ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.3984.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 3984/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. R. , zastoupeného JUDr. Markétou Sitkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jaltská 7, proti žalované Ja. R. , o určení, že povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění náhradního bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 12 C 250/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. února 2010, č. j. 14 Co 41/2010-179, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. února 2010, č. j. 14 Co 41/2010-179, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. listopadu 2009, č. j. 12 C 250/2008-159, vyhověl žalobě a určil, že povinnost žalované vyklidit a vyklizený žalobci předat „byt č. 10 o velikosti 1+3 s příslušenstvím ve 4. poschodí v domě pod adresou O., L. “ , uložená rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. února 2005, č. j. 11 C 186/2004-48, není nadále vázána na podmínku zajištění náhradního bytu v Ostrově; současně žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený žalobci předat do 31. ledna 2010 a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. února 2005, č. j. 11 C 186/2004-48, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2005, č. j. 56 Co 231/2005-76, byla žalované uložena povinnost vyklidit předmětný byt po zajištění náhradního bytu v Ostrově a že uvedená bytová náhrada byla žalované přisouzena v situaci, kdy sice byla podílovou spoluvlastnicí nemovitosti v Karlových Varech a byla z tohoto titulu oprávněna užívat byt o velikosti 0+1 s příslušenstvím (dále jen „byt v Karlových Varech“), avšak pečovala o nezletilého syna účastníků D. R., nar., který v té době navštěvoval základní školu v Ostrově, a z tohoto důvodu by nebylo spravedlivé, aby byla nucena odejít z Ostrova. Dále zjistil, že nezl. D. ukončil v mezidobí povinnou školní docházku, je mu šestnáct let a je studentem Gymnázia v Ostrově, že v důsledku konfliktů mezi rodiči a také neshod s otcem minimálně od roku 2007 v předmětném bytě nebydlí a že od něj nemá ani klíče. Vzal také za zjištěno, že žalovaná užívá v bytě dětský pokoj s jednou postelí a několika kusy nábytku, že zbývající dva pokoje má žalobce uzamknuté, v bytě byl odmontován plynoměr, odstraněn kuchyňský plynový sporák a automatická pračka ve vlastnictví žalobce je opatřena zámkem zabraňujícím její používání žalovanou, že žalovaná je stále vlastnicí bytu v Karlových Varech, který je k 31. prosinci 2009 právně volný, neboť zde skončí nájemní poměr na dobu určitou svědčící M. P., že vzdálenost mezi Ostrovem a Karlovými Vary je 13 km a funguje zde pravidelné přímé autobusové spojení, že žalovaná jako nezaměstnaná není na Ostrov vázána ani pracovně a že měsíční příspěvek do fondu oprav a služeb činí ve vztahu k bytu v Karlových Varech 1.650,- Kč a poplatek za elektřinu je představován částkou 850,- Kč měsíčně. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně dovodil, že v důsledku uvedených zjištění nastala změna poměrů, v jejímž důsledku je trvání na zajištění dříve přisouzené bytové náhrady v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“); proto žalobě vyhověl.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. února 2010, č. j. 14 Co 41/2010-179, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud na změnu poměrů neusoudil. Podle jeho názoru „v postavení žalované se od doby původního rozhodnutí nic nezměnilo, neboť již v době jeho vydání byla vlastnicí bytu v Karlových Varech a do své péče měla svěřeného nezletilého syna D.; tento stav trvá i v současné době“. Proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. V dovolání zpochybnil správnost právního názoru, že v daném případě nenastala změna poměrů, v jejímž důsledku by bylo trvání na zajištění bytové náhrady v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti namítl, že při úvaze o změně poměrů odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalovaná mu dluží úhradu za užívání předmětného bytu, že v bytě bez jeho souhlasu ponechává bydlet třetí osobu a že nezl. D. R. v bytě minimálně od 31. srpna 2005 nebydlí, neboť žije trvale u své babičky. Zastával názor, že nevzal-li odvolací soud uvedené okolnosti v úvahu, nemůže obstát ani jeho názor, že ke změně poměrů nedošlo. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozhodnutím a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Uvedené vady nebyly namítány a z obsahu spisu nevyplynuly.
Dovolatel v dovolání odkázal pouze na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b o.s.ř. Dovolací soud však zastává názor, že vedle tohoto dovolacího důvodu uplatil – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (a to námitkami, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalovaná mu dluží úhradu za užívání předmětného bytu, že v bytě bez jeho souhlasu ponechává bydlet třetí osobu a že nezl. D. R. v bytě minimálně od 31. srpna 2005 nebydlí, neboť žije trvale u své babičky).
Je-li, jako v daném případě, dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., lze v něm uplatnit rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK, strana 1003 - 1004).
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Právě v takové nepřípustné polemice se způsobem hodnocení důkazů spočívají dovolací námitky, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalovaná dluží dovolateli úhradu za užívání předmětného bytu a že v bytě bez jeho souhlasu ponechává bydlet třetí osobu. Dovolací soud zastává názor, že uvedené okolnosti z obsahu spisu nevyplynuly, a proto je soudy (a to ani soud prvního stupně) správně neučinily součástí zjištěného skutkového stavu. V tomto směru tedy nebyl dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. použit opodstatněně. Jiná je však situace ve vztahu k dovolací námitce, že nezl. D. R. v bytě minimálně od 31. srpna 2005 nebydlí, neboť žije trvale u své babičky. Ohledně této právně významné okolnosti (viz posléze uvedený výklad) vzal soud prvního stupně z provedených důkazů (mimo jiných i ze svědecké výpovědi samotného nezl. D. R.) za zjištěno, že v důsledku konfliktů mezi rodiči a také neshod s otcem nezl. D. minimálně od roku 2007 v předmětném bytě nebydlí a nemá od něj ani klíče. Naproti tomu odvolací soud při posuzování otázky změny poměrů z tohoto skutkového zjištění nevyšel (naopak je pominul) a to, že v daném případě ke změně poměrů nedošlo, odůvodnil pouhým konstatováním, že „již v době jeho vydání ( v době vydání rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. února 2005, č. j. 11 C 186/2004-48 ) byla ( žalovaná ) vlastnicí bytu v Karlových Varech a do své péče měla svěřeného nezletilého syna D.“ Z toho vyplývá, že v tomto ohledu byl dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. užit opodstatněně.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Právní vztah, jenž je předmětem sporu v souzené věci, byl mezi účastníky založen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. února 2005, č. j. 11 C 186/2004-48, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. června 2005, č. j. 56 Co 231/2005-76, jímž byla žalované uložena povinnost vyklidit předmětný byt po zajištění náhradního bytu v Ostrově. Obsahem tohoto vztahu je právo žalované v předmětném bytě bydlet do zajištění stanovené bytové náhrady a tomu odpovídající povinnost žalobce výkon tohoto práva strpět (§712 odst. 6 věta první obč. zák.). Je zapotřebí zdůraznit, že toto právo není již právem nájmu bytu ve smyslu §685 a násl. obč. zák., nýbrž jde pouze o tzv. právo na bydlení, které je časově omezené. Rovněž na výkon tohoto práva platí obecné ustanovení §3 odst. 1 obč. zák.
Soudní praxe (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1980, pod pořadovým číslem 25) již dříve dovodila, že podle ustanovení §80 písm. c/ o.s.ř. lze určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na přidělení náhradního bytu (náhradního ubytování), došlo-li později (po právní moci rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o vyklizení bytu po přidělení příslušné bytové náhrady) ke změně poměrů.
Právní názor v citovaném rozhodnutí uvedený je využitelný i poté, co s účinností od 1. ledna 1992 byl občanský zákoník novelizován zákonem č. 509/1991 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. října 1999, sp. zn. 20 Cdo 1827/99, uveřejněný pod č. 45 v sešitě č. 7 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že bytová náhrada byla žalované přisouzena v situaci, kdy sice byla vlastnicí bytu v Karlových Varech, avšak pečovala o nezletilého syna účastníků D., který v té době navštěvoval základní školu v Ostrově, a z tohoto důvodu by nebylo spravedlivé, aby byla nucena odejít z Ostrova. Z toho mimo jiné vyplývá, že při posuzování otázky změny poměrů na straně žalované jako vyklizované osoby budou nepochybně právně významná skutková zjištění vztahující se k poměrům nezl. D. Jestliže odvolací soud pominul skutkové zjištění, že v důsledku konfliktů mezi rodiči a také neshod s otcem nezl. D., který je nyní studentem gymnázia, minimálně od roku 2007 v předmětném bytě nebydlí a nemá od něj ani klíče, pak neobstojí ani jeho právní názor, že v daném případě ke změně poměrů nedošlo. V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že oproti době, kdy bylo rozhodováno o bytové náhradě, je nezl. D. již studentem gymnázia, s žalovanou v předmětném bytě nebydlí (žalovaná ho nyní užívá samotná), na Ostrov není vázána ani pracovně a přitom vlastní byt v nedalekých Karlových Varech. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně.
Vzhledem k uvedenému není napadený rozsudek z hlediska uplatněných dovolacích námitek podřaditelných dovolacím důvodům podle §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o.s.ř. ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. správný. Dovolací soud ho proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. května 2011
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu