ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1806.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1806/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Milanem Strnadem, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 78/2009-7, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2009, č. j. 29 Co 426/2009-15 takto:
I. Dovolání do prvního výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2009, č. j. 29 Co 426/2009-15, se zamítá.
II. Dovolání do druhého výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2009, č. j. 29 Co 426/2009-15, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.11.2009, č. j. 29 Co 426/2009-15 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.6.2009, č. j. 27 C 78/2009-7, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal náhrady nemateriální újmy ve výši 500.000,- Kč. Odvolací soud současně ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shodně se soudem prvního stupně věc posoudil ve smyslu ustanovení §43 odst. 1, 2 o.s.ř. s tím, že žalobce ani přes výzvu soudu nedoplnil svůj návrh (žalobu) uvedením konkrétních tvrzení, která by měla být v řízení prokazována a právně hodnocena. Vyslovil závěr, že žaloba je proto neprojednatelná.
Proti usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnil. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítal, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s platnými předpisy a porušily jeho ústavní právo na spravedlivý proces. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a že je přípustné podle §239 odst. 3 o.s.ř., jelikož směřuje proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez nařízeného jednání (§241a odst. 1 věty prvé o.s.ř.) a shledal, že dovolání není opodstatněné.
Vady řízení, k nimiž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobcem v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání , kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
V daném řízení byla žaloba odmítnuta, neboť žalobce nevyhověl výzvě soudu, aby žalobu podanou v dané věci opravil, resp.doplnil, aby byla projednatelná. Z podané žaloby nevyplývá na základě jakých rozhodujících skutečností se žalobce domáhá zaplacení náhrady nemajetkové újmy v částce 500.000 Kč. V posuzované věci odvolací soud tedy správně vyšel z ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř., aplikoval v úvahu přicházející předpis a rovněž jej přiléhavým způsobem vyložil.
Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle §§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nebyl uplatněn důvodně.
V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobce do prvního výroku usnesení odvolacího soudu zamítl.
Pokud jde o dovolání žalobce do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
S přihlédnutím ke shora uvedenému dovolání žalobce do druhého výroku usnesení odvolacího soudu dovolací soud podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. b) o.s.ř., v tomto rozsahu odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 o. s. ř. a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. dubna 2011
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu