ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1165.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1165/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce JUDr. S. K. , proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o zaplacení částky 154.035,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 138/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2009, č. j. 53 Co 269/2009-48, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 4. 2009, č. j. 15 C 138/2008-32, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 154.035,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalovanou částku žalobce vymezil jako škodu, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem a diskriminačním přístupem k jeho osobě ze strany Úřadu práce v Klatovech, jenž dle jeho tvrzení zavinil, že po dobu vedení žalobce v evidenci nezaměstnaných od 1. 3. 2007 do 22. 11. 2007 mu nebylo zprostředkováno žádné vhodné zaměstnání, čímž mu vznikla škoda v podobě ušlého výdělku. Obvodní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že Úřad práce v Klatovech se nesprávného úředního postupu ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nedopustil. Soud v daném řízení neshledal ani žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu uvedeného zákona. Žalobce dále neunesl důkazní břemeno ve vztahu k údajnému diskriminačnímu zacházení, když ohledem na to, že se nedostavil k jednání, nemohl být vyzván k doplnění návrhů na dokazování dle §118a odst. 3 o. s. ř. a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Označil-li žalobce postup Úřadu práce v Klatovech za formální a neprofesionální, není toto jeho subjektivní hodnocení dostatečným podkladem proto, aby žalobě mohlo být vyhověno.
K odvolání žalobce přezkoumal napadené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, č. j. 53 Co 269/2009-48, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud nejprve odmítl námitku podjatosti vznesenou žalobcem vůči předsedovi senátu soudu prvního stupně, neboť skutečnost, že předseda senátu jednání ve věci nařídil na dobu, kdy měl Prahu navštívit americký prezident, nijak nepoukazuje na jeho podjatost. Omluvil-li se žalobce z jednání a nepožádal-li o odročení jednání, nelze soudu vytknout, že jednal v jeho nepřítomnosti. Neopodstatněným je i tvrzení žalobce o povinnosti žalované prokázat nedostatek diskriminace a nerovného zacházení, neboť žalobce konkrétně diskriminaci či nerovné zacházení v žalobě skutkově nevymezil. Nevylíčil-li žalobce, v čem mělo spočívat diskriminační chování, pak žalovaná ani nemohla prokázat opak. Návrhu na doplnění dokazování blíže nespecifikovanými policejními spisy a spisy Ministerstva práce a sociálních věcí pak nebylo možno vyhovět, jelikož byl učiněn v rozporu se zásadou neúplné apelace, o níž bylo účastníkům poskytnuto poučení podle §119a o. s. ř. na jednání soudu prvního stupně. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, dle nějž ze strany úřadu práce nedošlo ani k nesprávnému úřednímu postupu, ani k vydání nezákonného rozhodnutí. Není rovněž důvodu se domnívat, že by nezaměstnanost žalobce v rozhodné době mohla být v příčinné souvislosti s postupem či rozhodováním Úřadu práce v Klatovech. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy odvolací soud jako věcně správné potvrdil.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dle dovolatele odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nedostatečným zhodnocením významu spisu (ve spojení s odpovědí zodpovědné pracovnice ministerstva) Policie ČR OO Klatovy č. j. ORKT–2699/Př–2008-14 (odložení věci), jejž žalobce navrhl k důkazu již v žalobě. Soud tento spis vědomě přehlížel a snižoval jeho význam, přičemž je možno dovodit až trestněprávní odpovědnost příslušné zprostředkovatelky, která se měla dopustit trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny tím, že bez jeho vědomí dopisovala nové údaje do formuláře „Kontaktní list uchazeče“ majícího povahu veřejné listiny ve smyslu §176 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Dovolatel dále zopakoval svůj nesouhlas s činností úřadu práce, jíž je pro její neprofesionalitu a formálnost třeba považovat za nesprávný úřední postup. Počet nabízených míst dovolatel označil za neodpovídající situaci na trhu práce v Klatovech. Dovolatel uvedl, že požaduje, aby byl nově zhodnocen význam trestněprávního jednání zprostředkovatelky pro jeho věc. S ohledem na uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc vrátil k projednání soudu prvního stupně.
Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolání za nepřípustné a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně i včas a osobou k tomu oprávněnou (§240, §241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Základním předpokladem pro dovození přípustnosti dovolání je vymezení otázky zásadního právního významu, jejíž řešení Nejvyšším soudem by bylo přínosné jak pro projednávanou věc, tak i obecnou rozhodovací praxi soudů. Dovolatel však žádnou takovou otázku neuvádí a již tato skutečnost brání závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 5042, CD 6/2008). Soudy obou stupňů shledaly nárok žalobce nedůvodným, neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že ze strany úřadu práce došlo ve vztahu k němu k nesprávnému úřednímu postupu, diskriminačnímu zacházení či vydání nezákonného rozhodnutí, jež by měly za následek vznik škody na jeho straně. Dovolatel ve svém dovolání nepředestřel žádné relevantní námitky, v jejichž světle by se rozhodnutí soudů nižších stupňů mohla jevit jako nesprávná. Dovolatelem opakované teze o formálnosti a neprofesionalitě činnosti úřadu práce a údajné diskriminaci jeho osoby nikterak nevyvracejí správnost závěrů, k nimž dospěly soudy obou stupňů.
K tvrzení dovolatele, že řízení je stiženo vadou potenciálně ohrožující správnost rozhodnutí ve věci, neboť soudy přehlížely k důkazu navrhovaný policejní spis, je předně třeba uvést, že na přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. lze z tvrzené vady řízení usuzovat jen tehdy, je-li spjata s otázkou týkající se sporného výkladu procesních předpisů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 836/2008), jíž však dovolatel, byť v náznaku, nevymezil. Z tvrzení dovolatele přitom není ani nijak zřejmé, jak měl tento důkaz zvrátit výše uvedené závěry o nedůvodnosti žalovaného nároku, jelikož dovolatel neuvádí, jakým způsobem by se spis mohl vztahovat k projednávané věci, a k čemu by tedy konkrétně mohlo vést případné dokazování tímto spisem. Za těchto okolností nelze v dané skutečnosti - provedení či neprovedení důkazu - spatřovat vadu, jež by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Ostatně i v případě, že by tento důkaz podpořil argumentaci dovolatele o nesprávném úředním postupu (k čemuž patrně směřoval), pak by rozhodnutí odvolacího soudu obstálo i s ohledem na dovolatelem nezpochybněný závěr o absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem úřadu práce a tvrzenou škodou na straně dovolatele. Obstojí-li přitom rozhodnutí odvolacího soudu již s ohledem na to, že nebylo zjištěno naplnění tohoto předpokladu vzniku odpovědnosti státu za škodu, není možné na zásadní právní význam usuzovat ani z námitek týkajících se tvrzené nesprávnosti úředního postupu, jež již nemohou zvrátit výsledné rozhodnutí sporu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 48, sešit 6/2006). K tvrzení dovolatele o pozměňování listiny týkající se jej jako uchazeče o zaměstnání, je pak možno uvést i to, že ač soud prvního stupně, jehož závěry převzal i soud odvolací, prováděl dokazování dokumentací úřadu práce, žádné nedostatky v daném směru neshledal. Těmito skutkovými zjištěními je pak soud dovolací při zvažování přípustnosti dovolání vázán (srov. §237 odst. 3 a §241a odst. 3 o. s. ř.). Nově uplatněnému tvrzení, dle nějž je kontaktní listina uchazeče veřejnou listinou ve smyslu skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny, pak nelze přiznat opodstatnění, a to nejen proto, že dovolacímu soudu není umožněno v dovolacím řízení přihlížet k novým tvrzením (srov. §241a odst. 4 o. s. ř., blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 626/2005), ale i proto, že s ohledem na výše uvedené není toto tvrzení sto zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, a za daných okolností není pro posouzení věci určující, zda předmětný dokument bude odpovídat vymezení veřejné listiny ve smyslu §176 zákona č. 40/1961 Sb., trestního zákona, či nikoliv.
Z uvedeného je tedy patrné, že rozsudku odvolacího soudu není možno přiznat zásadní právní význam, a dovodit tak přípustnost podaného dovolání, pročež je Nejvyšší soud podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že na straně žalované, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 8. července 2011
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.
předseda senátu