ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.209.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 209/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ Ing. V. B. a b/ S. B. , zastoupených Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Komořanská 63, proti žalované městské části Praha 3 , se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo náměstí 700/9, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 70/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2010, č. j. 13 Co 290/2010-59, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. dubna 2010, č. j. 7 C 70/2009-37, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalované ze dne 5. prosince 2008 z nájmu žalobců k „bytu č. 16 v P. 3, K. 122“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. září 2010, č. j. 13 Co 290/2010-59, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé; ve výroku o nákladech řízení ho potvrdil v tam uvedeném znění a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10).
Dovolatelé výslovně uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (námitkou, že „žalobce navrhoval místní šetření, resp. znalecký posudek jako důkazy, kterými by byla vyjasněna otázka počtu bytových jednotek v domě H. 4/443 v P. 8; tyto důkazy ale provedeny nebyly“ ). Tato námitka, podřaditelná pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., však k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a proto jí nelze přípustnost dovolání založit. Dále rovněž namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tento dovolací důvod, tj. dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., však nijak obsahově nekonkretizovali. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (námitkami, že „jen pouhá soukromoprávní dohoda o výměně bytu, stejně jako potvrzení stavebního úřadu z doby, kterou ode dne 5.12.2008 dělí několik desetiletí, nemůže podle přesvědčení dovolatele sloužit jako důkaz pro závěr, že dům H. 4/443 v P. 8 byl na přelomu roku 2008/2009 nemovitostí, ve které fakticky byly dva byty“ , a že „výrok rozsudku se opírá jednak o nepřímý důkaz /existence dohody o výměně bytů/, jednak preferuje listinu – potvrzení – sdělení stavebního úřadu před stavem faktickým, když odkazem na tuto listinu objektivizuje stav, který ke dni 5.12. 2008 neexistoval“ ).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2011
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu