ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.4472.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4472/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce R. R. , zastoupeného Mgr. Bohdanem Schatralem, advokátem, se sídlem Vsetín, Palackého 168, proti žalované Technickým službám města Nového Jičína , příspěvkové organizaci, IČ 004 17 688, se sídlem Nový Jičín, Suvorovova 909/114, zastoupené JUDr. Karlem Rakem, advokátem, se sídlem Šenov u Nového Jičína, Dukelská 102, o zaplacení 55.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 95/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 2008, č.j. 57 Co 130/2008-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s dopravní nehodou, při níž se jeho vozidlo zn. AVIA srazilo s traktorem žalované.
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 13. 3. 2006, č.j. 12 C 95/99-127 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 30. 8. 2001, č.j. 12 C 95/99-51, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2002, č.j. 57 Co 27/2002-58, a jeho následující vyhovující rozsudek ze dne 3. 6. 2004, č.j. 12 C 95/99-70, byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 22. 12. 2004, č.j. 57 Co 475/2004-84), uložil žalované povinnost uhradit žalobci 27.500,- Kč s příslušenstvím, co do částky 27.500,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 6. 6. 1996 kolem 8.20 hod. došlo na světelné křižovatce v Novém Jičíně ke srážce traktoru žalované a vozidla žalobce. Na základě znaleckého posudku dospěl k závěru, že řidič traktoru žalované vjel do křižovatky na žlutý světelný signál „pozor“ a střetu by mohl zabránit, kdyby začal včas brzdit. Žalobce nevěnoval dostatečnou pozornost dopravní situaci, neboť při pozorné jízdě mohl traktor žalované včas vidět a zabránit tak střetu. Chování obou účastníků bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, proto je podíl obou účastníků na vzniklé škodě ve smyslu ustanovení §431 obč. zák. stejný. Škoda vzniklá na vozidle žalobce činila dle znaleckého posudku 53.500,- Kč, žalobce dále požadoval náhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku ve výši 1.500,- Kč.
K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 5. 2008, č.j. 57 Co 130/2008-178, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 38.500,- Kč s příslušenstvím, a co do částky 16.500,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zopakoval dokazování listinnými důkazy a podle §431 obč. zák. posoudil všechny skutkové okolnosti, které vedly ke vzniku škody; nepřihlížel přitom k rozhodnutí o přestupku vydanému ve správním řízení vedeném proti řidiči traktoru, neboť přestupkové řízení nebylo pravomocně skončeno. Odvolací soud dospěl k závěru, že řidič traktoru svým jednáním porušil ustanovení §49 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném v době dopravní nehody (dále jen „vyhláška“), neboť na signál se žlutým světlem „pozor“ vozidlo nezastavil, ačkoli jej bezpečně zastavit mohl. Žalobce se sice rozjel bezprostředně poté, co dostal zelený světelný signál „volno“, ale nepřizpůsobil své počínání aktuální situaci v křižovatce a vjel do ní, přestože mohl vidět traktor přijíždějící zleva, čímž porušil ustanovení §20 odst. 3 vyhlášky. Oba účastníci dopravní nehody svým neukázněným a neohleduplným chováním ohrozili bezpečnost a plynulost silničního provozu (§3 odst. 1 vyhlášky) a situaci v silničním provozu dostatečně nesledovali [§5 odst. 1 písm. b) vyhlášky]. Na základě těchto závěrů odvolací soud dovodil, že účast žalované na vzniku škody představuje 70 %, protože prvotní a převažující příčinou dopravní nehody bylo jednání řidiče jejího traktoru, účast žalobce pak činí 30 %. Výše škody na vozidle žalobce odpovídá závěrům znaleckého posudku a žalobce prokázal rovněž vynaložení nákladů ve výši 1.500,- Kč, nezbytných pro uplatnění jeho nároku.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a co do dovolacího důvodu výslovně odkazuje na §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Závěr odvolacího soudu, že jednou z příčin dopravní nehody byla skutečnost, že řidič traktoru vjel do křižovatky na žlutý světelný signál, nemá oporu v provedeném dokazování. Dle dovolatelky vjel řidič traktoru do křižovatky na signál se zeleným světlem, křižovatkou však projížděl pomalu, a proto do něj narazilo vozidlo žalobce, jehož řidič v rozporu s vyhláškou nevěnoval dostatečnou pozornost situaci v silničním provozu. O bezohledné a riskantní jízdě žalobce svědčí zejména závěry znaleckého posudku. Řidič traktoru se nedopustil žádného pochybení, jež by mohlo být příčinou dopravní nehody, proto nemůže být dovozována ani odpovědnost dovolatelky za vzniklou škodu a není důvod k jakémukoliv vypořádání. Za nevěrohodné označuje rovněž vyčíslení škody na vozidle žalobce, když znalecký posudek byl vypracován až po uplynutí dvou let od dopravní nehody a dle prvotního odhadu policistů zasahujících na místě dopravní nehody mohla škoda činit 3.000,- Kč. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s .ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku vyplývá, že jej není oprávněn podat kterýkoli účastník, nýbrž jen ten, jemuž byla napadeným rozhodnutím způsobena újma odstranitelná zrušením takového rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 1998, sešit č. 3, pod č. 28, nebo rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 2, ročník 2001, pod C 154). Žalovaná proto není oprávněna podat dovolání proti výroku pod bodem II rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba co do částky 16.500,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, neboť v této části nebyla nikterak dotčena na svých právech. V této části tedy bylo dovolání žalované odmítnuto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř.
Současně je ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. vyloučena přípustnost dovolání v rozsahu směřujícím proti části výroku I, jíž byl po obsahové stránce změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně 11.000,- Kč, neboť v tomto rozsahu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. V této části dovolací soud dovolání žalované odmítl podle 243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání ve zbývající části ohledně 27.500,- Kč s příslušenstvím dovolací soud posoudil podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu bylo v tomto rozsahu ve vztahu k žalované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, a nejsou dány předpoklady přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soud prvního stupně sice rozhodoval v pořadí třetím rozsudkem, avšak ve vztahu k žalované nelze jeho rozhodnutí po obsahové stránce považovat za „jiné“ ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu. Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit a založit jeho přípustnost dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod spočívající v nesprávnosti skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.) ani důvod, jímž jsou vytýkány vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], pokud taková vada nezahrnuje řešení otázky zásadního právního významu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2653/2009).
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.
Namítá-li dovolatelka, že závěr odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, neboť děj bezprostředně předcházející dopravní nehodě byl ve skutečnosti jiný (řidič traktoru vjel do křižovatky na zelený světelný signál, nikoliv na žlutý) a že řidič traktoru se nedopustil žádného opomenutí nebo jednání, jež by mohlo být příčinou dopravní nehody, napadá ve skutečnosti skutkové závěry soudů obou stupňů, ač formálně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Skutková zjištění je možné v dovolacím řízení napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. (§241a odst. 3 o. s. ř.). Správnost skutkových závěrů tak nelze v případě zvažované přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikovaný pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); namítané pochybení při zjišťování skutkového stavu věci přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá.
Z totožných důvodů nezakládají přípustnost dovolání ani námitky zpochybňující výši škody na vozidle žalobce, neboť brojí-li dovolatelka proti závěrům znaleckého posudku, z něhož soud při stanovení výše škody vycházel, napadá opět skutková zjištění, nikoli právní posouzení věci.
Jelikož ze shora vyložených důvodů nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu