ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4612.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4612/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) J. G. , a b) E. J. , zastoupených Mgr. Lucií Bohatovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, proti žalovaným: 1) V. S. a 2) Z. S. , zastoupeným JUDr. Josefem Peštou, advokátem se sídlem v Praze 4, Lipenská 555, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a o zaplacení částky 48.649,60 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 140/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2008, č. j. 11 Co 494/2007-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.614,- Kč k rukám Mgr. Lucie Bohatové, advokátky se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze 6. 2. 2008, č. j. 11 Co 494/2007-98, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) z 15. 2. 2007, č. j. 21 C 140/2005-75, jímž soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu II. kategorie umístěného nalevo od schodiště o velikosti tří pokojů s příslušenstvím ve II. nadzemním podlaží domu č. p. 9, V. P. Č., P. 6 (dále ‚,předmětný byt‘ nebo ‚‚byt‘‘ a „předmětný dům“), kterou dali žalobci žalovaným z důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, uložil žalovaným, aby byt vyklidili a vyklizený žalobcům předali ve lhůtě 15 dnů po zajištění přístřeší, aby zaplatili žalobcům částku 48.649,60 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000,- Kč do každého 15. dne v měsíci, od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, s poslední splátkou ve zbytku, pod ztrátou výhody splátek, a aby na nákladech řízení zaplatili žalobcům částku 27.190,- Kč k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že výpověď z nájmu předmětného bytu, obsažená v žalobě, podle §711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. (dále „obč. zák.“), která byla žalovaným doručena 21. 6. 2005, je platným právním úkonem. Výpověď dali žalovaným oba žalobci jako podíloví spoluvlastníci předmětného domu prostřednictvím advokátky a pokud v žalobě bylo uvedeno příjmení žalobkyně J., šlo jen o písařskou chybu. Ani chybné označení poschodí, v němž se byt nachází, nečiní výpověď neplatnou. Už v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35 ročník 2001 je uvedeno, že není-li mezi účastníky sporu o tom, že žalovaní užívají na adrese uvedené ve výpovědi jediný byt a jen ohledně tohoto bytu jsou v nájemním vztahu k žalobcům, pak skutečnost, že ve výpovědi došlo k záměně patra za podlaží, v němž se byt nachází, a že v ní bylo nesprávně uvedeno číslo bytu, nezpůsobila neplatnost výpovědi. Ve výpovědi bylo uvedeno, v čem spočívá hrubé porušení povinností žalovaných jako nájemců bytu, přičemž výpověď byla obsažena v žalobě a žalobní tvrzení jsou vyčerpávající. Výpovědní lhůta byla ve výpovědi stanovena v souladu s §710 odst. 3 obč. zák. v délce tří měsíců, byl uveden počátek jejího běhu, takže její ukončení lze jednoznačně dovodit. I když žalovaní neporušili povinnosti nájemců tím, že v bytě je sídlo společnosti O., v.o.s. jejíž společníky jsou spolu se synem P. S., bylo hrubým porušením těchto povinností ve smyslu §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. neplacení nájemného. Opakovaně se dostávali do prodlení s placením nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu po dobu delší jak tři měsíce. Za rok 2003 zaplatili nájemné až dne 22. 1. 2004, za rok 2004 dne 7. 12. 2004, za rok 2005 dne 28. 11. 2005 a teprve od ledna 2006 začali nájemné platit řádně. Podle §712 odst. 5 obč. zák. bylo žalovaným uloženo, aby byt vyklidili po zajištění přístřeší. Vzhledem k opožděným platbám nájemného vznikla žalovaným podle §697 obč. zák. povinnost zaplatit žalobcům poplatky z prodlení ve výši 48.649,60 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání
Žalobci ve vyjádření navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (srov. Čl. II, bod 12. tohoto zákona ) - dále jen „o.s.ř.“ a §243c odst. 2 občanského soudního řádu ve znění uvedené novely.
Dovolání bylo podáno včas, oprávněnými řádně zastoupenými subjekty - účastníky řízení, není však přípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu by mohlo být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze napadené rozhodnutí přezkoumat, je dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, nález Ústavního soudu z 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp. zn. 23 Cdo 4562/2009, usnesení Ústavního soudu z 28. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10).
