ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2033.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 2033/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České repubiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Mgr. K. V. , zastoupeného JUDr. Soňou Šámalovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Sokolovská 37/24, proti žalované městské části Praha 8 , se sídlem Praha 8, Zenklova 1/35, zastoupené JUDr. Evou Kuchtovou, advokátkou se sídlem Praha 8, Šimůnkova 1596, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 27 C 154/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. února 2010, č. j. 13 Co 537/2009- 96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,-Kč, k rukám JUDr. Evy Kuchtové, advokátky se sídlem Praha 8, Šimůnkova 1596, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 2. 2010, č. j. 13 Cdo 537/2009-96, potvrdil rozsudek ze dne 29. 9. 2009, č.j. 27 Co 154/2008-71, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu č. 31, I. kategorie, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, ve 12. podlaží domu č.p. v P. 8, H. č.o. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), je neplatná, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně zejména za prokázáno, že žalovaná (správkyně předmětného domu) dala žalobci a jeho bývalé manželce (jejichž právo společného nájmu bytu dosud nezaniklo dohodou ani rozhodnutím soudu) dopisem ze dne 21. 1. 2008 výpověď z nájmu bytu (dále též „Výpověď“) z důvodů podle §711 odst. 2 písm. c) a d) občanského zákoníku ve znění účinném po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), že zásilka obsahující Výpověď byla uložena na poště dne 25. 1. 2008, kde si ji žalobce vyzvedl dne 4. 2. 2008, že žalovaná dala již předtím žalobci a jeho bývalé manželce výpověď z nájmu bytu, a to dopisem ze dne 29. 1. 2007, z týchž výpovědních důvodů, že oba podali žalobu na její neplatnost, která byla rozsudkem soudu prvního stupně z 31. 1. 2008, sp.zn. 13 C 120/2007, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu z 26. 11. 2008, sp.zn. 58 Co 414/2008, pravomocně zamítnuta a že o jejich dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu dosud nebylo rozhodnuto. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že žalobce již není nájemcem předmětného bytu, neboť právo společného nájmu svědčící jemu a jeho bývalé manželce zaniklo uplynutím výpovědní lhůty ke dni 31. 5. 2007 na základě výpovědi z nájmu bytu ze dne 29. 1. 2007, neboť žaloba na její neplatnost byla pravomocně zamítnuta; okolnost, že o jejich dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému v tomto řízení, nebylo rozhodnuto, nemá vliv na právní moc rozhodnutí v něm vydaných. Přisvědčil též jeho závěru, že žalobce není v dané věci aktivně věcně legitimován, protože Výpověď byla dána současně i jeho bývalé manželce, která se však řízení v této věci neúčastnila (a to ani na straně žalobce, ani na straně žalované). Stejně tak jako soud prvního stupně dále dovodil, že žaloba v dané věci byla podána opožděně, po uplynutí zákonné 60-ti denní lhůty stanovené v §711 odst. 5 obč.zák. Byla-li totiž Výpověď doručena žalobci dne 25. 1. 2008, kdy byla uložena na poště a oznámení o tom bylo téhož dne vhozeno do jeho poštovní schránky, dostala se tímto dnem do jeho dispozice (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 1496/2004) a zákonná lhůta mu začala běžet již dne 26. 1. 2007; byla-li žaloba v dané věci podána dne 2. 4. 2008, stalo se tak opožděně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu označil jednak nesprávné právní posouzení naplněnosti výpovědních důvodů, resp. platnosti výpovědi odvolacím soudem, jímž bylo zasaženo do jeho základního práva na bydlení, jednak otázku, zda „právní moc, resp. situace, kdy původní rozsudek ve věci v pořadí první výpovědi z nájmu bytu, který byl napaden dovoláním, je tak definitivní, že není možná úvaha o zrušení tohoto rozsudku dovolacím soudem, v dalším řízení nevyhovění pronajímateli…“. Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu ohledně doručení Výpovědi a namítá, že navrhoval důkazy o tom, že se nedozvěděl o oznámení o jejím uložení, a zpochybňuje jeho názor o nedostatku aktivní věcné legitimace. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání obsáhle polemizovala s dovolacími námitkami, namítla, že není přípustné, a navrhla, aby bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.
Dovolání není v dané věci ve věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí je rozhodnutím potvrzujícím, ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, je jeho prvním rozhodnutím. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání z hlediska §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jehož se dovolatel dovolává.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolatelem označené otázky zásadního právního významu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají.
Pokud jde o první z nich, je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí, zásadním důvodem pro zamítnutí žaloby byla skutečnost, že žalobce již není nájemcem předmětného bytu, nikoliv závěr o naplnění uplatněných výpovědních důvodů, resp. (ne)platnosti Výpovědi.
Pokud jde o druhou z označených otázek, obsahově (§41 odst. 2 o.s.ř.) naplňujících dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., je třeba uvést, že přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura 7/2004, a z 23. 8. 2006, sp.zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1. 2008, sp.zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu z 7. 3. 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, z 28. 2. 2008, sp.zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10). O takovou situaci však v posuzovaném případě zjevně nejde, neboť se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; není proto splněna podmínka existence (procesně)právní otázky zásadního významu. Ostatně pro úplnost lze uvést, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z 26. 11. 2008, č.j. 58 Co 414/2008-157 (jež dovolatel zmiňuje), bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp.zn. 26 Cdo 2603/2009.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka doručení Výpovědi, neboť jde o otázku dovolacím soudem již vyřešenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, uveřejněný pod C 3314 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále rozsudky z 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, a usnesení ze dne 22. 10. 2010, sp.zn. 26 Cdo 4074/2009), a to tak, že výpověď z nájmu bytu lze mít za doručenou, nabyl-li adresát objektivní možnost seznámit se s jejím obsahem (např. vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení zásilky obsahující výpověď). Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem tohoto hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. Za judikatorně vyřešenou lze mít i otázku aktivní věcné legitimace společných nájemců bytu - srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008, v němž byl vyjádřen právní názor, podle něhož neúčastní-li se řízení o určení neplatnosti výpovědi oba manželé jako společní nájemci bytu, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace; uvedený závěr sdílí dovolací soud i v projednávané věci, kdy jde o situaci, kdy jsou manželé sice rozvedeni, ale jejich právo společného nájmu bytu dosud trvá.
Nezbývá než učinit závěr, že dovolání žalobce není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu je dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce, který po procesní stránce zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 8. prosince 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu