ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2248.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 2248/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Bc. J. G. , zastoupeného JUDr. Petrem Holznerem, advokátem se sídlem v Praze 6, Španielova 1299/80, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 5.113.623,10 Kč , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 70/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2009, č.j. 22 Co 332/2009-130, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 9. dubna 2009, č.j. 15 C 70/2007-89, řízení co do částky 88.091,20 Kč zastavil (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobci částky 257.902,75 Kč (výrok II) a 219.907,90 Kč (výrok III), v části o zaplacení dalších 4.547.721,25 Kč žalobu zamítl (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V).
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2009, č.j. 22 Co 332/2009-130, rozsudek soudu prvního stupně „ve vyhovujícím výroku o věci samé pod bodem II co do částky 49.205,75 Kč, ve vyhovujícím výroku pod bodem III, v zamítavém výroku o věci samé pod bodem IV co do částky 1.693.229,- Kč a ve výroku o náhradě nákladů řízení“ potvrdil; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu – výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 1.693.229 Kč, a výrokům o náhradě nákladů řízení – podal žalobce dovolání, v němž – co do dovolacích důvodů – uvedl tolik, že „řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“; dodal, že „podrobné doplnění a bližší odůvodnění dovolání podá do čtrnácti dnů“.
Jelikož dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl zástupci žalobce doručen (postupem dle §49 odst. 4 o. s. ř.) dne 24. ledna 2010. Dovolání proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 24. 3. 2010, aniž by dovolání obsahovalo vylíčení, v čem konkrétně dovolatel spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu (dovolací důvod); pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. řádným uplatněním dovolacího důvodu není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, poř. č. 31, ročník 2005). O tyto náležitosti (dovolací důvod) doplnil žalobce dovolání až písemným podáním, sepsaným a odevzdaným k poštovní přepravě dne 6. dubna 2010.
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadená, je vadným podáním, které – jak z citovaného ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. vyplývá – může dovolatel doplnit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. zamezuje tomu, aby podáním tzv. banketních dovolání nedocházelo k faktickému prodlužování lhůty k podání dovolání, která je procesní lhůtu propadnou, jejímž marným uplynutím se (původně odstranitelné) vady řízení stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet, musí proto dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004).
V posuzované věci dvouměsíční lhůta k doplnění dovolání žalobci uplynula dne 24. března 2010. K později došlému podání – sepsaného žalobcem dne 6. dubna – již co do uvedených dovolacích důvodů Nejvyšší soud přihlédnout nemohl.
Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§241b odst. 3 věty první, §43 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2011
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu