ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4339.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 4339/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce J. J. , o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 60 Nc 4/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2009, č.j. 60 Nc 4/2009-15, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2010, č.j. 8 Co 174/2010-24, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2009, č.j. 60 Nc 4/2009-15, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2010, č.j. 8 Co 174/2010-24, se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2009, č.j. 60 Nc 4/2009-15, odmítl postupem podle §43 odst. 2 o. s. ř. podání žalobce došlé dne 23. 7. 2009, neboť nesplňovalo náležitosti §42 odst. 4 a §79 odst. 1, 2 o. s. ř., a to přes výzvu soudu k odstranění nedostatků doručenou žalobci dne 25. 10. 2009.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 4. 2010, č.j. 8 Co 174/2010-24, odvolání žalobce podle §43 odst. 2 o. s. ř. odmítl z důvodu jeho neurčitosti, kterou přes výzvu a poučení neodstranil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Obsahově konfúzní podání ze dne 6. 9. 2010 žalobce k výzvě soudu prvního stupně výslovně označil jako dovolání proti usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§10a o. s. ř.). Za situace, kdy dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2009, proti němuž dovolání výslovně směřuje, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti tomuto usnesení zastavil (§104 odst. 1, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o odmítnutí odvolání není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o odmítnutí odvolání v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. se nevztahuje na případy, kdy usnesením odvolacího soudu byl odmítnut návrh na zahájení odvolacího řízení (odvolání).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 a §211 o. s. ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost - §229 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, publikované v časopise Soudní judikatura, pod č. 72/2005).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, směřující proti usnesení odvolacího soudu, odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť není-li pro nejasnost podání žalobce zřejmé, kdo další je účastníkem řízení, nepřichází náhrada nákladů řízení mezi účastníky pojmově v úvahu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. května 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu