ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4510.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4510/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně D. Š. , zastoupené JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, proti žalovaným: 1) L. V. a 2) Z. V. , zastoupeným JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída 43, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 204/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2008, č. j. 53 Co 8/2008-51, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Stanislava Pavelky, advokáta se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem z 28. 4. 2008, č. j. 53 Co 8/2008-51, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) z 18. 9. 2007, č. j. 18 C 204/2006-29, jímž bylo určeno, že „výpověď z nájmu bytu č. 15 o rozloze 82,70 m sestávajícího ze 4 místností, koupelny, WC a komory, nacházejícího se ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 285 v P. 2, F. 46, ze dne 8. 6. 2006, je neplatná a nájemní poměr mezi žalobkyní a žalovanými trvá“, a rozhodnuto
o nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že výpovědní důvod podle §711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006, který měl spočívat v tom, že žalobkyně nezaplatila v letech 2005 a 2006 nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši 84.000,- Kč, tj. v částce vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného
a úhrady za plnění, nebyl naplněn. K dohodě o zvýšení nájemného, které žalobkyně platila žalovaným od 1. 7. 2002 ve výši 3.861,- Kč, na částku 9.461,- Kč měsíčně v roce 2005 nedošlo. Žalobkyně sice podepsala dne 26. 2. 2005 evidenční list, v němž bylo nájemné
a úhrady za služby v této částce vyčísleny. Evidenční list již však ze své povahy neslouží k zachycení projevu vůle stran smluvního vztahu a jen deklaruje údaje vztahující se k bytu způsobem zvoleným tím, kdo jej vyhotovil. Nelze vyloučit, že pronajímatel a nájemce zachytí konkrétní ujednání v evidenčním listě; musí však jít o jednoznačné vyjádření vůle, které musí být nepochybné ve vztahu k okolnostem jejího projevu. V daném případě evidenční list neobsahuje nic, z čeho by bylo možno usoudit na ujednání účastníků o změně nájemného, resp. o jeho zvýšení o více než pět a půl tisíce korun měsíčně. Zcela transparentně žalobkyně projevila nesouhlas se zvýšením nájemného dopisem z 20. 3. 2005.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „o. s. ř.“, a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání, které žalovaní podali proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť jím byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaní sice v dovolání uvedli, že rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím zásadního významu pro řešení právní otázky, „zda-li lze dohodnout změnu výše tzv regulovaného nájemného nájmu bytu v období, kdy chybí zvláštní právní předpis (§696 občanského zákoníku), a tuto změnu zachytit jako písemný projev vůle účastníků na evidenčním listu nájemného, který je podle nájemní smlouvy její nedílnou součástí“, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) brojí proti skutkovému zjištění, že dohodu
o zvýšení nájemného v roce 2005 účastníci neuzavřeli.
Protože žalovaní v dovolání nevymezili hmotně právní otázku, jejíž řešení by mohlo založit přípustnost dovolání, Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1
a §146 odst. 3 o. s. ř.). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle §2 odst. 1, §7 písm. d) ve spojení s ustanovením §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1
a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v platném znění ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů krát 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a činí celkem 1.800,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst.
1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu