeče v rámci výběrovém řízení vykládat tak, že jej nelze klást k tíži uvedeného uchazeče, pokud šlo o pochybení třetí osoby (rejstříkového soudu). Uvedené otázky vznesl žalobce již v rámci odvolacího řízení, odvolací soud se s nimi však náležitě nevypořádal. Dovolatel má za to, že myslivost nemůže být provozována obchodní společností, jak dovodil odvolací soud. Není rovněž možné, aby opravná usnesení měla zpětnou účinnost, když jejich účinnost může nastat nejdříve dnem jejich vydání. Pouhý fakt, že k chybnému zápisu do obchodního rejstříku došlo ze strany rejstříkového soudu, nelze vykládat tak, že jej nelze klást k tíži žalovaného, pokud měla společnost Bau Stav dostatek času docílit opravy nesprávného zápisu. Dovolatel proto navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné pro otázku zásadního právního významu, jež spočívá v posouzení porušení právní povinnosti pronajímatele honitby při výběru nájemce, která v této podobě nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které v dovolání uplatnil jako dovolací důvod žalobce, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Rozsudky soudů obou stupňů jsou založeny na závěru o nesplnění základního předpokladu odpovědnosti žalovaného za škodu, tj. že jednání žalovaného nepředstavuje porušení právní povinnosti, neboť neporušil zákon tím, že nevyloučil Bau Stav z výběrového řízení pro nesplnění podmínek, které na nájemce honitby klade zákon o myslivosti.
Podle §32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti lze pronajmout honitbu české právnické osobě, která na pozemcích v těchto honitbách zemědělsky nebo lesnicky hospodaří nebo která má myslivost uvedenu v předmětu své činnosti a jejíž statutární orgán nebo alespoň jeden jeho člen nebo odpovědný zástupce, je českou fyzickou osobou, která má platný český lovecký lístek.
Myslivost jako předmět činnosti je tedy nutným kvalitativním předpokladem nájemce honitby. Kromě podmínky platnosti českého loveckého lístku drženého českou fyzickou osobou, která je statutárním orgánem či odpovědným zástupcem společnosti, zákon další podmínky nestanoví. Nelze proto přisvědčit dovolateli, že žalovaný byl povinen pronajmout honitbu jen subjektu, který splňoval požadavek na spolkovou činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. I když takový požadavek může být z hlediska rozvoje myslivosti žádoucí, ze zákona nevyplývá, a nelze proto dovodit, že by žalovaný porušil právní povinnost tím, že honitbu pronajal subjektu, který tuto obecně formulovanou podmínku nesplňuje, resp. že se nezabýval tím, zda ji nájemce splňuje. Pro posouzení odpovědnosti žalovaného je proto rozhodující, zda při pronájmu honitby respektoval zákonem stanovená kriteria pro nájemce, tj. vyznačení myslivosti jako předmětu jeho činnosti.
Podle §27 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 30. 4. 2004 (před novelou provedenou zákonem č. 370/2000 Sb.), tj. v období, kdy žalovaný posuzoval podmínky nájemce honitby (dále též jen „obch. zák.“), je obchodní rejstřík veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů nebo organizačních složek jejich podniků, o nichž to stanoví zákon. Obchodní rejstřík je veden soudem určeným k tomu zvláštním právním předpisem (dále jen "rejstříkový soud"). Podle odst. 2 tohoto ustanovení proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti, nestanoví-li zákon jinak.
Podle §28 odst. 1 písm. c) obch. zák. do obchodního rejstříku se zapisuje předmět podnikání (činnosti).
Předmět podnikání nebo činnosti je zapisovanou skutečností při zápisech právnických osob do obchodního rejstříku, který se využívá u činností, pro které není vydáváno živnostenské či jiné podnikatelské oprávnění. Takový postup je možný i u tzv. kapitálových obchodních společností, které nemusí být zakládány za účelem podnikání (§2 odst. 1 obch. zák.). Obchodní zákoník (stejně jako např. právo Evropské unie) přitom umožňuje výjimky ze zásady založení společnosti za účelem podnikání, resp. za účelem zisku, a založení obchodní společnosti k neziskovým záměrům výslovně připouští, byť se nejedná o případy příliš časté (srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 13. vydání. Praha : C. H. Beck, 2010, s. 213); právnická osoba takto zapsaná však zůstává nadále podnikatelem ve smyslu §2 odst. 2 písm. a) obch. zák. Zákon přitom ani nevylučuje, aby kapitálová obchodní společnost založená za účelem podnikání vykonávala kromě činností, na které má příslušné podnikatelské oprávnění, i činnosti, které podnikáním nejsou. Námitka dovolatele, že myslivost jako nezisková činnost nemůže být pojmově vykonávána obchodní společností, není tedy důvodná. Není v rozporu s charakterem myslivosti jako neziskové činnosti, aby ji prováděly kapitálové obchodní společnosti a aby se k tomu účelu staly nájemcem honitby za splnění podmínek §32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti. Vedle předmětu podnikání jako předmětu zájmu právnické osoby vykonávaného na základě živnostenského oprávnění může být právě myslivost další činností neziskového charakteru, kterou může podnikatel vykonávat; tyto se do obchodního rejstříku rovněž zapisují (k tomu obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 1993, sp. zn. Cmz 38/92, publikovaný v časopise Právní rozhledy, č. 4/1994, str. 135).
Opravným usnesením lze podle §164 o.s.ř. opravit pouze ty nesprávnosti a chyby, které jsou zjevné. Nelze jím zcela měnit obsah opravovaného rozhodnutí. Zápis myslivosti do předmětu podnikání je zjevně nesprávným údajem, který v předmětu podnikání z povahy věci figurovat nemůže (činnost provozovaná nikoli za účelem zisku). Opravné usnesení odstraňující zřejmou nesprávnost má zpětný účinek ke dni zápisu opravované skutečnosti, protože smyslem ustanovení §164 o.s.ř. je oprava nesprávnosti tak, aby opravné rozhodnutí ve spojení s opravovaným rozhodnutím stanovilo práva a povinnosti zcela jednoznačně, a to zpětně ke dni vydání opravovaného rozhodnutí. Jestliže tedy byl nesprávný údaj v obchodním rejstříku opraven s účinností ke dni jeho původního zápisu, je - objektivně vzato - zřejmé, že ke dni rozhodnutí žalovaného o pronájmu honitby společnosti Bau Stav zmíněná zákonná podmínka na straně nájemce byla splněna.
Na tom nic nemění ani princip materiální publicity (§27 odst. 2 obch. zák.), podle nějž skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity. Jinak řečeno, skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Zároveň platí obráceně, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 267/2007, publikovaný pod C 6257 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck).
Dovolatel poukazuje na to, že v době konání výběrového řízení neměla společnost Bau Stav zapsánu myslivost v předmětu své činnosti, a současně požaduje, aby tento zjevně nesprávný údaj v obchodním rejstříku žalovaného zavazoval, i když šlo o rozpor zřejmý a žalovaný o něm věděl. Jestliže žalovaný rozpor mezi správnými a zapsanými údaji v obchodním rejstříku znal (a z tohoto důvodu podruhé nezrušil výběrové řízení na pronájem honitby), neřídil se zápisem v obchodním rejstříku důvodně. Jedná se totiž o výjimku ze zásady materiální publicity - pokud by totiž naopak svou vědomost ohledně nesprávnosti stavu zápisu v obchodním rejstříku nezohlednil při právním úkonu [zde v případě uzavření smlouvy o pronájmu honitby s nejvhodnějším uchazečem splňujícím podmínky §32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti], založil by tím případnou neplatnost tohoto úkonu. Dovolatel se proto nemůže dovolávat nesprávnosti zápisu vůči žalovanému, který nejednal v souladu s ním, neboť o nesprávnosti věděl. Uvedený názor podporuje i závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2644/1999, publikovaného pod č. 36/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž se nelze dovolávat důvěry v zápis do obchodního rejstříku tam, kde je zápis ve zjevném rozporu se zákonem.
Lze tedy uzavřít, že žalovaný nejednal v rozporu s §32 odst. 3 písm. c) zákona o myslivosti, jestliže pronajal honitbu společnosti Bau Stav. Neporušil-li žalovaný právní povinnost, není naplněn základní předpoklad jeho odpovědnosti za škodu ve smyslu §420 obč. zák.
Ze všech těchto důvodů není dovolání žalobce z hlediska uplatněných dovolacích důvodů opodstatněné, proto je Nejvyšší soud České republiky zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému však žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu