ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.618.2009.1
sp. zn. 25 Cdo 618/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně B. K., zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Skřipcem, advokátem se sídlem Brno, Rooseveltova 6/8, proti žalovanému B. B. , zastoupenému JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 128/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2008, č.j. 19 Co 48/2007-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23.507,- Kč s příslušenstvím, představující náhradu škody za uhynutí psa, které bylo způsobeno v důsledku výcviku prováděného žalovaným (20.000,- Kč), a náhradu za jeho veterinární ošetření (3.500 Kč).
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č.j. 46 C 128/2002-97, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.507,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení od 26. 4. 2002 do zaplacení; v části požadovaného 2,5% úroku z prodlení z částky 23.507,- Kč od 26. 4. 2004 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalobkyně koupila za částku 20.000,- Kč psa, dohodla se s žalovaným, že provede jeho výcvik, dne 6. 4. 2001 došlo při výcviku, který prováděl žalovaný, k poranění bederní páteře psa, na jehož následky pes dne 9. 4. 2001 uhynul. Za veterinární ošetření psa uhradila žalobkyně 3.507,10 Kč. Soud shledal splnění podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu podle ustanovení §421 obč. zák.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 1. 2008, č.j. 19 Co 48/2007-127, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že návrh zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že pes žalobkyně utrpěl v souvislosti s činností žalovaného zranění a uhynul. Přihlédl ke zjištění, že pes byl po zranění téhož dne převezen na veterinární kliniku, kde byl prohlédnut a hospitalizován, následně bylo žalobkyni z kliniky oznámeno, že pes je vážně nemocen a že by se měl podrobit operaci, která je značně riziková. Úspěšnost operace byla klinikou stanovena na 20 %, tj. byla 20% naděje, že by se pes postavil na nohy. Žalobkyně proto dala souhlas s utracením psa. Odvolací soud uvedl, že za situace, kdy žalobkyně souhlasila s utracením psa, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a úhynem psa, neboť bezprostřední příčinou úhynu psa bylo jeho utracení.
Proti rozsudku odvolacího soudu (do všech výroků) podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a procesních pochybení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 1. 2008, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Dospěl však k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Ačkoliv odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících škodu vzniklou uhynutím psa (20.000,- Kč) a náklady na veterinární ošetření psa (3.507,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu (okruh skutečností relevantních pro posouzení jejich důvodnosti není shodný), a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Odvolací soud tak rozhodoval dovoláním dotčeným výrokem o peněžitých plněních nepřevyšujících 20.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání proti měnícímu výroku dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.
Rozsudek odvolacího soudu je dovoláním výslovně napadán i ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nákladové výroky, ač jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné ustanovení občanského soudního řádu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o. s. ř. odmítl. Na uvedený závěr nemá vliv okolnost, že byli účastníci v rozhodnutí odvolacího soudu nesprávně poučeni o přípustnosti dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který by dle výsledku dovolacího řízení měl právo na náhradu jeho nákladů, žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu