ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3913.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3913/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce Mgr. Z. H. , proti žalované M. P. , o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 391/2007, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2010, č. j. 20 Co 86/2010-81, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 11. 2009, č.j. 18 C 391/2007-71, uložil žalované povinnost vyklidit byt tam specifikovaný do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 1. 3. 2010, č.j. 20 Co 86/2010-81, odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně odmítl (neboť její odvolání neobsahovalo náležitosti stanovené v ustanovení §205 odst. 1 a 2 o.s.ř. a pro tento nedostatek nebylo možno v odvolacím řízení pokračovat) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) včasné dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoli proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení. Lze proto uzavřít, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud ve smyslu §43 odst. 2 a §211 o.s.ř. odmítl odvolání pro vady, které brání jeho projednání, není přípustné; mimořádným opravným prostředkem proti takovému rozhodnutí je podle §229 odst. 4 o.s.ř. žaloba pro zmatečnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp.zn. 29 Odo 837/2003, a ze dne 27. 9. 2007, sp.zn. 29 Odo 407/2007).
Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2011
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu