ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.2551.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 2551/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce A. Ch. , zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Havířov – město, Svornosti 2, proti žalované OKD, a.s., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, IČO 26863154, o 505.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 108 C 252/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2008, č. j. 42 Co 628/2008-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, č. j. 108 C 252/2007-61, zamítl žalobu na zaplacení 505.700,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se po žalované důlní společnosti domáhal náhrady škody způsobené na jeho rodinném domě seizmickým otřesem dne 8. 4. 2001 při důlní činnosti žalované. Průzkumným odstřelem došlo k popraskání eternitových tašek na střeše domu, k poškození obvodového zdiva, opadání omítek a vzniku prasklin. Soud shledal důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku uplynutím tříleté objektivní promlčecí doby ve smyslu ust. §106 obč. zák., tj. ke dni 8. 4. 2004, a vzhledem k podání žalobce adresovanému Policii ČR v roce 2003, v němž již tehdy označil žalovanou jako subjekt, který mu způsobil škodu, dovodil, že ani subjektivní promlčecí doba ve smyslu §106 odst. 2 obč. zák. nebyla zachována a nedošlo ke stavení promlčecí doby, neboť ustanovení §112 obč. zák. předpokládá uplatnění práva u příslušného orgánu. Žalobce své právo na náhradu škody uplatnil až žalobou podanou 13. 4. 2007 a vzhledem ke konkrétním okolnostem nelze námitku promlčení považovat za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy dle §3 obč. zák.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 12. 2008, č. j. 42 Co 628/2008-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odvolací námitky neshledal důvodnými. Průzkumný odstřel, který měl způsobit škodu, nelze považovat za úmyslné způsobení škody (§36, 37 zákona č. 44/1988 Sb.), objektivní promlčecí doba je proto podle §106 odst. 2 obč. zák. tříletá. Jako správný označil odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že nedošlo k stavení promlčecí doby a že uplatnění námitky promlčení v daném případě není v rozporu s dobrými mravy.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda v případě nároku na náhradu škody způsobené na majetku důlní činností přichází v úvahu desetiletá objektivní promlčecí doba podle §106 odst. 2 obč. zák., a zda přichází v úvahu zavinění škůdce – důlní organizace - alespoň v nepřímém úmyslu. Dovozuje, že zaměstnancům žalované, kteří odstřel prováděli, muselo být zřejmé, že mohou způsobit škodu na majetku. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 9. 12. 2008, Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Přípustnost dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Žádná z otázek předložených k dovolacímu přezkumu není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Samozřejmě i v případě škody na majetku způsobené důlní činností přichází v úvahu aplikace §106 odst. 2 obč. zák. o desetileté objektivní promlčecí době a i důlní organizace se může dopustit úmyslného jednání. K naplnění podmínky §106 odst. 2 obč. zák., tedy k úmyslnému zavinění stačí, jde-li o úmysl nepřímý. Avšak v každém případě zavinění ve formě úmyslu musí být v řízení prokázáno a v tomto směru leží důkazní břemeno na poškozeném, který musí nejen tvrdit, ale i prokázat konkrétní okolnosti, z nichž úmysl škůdce vyplývá. Dovolací soud je povinen vycházet ze zjištěného skutkového stavu věci, který v dané věci nedává žádný podklad pro úvahu o úmyslu žalované společnosti způsobit škodu na majetku žalobce. I ze samotných žalobních tvrzení žalobce vyplývá, že dům byl poškozen dne 8. 4. 2001, a k tomuto datu se váže počátek běhu tříleté objektivní promlčecí doby.
Nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry a výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, je dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. rozhodnutí NS ČR uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, roč. 1994).
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu