ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4261.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4261/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobkyně České pojišťovny ZDRAVÍ a. s ., IČO 492 40 749, se sídlem Praha 10, Litevská 1174/8, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem, se sídlem Praha 1, Panská 6, proti žalovanému M. B. , zastoupenému JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Pardubice, Dražkovice 122, o zaplacení 45.768,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 11 C 16/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. června 2008, č.j. 18 Co 59/2008-86, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.414,- Kč k rukám JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D., advokáta, se sídlem Pardubice, Dražkovice 122, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala vrácení plnění z pojistné smlouvy, od níž odstoupila na základě zjištění, že žalovaný ve zdravotním dotazníku zamlčel skutečnosti rozhodné pro její uzavření.
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 25. 10. 2007, č.j. 11 C 16/2007-58, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 45.768,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 4. 12. 2002 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti a pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici. V průběhu roku 2004 žalobkyně žalovanému vyplatila na základě uvedené smlouvy pojistné plnění v celkové výši 51.000,- Kč. Žalobkyně následně provedla šetření o zdravotním stavu žalovaného a zjistila, že se v roce 2001 léčil na kožním oddělení pro scabies (svrab) a léčil se také pro bolesti hlavy a zad, docházel na masáže; ve zdravotním dotazníku, který mu byl předložen při sjednávání pojištění však neuvedl, že by se někdy léčil pro onemocnění kůže a trpěl bolestmi páteře nebo se pro ně léčil. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni vzniklo ve smyslu §802 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák.“) právo odstoupit od pojistné smlouvy, když žalovaný v dotazníku neuvedl skutečnosti, jichž si při jeho vyplňování musel být vědom. Žalobkyně své právo odstoupit od smlouvy uplatnila v zákonné lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o skutečnostech rozhodných pro odstoupení. Odstoupením od pojistné smlouvy vzniklo žalobkyni právo na vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši (částka odpovídající pojistnému plnění po započtení uhrazeného pojistného); nárok byl u soudu uplatněn před uplynutím promlčecí doby (§107 odst. 1 obč. zák.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 6. 2008, č.j. 18 Co 59/2008-86, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Částečně zopakoval a doplnil dokazování a dospěl k závěru, že léčbu zad masážemi žalovaný v dotazníku zamlčet nemohl, neboť byl takto léčen až po uzavření pojistné smlouvy, stejně tak až po uzavření pojistné smlouvy podstoupil vyšetření páteře rentgenem; jinak odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Závěr soudu prvního stupně o vědomém porušení povinností ve smyslu §793 odst. 1 obč. zák. nemá dle odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování. Zdravotní dotazník byl koncipován velmi obecně, takže žalovaný nemusel vědět, že jeho dřívější zdravotní potíže (bolesti zad a svrab) patří mezi onemocnění a úrazy, o nichž žalobkyně měla být před uzavřením pojistné smlouvy informována. V posuzované věci tak nebyly splněny podmínky pro platné odstoupení od pojistné smlouvy podle §802 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud dále konstatoval, že i v případě platného odstoupení od smlouvy by výkon práva žalobkyně na vrácení vzájemného plnění byl v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). Případná rizika vyplývající pro obě smluvní strany z pojistného vztahu měla být zvážena před samotným vznikem pojištění. Pokud žalobkyně provedla důkladné šetření zaměřené i na otázky nesouvisející s pojistnou událostí až poté, co pojistná událost nastala, je zřejmé, že její počínání směřovalo ke zjištění důvodu pro odstoupení od smlouvy a zbavení se povinnosti plnit; takový postup podle odvolacího soudu odporuje dobrým mravům.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že žalovaný nemohl vědět, že jeho dřívější zdravotní obtíže lze podřadit pod bolesti páteře a kožní onemocnění. Je nesporné, že žalovaný před uzavřením pojistné smlouvy trpěl bolestmi zad a léčil se s diagnózou scabies (svrab), a proto měl tato onemocnění do dotazníku uvést, i když je nesprávně vyhodnotil, a dotazník neobsahuje samostatný oddíl, v němž by tato onemocnění byla konkrétně vymezena. Odvolací soud opomněl vzít v úvahu ustanovení §793, §802 obč. zák. a čl. 25 všeobecných pojistných podmínek, které byly součástí pojistné smlouvy. Jednoznačně z nich totiž vyplývá, že žalovaný měl povinnost uvést před uzavřením pojistné smlouvy úplné a pravdivé informace o svém zdravotním stavu a současně podpisem smlouvy vyslovil souhlas s přezkoumáváním a zjišťováním údajů jeho zdravotního stavu se týkajících. Zhodnocení postupu žalobkyně (dovolatelky) jako odporujícího dobrým mravům tak nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že neuvedení prodělaných zdravotních obtíží (bolesti zad a scabies) ve zdravotním dotazníku nebylo vědomé, neboť si na ně pro jejich nevýznamnost nevzpomněl. Připomíná, že postup žalobkyně, která při uzavření pojistné smlouvy nevyužila svého práva nahlédnout do zdravotní dokumentace žalovaného, ač jí k tomu dal výslovný souhlas, a teprve poté, co došlo k pojistné události, začala zjišťovat dřívější zanedbatelné zdravotní problémy, jež nadto s pojistnou událostí nesouvisely, odporuje dobrým mravům. Žalovaný pokládá napadený rozsudek odvolacího soudu za správný, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Dovoláním uplatněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §793 obč. zák. je ten, kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, povinen odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele, týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění (odst. 1). Tuto povinnost má i ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo odpovědnost za škody se má pojištění vztahovat, i když pojistnou smlouvu sám neuzavírá (odst. 2).
Při vědomém porušení povinností uvedených v ustanovení §793 obč. zák. může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil; jinak právo zanikne (§802 odst. 1 obč. zák.).
Dozví-li se pojistitel až po pojistné události, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne (§802 odst. 2 obč. zák.).
Soudní praxe již dříve dovodila, že pojistitel má možnost odstoupit od pojistné smlouvy podle §802 odst. 1 obč. zák., pouze vyjde-li vědomé porušení povinnosti pojištěného odpovědět při uzavírání pojistné smlouvy pravdivě a úplně na všechny dotazy pojistitele týkající se sjednávaného pojištění najevo do doby první pojistné události. V případě, že se pojistitel až po pojistné události dozví, že pojištěný při sjednávání pojištění vědomě uvedl nepravdivé či neúplné údaje, zákon umožňuje pouze odmítnutí pojistného plnění, a to za splnění podmínek stanovených v §802 odst. 2 obč. zák., jimiž je vědomé porušení povinnosti odpovědět pravdivě a úplně na dotazy pojistitele a skutečnost, že okolnost, kterou v důsledku nepravdivého nebo neúplného zodpovězení dotazů pojistitele nebylo možno při sjednávání pojištění zjistit, byla pro uzavření pojistné smlouvy podstatná a současně byla příčinou pojistné události (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2249/99, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, ročník 2001, č. 3, s. 83, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 30 Odo 1149/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 30 Cdo 417/2006, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 5892, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 592/2009).
Ačkoliv odvolací soud vycházel z poněkud jiných důvodů, když dovodil neopodstatněnost uplatněného nároku, rozhodující je, že v projednávané věci nemohlo být – s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry – odstoupení žalobkyně od pojistné smlouvy shledáno platným, a žaloba musela být zamítnuta.
Vzhledem k uvedenému jsou úvahy o rozporu výkonu práva na vrácení vzájemného plnění ze smlouvy zaniklé z důvodu odstoupení s dobrými mravy zcela nadbytečné, proto se jimi dovolací soud nezabýval.
Z výše vyložených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl, aniž k jeho projednání nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v dovolacím řízení neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.414,- Kč včetně 20 % DPH (§3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a §137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 19. dubna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu