ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1946.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 1946/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce P. P. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 2.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 166/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2010, č. j. 58 Co 513/2010-154, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. srpna 2010, č.j. 10 C 166/2008-145, jímž byl zamítnut návrh žalobce, aby mu byl ustanoven pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (o. s. ř.) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení §237 až §239 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009). Z ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyplývá, neboť usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro dovolací řízení, není mezi usneseními vyjmenovanými v těchto ustanoveních. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř., jelikož odvolacím soudem potvrzené usnesení soudu prvního stupně není usnesením ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř za situace, kdy žalované, jež by měla na náhradu nákladů dovolacího řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. července 2011
Mgr. Petr Kraus, v. r.
předseda senátu