ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3632.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3632/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslavay Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyň a/ R. N. , a b/ A. S. , zastoupených JUDr. Monikou Nejedlou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Neustupného 1833, proti žalované M. P. , zastoupené JUDr. Václavem Duškem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, Novém lesíku 7, o změnu povinnosti k vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 137/2006, o dovolání žalované proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. října 2009, č. j. 8 C 137/2006-89, a Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č. j. 30 Co 7/2010-102, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. října 2009, č. j. 8 C 137/2006-89, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č. j. 30 Co 7/2010-102, se odmítá .
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 4. března 2008, č. j. 30 Co 575/2007-64, zrušil v pořadí první (vyhovující) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (soudu prvního stupně) ze dne 4. června 2007, č. j. 8 C 137/2006-31.
Poté soud prvního stupně rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 14. října 2009, č. j. 8 C 137/2006-89, žalobě opětovně vyhověl a rozhodl, že žalované nepřísluší „bytová náhrada, kterou jí měly žalobkyně poskytnout podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 4. 1999, sp. zn. 38 C 339/98 za byt 3+1 s přísl., II. kategorie, v domě č. p. 872 n. N. 3 v P. 4 – M.“ , uložil žalované povinnost byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyním do patnácti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení účastnic.
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem ze dne 16. února 2010, č. j. 30 Co 7/2010-102, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (v daném případě proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. října 2009, č. j. 8 C 137/2006-89, který byl rovněž dovoláním napaden). Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1647/97). Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. října 2009, č. j. 8 C 137/2006-89, zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (neboť soud prvního stupně svým druhým rozsudkem nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším /odvolacím soudem zrušeném/ rozsudku – v obou případech šlo o vyhovující rozsudky soudu prvního stupně) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 se nepřihlíží. S přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) však dovolatelka právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.) uplatnila (námitkami, že „Obvodní soud Praha 4 a Městský soud Praha nevzaly v úvahu svědecké výpovědi I. J., sestry žalované, S. P., bývalého manžela, a M. Š., sousedky, bydlící v témže domě, o tom, že v rozhodný den 30.11.2005 byla v U. a nebyla v uvedený den ve svém bytě …nemohla podepsat dohodu o odstupném ve výši 30.000,- Kč“ , že „klíče od jejího bytu měla sousedka“ , že „v potvrzení o převzetí 30.000,- Kč jde o nepřesnost, když se uvádí, že částku převzala na chodbě bytu, přitom nejde o chodbu, ale o halu“ , že „nesporně nepřevzala částku 30.000,- Kč, protože nebyla ve svém bytě, ale v U. u své sestry“ , a že „za uvedenou částku by náhradní byt za regulované nájemné neobstarala“ ).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyním nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. března 2011
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.
předseda senátu