ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.214.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 214/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně městské části Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, proti žalované M. K. , zastoupené JUDr. Alenou Keřkovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49, o zaplacení částky 24.480,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 399/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2010, č. j. 54 Co 235/2010-218, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. září 2009, č. j. 26 C 399/2007-130, ve spojení s opravným usnesením ze dne 12. října 2009, č. j. 26 C 399/2007-135, a s doplňujícím rozsudkem ze dne 2. prosince 2009, č. j. 26 C 399/2007-181, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 21.804,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic, o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovnice žalované a o nákladech řízení státu (výroky II., III. a IV.); ohledně částky 2.676,- Kč s tam specifikovaným poplatkem z prodlení žalobu zamítl.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 14. července 2010, č. j. 54 Co 235/2010-218, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku IV. a jinak ho potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic (výrok II.), o odměně a náhradě hotových výdajů opatrovnice žalované za odvolací řízení (výrok III.) a o nákladech odvolacího řízení státu (výrok IV.) – dále jen „nákladové výroky“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (v daném případě proti jeho výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně zaplacení částky 21.804,- Kč s příslušenstvím – dále jen „potvrzující výrok“) je upravena v ustanoveních §237 odst. 1 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. však dovolání podle odstavce 1 (v daném případě písm. b/ a c/) není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku by tedy mohlo být objektivně přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Bylo-li však tímto výrokem rozhodnuto o celkové částce 21.804,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), tj. o částce nepřevyšující 50.000,- Kč, nelze dovodit přípustnost dovolání z citovaných ustanovení, neboť ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. to vylučuje.
Při řešení otázky přípustnosti dovolání dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“ , tedy jakoby vedle potvrzujícího výroku napadla i nákladové výroky. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – názor, že ve vztahu k nákladovým výrokům nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v sešitě č. 3 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura). Navíc podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) – dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2011
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu