ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3369.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 3369/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. O. , zastoupené JUDr. Tomášem A. Schönfeldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 25, proti žalovanému JUDr. K. M. , o 655.451,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 123/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2010, č.j. 14 Co 408/2009-284, 14 Co 414/2009, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. listopadu 2009, č.j. 20 C 123/2001-260, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 574.125,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 9. 2. 2003 do zaplacení, žalobu na zaplacení dalších 81.326,- Kč s 3% úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody způsobené žalovaným, který ji zastupoval v soudním sporu o doplatek ceny za zhotovení domu a neuplatnil vůči protistraně nároky z odpovědnosti za vady díla, takže žalobkyni bylo uloženo zaplatit 378.959 Kč. Protože žalovaný porušil své povinnosti advokáta, odpovídá §22 odst. 1 zák. č. 128/1990 Sb. za škodu vzniklou žalobkyni. O základu uplatněného nároku 655.451,- Kč s příslušenstvím bylo pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. října 2004, č.j. 20 C 123/2001-82, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2005, č.j. 14 Co 229/2005-112, 14 Co 230/2005-112, s tím, že výše škody bude vyčíslena v konečném rozhodnutí v závislosti na výši slevy, na kterou žalobkyně měla nárok. Soud na základě dokazování, zejména znaleckého, dospěl k závěru, že vadu domu bylo možno odstranit pouze demontáží celého objektu a následnou montáží nekontaminovaných konstrukcí. Pokud by žalovaný v průběhu řízení uplatnil nárok na slevu z ceny dodávky, žalobkyně by byla co do částky 327.167,- Kč úspěšná, což je úspěch ve sporu ze 72,6%, nemusela by platit náklady řízení protistrany, platila by nižší poplatek z prodlení a nemusela by platit poplatek z odvolání. Žalobkyni tedy marným vynaložením nákladů z důvodu porušení povinnosti advokáta vznikla škoda v celkové výši 574.125,- Kč.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. ledna 2010, č.j. 14 Co 408/2009-284, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku potvrdil, v zamítavém výroku jej změnil jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit další částku 14.595,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 9. 2. 2003 do zaplacení a co do částky 66.731,- Kč s příslušenstvím jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež částečně doplnil, a ztotožnil se s jeho závěry o předpokladech nároku žalobkyně na slevu z ceny a způsobu výpočtu její výše. Protože při výpočtu samotné slevy se soud prvního stupně dopustil několika nepřesností, odvolací soud je odstranil a provedl nový výpočet. Proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně vůči žalovanému činí celkem 588.720,- Kč.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. a podává je z důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že podala odvolání do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně a nikoliv jen do zamítavého výroku, a ačkoliv v odvolání uvedla celou řadu objektivních námitek proti nesprávnému určení výše škody, odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že její odvolání není důvodné. Oprávněnost jejích námitek vyplývá i z toho, že odvolací soud jedné z námitek vyhověl. Dovozuje, že odvolací soud měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k doplnění řízení ohledně jejích námitek, neboť soud prvního stupně ani soud odvolací neprojednaly některé z namítaných důvodů vzniku škody. Uvádí, že vadami nedotčené části domu měly nulovou hodnotu a ona musela vynaložit další náklady na zajištění výměny vadných částí domu. Za pochybení považuje zamítnutí části nároku pro promlčení, týkající se poplatku z prodlení, promlčení považuje za zcela irelevantní a za institut procesního práva, na který se vztahuje poučovací povinnost soudu. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení, zastoupenými advokátem ve smyslu ust. §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením ve smyslu ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Jestliže soud po právní stránce nesprávně hodnotil skutkové výsledky řízení nebo na ně aplikoval nesprávnou právní normu, jde o pochybení při právním posouzení věci.
I když žalobkyně v dovolání uvedla, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., z obsahu dovolání vyplývá, že nesouhlasí s výší náhrady škody, jak byla v řízení před soudy obou stupňů zjištěna. V dovolání neuvádí, v čem spatřuje zásadní význam napadeného rozhodnutí, a ani dovolací soud neshledal, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Výše nároku na náhradu škody závisela na zjištění výše slevy, jakou by žalobkyně získala, pokud by její zástupce uplatnil právo na slevu v řízení, v němž na žalobkyni bylo požadováno zaplacení ceny dodaného domu. Výše slevy a na jejím základě stanovená výše škody, jež byla žalobkyni způsobena postupem advokáta, je otázkou skutkovou. Námitkami ohledně výše škody dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu nikoliv z hlediska aplikace práva, nýbrž z hlediska skutkových zjištění. Nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění je dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. např. R 8/1994).
K dalším námitkám dovolatelky je třeba uvést, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu, tj. ve vyhovujícím i v zamítavém výroku o věci samé a dále v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení. Není proto důvodná výtka, že předmětem odvolacího přezkumu byl pouze zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Ostatně k odvolání proti vyhovujícímu výroku nebyla žalobkyně oprávněna.
Námitky v dovolání nejsou námitkami proti právnímu posouzení, tím méně pak mohou být právní otázkou zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným ani námitka dovolatelky, týkající se promlčení, neboť je zcela mylná. Promlčení je totiž hmotněprávní institut, upravený v občanském zákoníku.
Jelikož dovolání neobsahuje způsobilé dovolací důvody a není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Pokud dovolání směřuje i do výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch žalobkyně ohledně částky 14.595,- Kč s příslušenstvím, žalobkyně k jeho podání není subjektivně legitimována. Dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, může totiž podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Měnícím výrokem odvolacího soudu nebyla žalobkyni žádná újma na jejích právech způsobena, naopak tímto rozhodnutím bylo jejímu návrhu co do částky 14.595,- Kč s příslušenstvím vyhověno a žalobkyně tedy ani nemůže mít zájem na zrušení rozhodnutí v tomto rozsahu, nehledě k tomu, že dovolací přezkum tohoto výroku by byl vyloučen i ustanovením §237 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ust. §243b odst. 5 a §218 písm. b), c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2011
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu