ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2000.2009.1
sp. zn. 26 Cdo 2000/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. A. , bytem v P., proti žalovanému městu Písek , se sídlem v Písku, Velké náměstí 114, zastoupenému JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 6/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 6 Co 1530/2008-87, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. listopadu 2008,
č. j. 6 Co 1530/2008-87, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. února 2008, č. j. 8 C 6/2008-49, zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne 8. listopadu 2007 z nájmu žalobce k „bytu domu v P.“ (dále též jen „výpověď“, a „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 6 Co 1530/2008-87, změnil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vzal z provedených důkazů mimo jiné za zjištěno, že žalovaný (pronajímatel předmětného bytu) dal žalobci (nájemci bytu) dne 8. listopadu 2007 písemnou výpověď z nájmu předmětného bytu a že ve výpovědi odkázal na výpovědní důvod
podle §711 odst. 2 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“), který skutkově vymezil tak, že žalobce nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za měsíce červen 2007 v částce 4.935,- Kč, červenec 2007 v částce 4.965,- Kč a srpen 2007 v částce 4.965,- Kč. Dále rovněž zjistil, že ve výpovědi žalovaný rovněž uvedl, že žalobce je povinen byt vyklidit nejpozději do patnácti dnů po poskytnutí přístřeší. Na tomto skutkovém základě odvolací soud dovodil, že výpověď je neplatná podle §39 obč. zák., neboť (v rozporu se zákonem) neobsahovala závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci jako bytovou náhradu přístřeší. V této souvislosti konstatoval, že výpověď v části, pojednávající o povinnosti žalobce byt vyklidit nejpozději do patnácti dnů po poskytnutí přístřeší, „nelze v žádném případě vyložit tak, že by se jednalo o vymezení bytové náhrady, kterou se zavazuje pronajímatel zajistit, tedy závazek pronajímatele zajistit bytovou náhradu ve formě přístřeší“. Za této situace zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o. s. ř.”). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu zpochybnil správnost právního názoru, že výpověď je neplatná podle §39 obč. zák., neboť v rozporu se zákonem neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu – přístřeší. Uvedl, že uvedený závazek je obsažen v textu, podle něhož je žalobce povinen byt vyklidit nejpozději do patnácti dnů po poskytnutí přístřeší. Podle dovolatele uvedený text je objektivně pochopitelný a lze ho – za použití výkladového pravidla obsaženého v ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. – vyložit jen tak, že vyklizovací povinnost žalobce z bytu je vázána na poskytnutí přístřeší, jež zajistí právě pronajímatel. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným
– účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Uvedené vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence nevyplynula ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
a jeho obsahové konkretizace půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že výpověď je neplatná podle §39 obč. zák., neobsahuje-li (v rozporu s ustanovením §711 odst. 3 obč. zák.) závazek dovolatele (pronajímatele bytu) zajistit žalobci (nájemci bytu) odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší jako bytovou náhradu svého druhu.
Podle §711 odst. 3 věty druhé obč. zák. v písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.
Podle §712 odst. 5 věty první obč. zák. skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle §711 odst. 2 písm. a/, b/, c/ a d/, stačí při vyklizení poskytnout přístřeší.
Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 568/97, a ze dne 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněné pod č. 60 v sešitě č. 8 z roku 1997 a pod č. 68 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, dále ze dne 29. března 2001, sp. zn. 20 Cdo 2482/2000, a ze dne 18. prosince 2002, sp. zn.
26 Cdo 1674/2002, uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Výpověď z nájmu bytu bez přivolení soudu (§711 odst. 2 obč. zák.) jako hmotněprávní úkon pronajímatele musí splňovat jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu §34 a násl. obč. zák. a jednak náležitosti stanovené v §711 odst. 3 obč. zák. (ze shora uvedeného vyplývá, že vedle dalších zde uvedených náležitostí v ní musí být uveden závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, pokud mu podle tohoto zákona bytová náhrada přísluší); jinak je absolutně neplatná.
V rozsudku ze dne 13. srpna 2008, sp. zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněném pod č. 75 v sešitě č. 7 z roku 2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že výpověď z nájmu bytu podle §711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Dovolací soud zastává názor, že tím spíše, avšak zde pro rozpor se zákonem (s ustanovením §711 odst. 3 obč. zák.), musí být neplatná výpověď z nájmu bytu, která vůbec (a to v rozporu s citovaným ustanovením) neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, která mu ze zákona přísluší – v daném případě přístřeší (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky
z 11. března 2009, sp. zn. 26 Cdo 2498/2007, z 11. června 2009, sp. zn. 26 Cdo 2127/2008, z 25. srpna 2009, sp. zn. 26 Cdo 5053/2007 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. I. ÚS 2597/09/, z 15. prosince 2009, sp. zn. 26 Cdo 5208/2008, z 26. ledna 2010, sp. zn. 26 Cdo 3318/2009 /ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 5. května 2011, sp. zn. II. ÚS 1285/10/, z 20. října 2010, sp. zn. 26 Cdo 5187/2009, a nejnověji z 9. února 2011, sp. zn. 26 Cdo 1602/2010).
V posuzovaném případě však o takovou situaci nejde. Je-li ve výpovědi mimo jiné uvedeno, že žalobce je povinen byt vyklidit nejpozději do patnácti dnů po poskytnutí přístřeší, zastává dovolací soud – ve shodě s dovolatelem – názor, že je-li ve výpovědi vyklizovací povinnost žalobce z bytu vázána na poskytnutí přístřeší, jinak řečeno má-li žalobce byt vyklidit až po zajištění (poskytnutí) přístřeší, tj. podmíněně a nikoli bezprostředně po skončení nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty, je v uvedeném textu ve skutečnosti obsažen rovněž závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu (v daném případě přístřeší jako bytovou náhradu svého druhu), byť z ní přímo nevyplývá, že ji zajistí právě pronajímatel. Jinak tomu ovšem nemůže být, a to z toho důvodu, že bytovou náhradu pro vypovídaného nájemce zajišťuje vždy pronajímatel, jak to vyplývá z ustanovení §1 odst. 1 věty před pátou větnou čárkou zákona č. 102/1992 Sb.; na tom nic nemění ani to, že nemůže-li ji zajistit, může – v souladu s ustanovením §1 odst. 1 věty za pátou větnou čárkou zákona č. 102/1992 Sb. – požádat o její zajištění u obce,
na jejímž území je byt, který má být vyklizen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
9. ledna 2003, sp. zn. 26 Cdo 220/2002). Je-li ve výpovědi ve skutečnosti obsažen závazek zajistit žalobci odpovídající bytovou náhradu (přístřeší), nelze pokládat za správný právní názor, že výpověď je neplatná podle §39 obč. zák. proto, že v rozporu se zákonem uvedený závazek neobsahuje.
Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl užit opodstatněně.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
a jeho obsahové konkretizace není tedy napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. správný. Dovolací soud ho proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1
o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2011
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu