ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2712.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 2712/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce RPG Byty, s. r. o., se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Gregorova 3/2582, zastoupeného JUDr. Vladimírem Jirouskem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Preslova 9, proti žalovanému S. B. , o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 18/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2008, č. j. 42 Co 580/2007-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 11. 3. 2008, č. j.
42 Co 580/2007-165, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (soudu prvního stupně) ze dne 12. 2. 2007, č.j. 32 C 18/2005-124, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 4. 2007, č. j. 32 C 18/2005-131, kterým byla žalovanému uložena pořádková pokuta ve výši
3.000,- Kč s tím, že je povinen ji zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení na účet soudu prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (nezastoupen advokátem) dovoláním, v němž vyjadřuje nesouhlas s napadeným rozhodnutím.
Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”) – srov. čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
Nejvyšší soud poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou
k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé (rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty rozhodnutím ve věci samé není).
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první
a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243 odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. srpna 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká
předsedkyně senátu