Neobstojí námitka žalovaných, že rozsudek odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem, neboť výpověď z nájmu bytu jim dala E. J., která nebyla spoluvlastnice domu, v němž se byt nachází a nebyla ani věcně legitimována k podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Není pochyb o tom, že v žalobě došlo při uvedení příjemní žalobkyně E. J. k písařské chybě, což plyne i z toho, že v závěru žaloby je uvedeno správné příjmení J..
Právní závěr odvolacího soudu, že předmětná výpověď z nájmu bytu je určitým právním úkonem ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák., jehož správnost žalovaní dále zpochybnili, odpovídá judikatuře dovolacího soudu. Ohledně označení bytu ve výpovědi z nájmu bytu již odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 35/2001, který také citoval. Dovolací soud nemá žádný důvod k tomu, aby se od právního názoru vysloveného v tomto rozhodnutí odchýlil. K požadavku určitosti a srozumitelnosti výpovědi z nájmu bytu, k níž soud přivoluje, z hlediska uvedení výpovědního důvodu, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku z 20. 12. 2001, sp. zn. 26 Cdo 604/2001, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 932. Uvedl, že je-li výpověď z nájmu bytu součástí žaloby, neznamená to, že by byla neplatná například jen proto, že by její formulace byla rozčleněna do více částí žaloby (míněn tím však není petit žaloby). Vždy však je nezbytné, aby v rámci takové žaloby, a do ní pojatého hmotně právního úkonu, spočívajícího ve výpovědi z nájmu bytu, byly pojaty výslovným způsobem všechny náležitosti výpovědi předpokládané hmotně právní úpravou. Je současně třeba, aby kontext jednotlivých dílčích částí takto dávané výpovědi z nájmu bytu obsažených případně v různých částech téže listiny, byl z žaloby zřetelně patrný. Také v rozsudku z 29. 6. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2014/2005, Nejvyšší soud zdůraznil, že výpověď z nájmu bytu může být rozčleněna do různých částí žaloby a nemusí být od ostatního textu zřetelně oddělena.
Rovněž v posouzení výpovědi z nájmu bytu jako úkonu platného podle §39 obč. zák. neodporujícího zákonu (ustanovení §710 odst. 3 obč. zák., podle kterého ve výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit, a to nejméně tři měsíce tak, aby skončila ke konci kalendářního měsíce), jehož nesprávnost žalovaní také namítli, se odvolací soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu. Otázkou platnosti výpovědi z nájmu bytu se stejně formulovanou výpovědní lhůtou, že „výpovědní lhůta činí tři měsíce a počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, kterým soud k této výpovědi z nájmu přivolí“, se Nejvyšší soud zabýval v usnesení z 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 3488/2007. Dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu v souladu s ustanovením §710 odst. 3 obč. zák. obsahovala údaj o lhůtě, kdy měl nájem skončit, a mohla tudíž být náležitým podkladem pro určení, ke kterému datu nájemní poměr skončí.
Dovolatelé dále uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku, kterým jim uložil zaplatit žalobcům částku 48.649,60 Kč), spatřují v tom, že soud prvního stupně připustil změnu žaloby, která je jejím rozšířením o zaplacení této částky. Tím však nepředkládají k řešení procesní otázku, která by činila rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu; takovou otázku neformulují a ani neuvádí, jak tvrzená vada měla způsobit (věcnou) nesprávnost rozsudku odvolacího soudu. Kromě toho lze poznamenat, že nešlo o změnu žaloby, ale o uplatnění nového nároku - vedle již požadovaného přivolení k výpovědi z nájmu bytu žalobci požadovali zaplacení poplatku z prodlení souvisejícího s platbami nájemného.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a Nejvyšší soud jej proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 3 o.s.ř.). Ty představují odměnu advokátky za vyjádření k dovolání podané podle §3 odst. 1, bod 4, §7 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. b), §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. a čl. II vyhl. č. 277/2006 Sb. ve výši 7.014,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a čl. II vyhl. č. 276/2006 Sb. a činí celkem 7.614,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně povinnost uloženou jim tímto usnesením, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. dubna 2011
JUDr. Marie Rezková
předsedkyně senátu