ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3135.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 3135/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce O. N. , zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova 26, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, a 2) statutárnímu městu Ostravě – městskému obvodu Poruba , se sídlem v Ostravě – Porubě, Gen. Sochora 6013/2, o 1.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 275/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2008, č.j. 57 Co 484/2008-31, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 8. 2008, č.j. 35 C 275/2007-24, odmítl žalobu ze dne 25. 10. 2007 a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Stalo se tak poté, co usnesením ze dne 27. 5. 2008, č.j. 35 C 275/2007-15, (doručeným zástupci žalobce dne 4. 6. 2008) a usnesením ze dne 27. 6. 2008, č.j. 35 C 275/2007-19, (doručeným zástupci dne 7. 7. 2008), byl žalobce vyzván k doplnění žaloby s poučením, jak má doplnění provést, s tím, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě opraveno a doplněno, soud podání odmítne. Žalobce na tyto výzvy reagoval prostřednictvím svého zástupce podáními ze dne 16. 6. 2008 a 16. 7. 2008, jimiž však vytýkané nedostatky naznačeným způsobem neodstranil, zejména neuvedl, jaká škoda na zdraví mu byla způsobena a jaká konkrétní újma následkem toho vznikla. Proto soud neprojednatelnou žalobu odmítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2008, č.j. 57 Co 484/2008-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce svými podáními vady žaloby v požadovaných směrech neodstranil a vylíčení rozhodných skutečností nedoplnil, odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně nepochybil, odmítl-li napadeným usnesením žalobu podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř., neboť žaloba nadále vykazovala vady, pro které nebylo možno pokračovat v řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že postup soudů obou stupňů byl nezákonný, když se odmítly meritorně zabývat jeho nárokem, aniž byly pro uvedený postup splněny procesní důvody. Soudům obou stupňů vytýká, že nesprávně smísily pojmy určitost návrhu ve smyslu jeho projednatelnosti a důvodnost neboli úspěšnost uplatňovaného nároku. Soud prvního stupně po žalobci vyžadoval podrobné vylíčení zdravotního poškození spolu s odůvodněním výše požadované částky, ačkoli žalobce, jak uvedl v odvolání, není schopen poskytnout podrobný popis svého zdravotního postižení, jelikož se jedná o odbornou záležitost. Namítá, že v žalobě byly uvedeny rozhodující skutečnosti, tj. jednání žalovaných, v němž je spatřováno porušení jejich právní povinnosti, a popis újmy na zdraví. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, v němž je podle §239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 30. září 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Řízení o náhradu škody je ve smyslu ustanovení §120 odst. 1 o. s. ř. typickým řízením sporným, pro které platí [§101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.], že účastníci jsou povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou ve sporném řízení naplněním projednací zásady, která stanoví, že je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit skutečnosti (povinnost tvrzení dle §79 odst. 1 a §101 odst. 1 o. s. ř.) a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení (povinnost důkazní dle §120 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Žaloba kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se domáhá (tzv. žalobní petit). Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o.s.ř.).
Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce v dostatečné míře uvede, čeho se žalobou domáhá, tedy přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být každému ze žalovaných uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce, aby mu bylo na náhradě škody přiznáno plnění z titulu více nároků (např. v rámci nároku na náhradu škody na zdraví), musí popsat skutečnosti, kterými u jednotlivých uplatněných nároků na plnění vymezí skutek (skutkový děj), a musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé.
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobce ani po jeho doplnění nesplňuje náležitosti žaloby, zejména pokud jde o vylíčení rozhodujících skutkových okolností a pro zcela chybějící specifikaci jednotlivých konkrétních nároků a požadovaných částek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat.
Ze žaloby ani z dalších podání žalobce nevyplývá, jaká újma (materiální či nemateriální), za níž požaduje náhradu, mu vznikla a v čem spočívá (např. bolest, ztížení společenského uplatnění, ztráta na výdělku apod.), z jakých skutkových podkladů své nároky dovozuje a v jaké výši je uplatňuje. To není zřejmé ani z petitu žaloby, v němž je uvedena suma 1.000.000,- Kč, aniž by bylo uvedeno, z titulu jakého či jakých jednotlivých nároků požaduje tuto částku zaplatit.
Žalobce, zastoupen advokátem, ani přes výzvu žalobu v požadovaných směrech nedoplnil, a ačkoliv k odstranění nedostatků žaloby a k doplnění skutkových tvrzení může dojít i v podaném odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby, neučinil tak ani dodatečně.
Vady řízení uvedené v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu jeho nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu