ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.225.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 225/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce Ing. A. D. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Šebánkem, advokátem se sídlem v Písku, Jeronýmova 992/56, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 300.000,- Kč , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 183/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č. j. 16 Co 94/2010-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. října 2009, č.j. 18 C 183/2008-43, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 300.000,- Kč (výrok I); současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce vydražila označené nemovitosti v obci Písek, na základě usnesení o příklepu vydaného dne 12. 5. 2004 soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Bartošovou v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. Ex 320/03. Proti usnesení o příklepu podal povinný dne 27. 5. 2004 odvolání, které nově pověřená exekutora předložila odvolacímu soudu až dne 11. 8. 2005. Napadené usnesení o příklepu odvolací soud rozhodnutím ze dne 23. 8. 2005 (jež nabylo právní moci dne 15. 9. 2005) potvrdil. Shledávaje postup soudní exekutorky liknavým, jenž vedl k oddálení nabytí právní moci usnesení o příklepu, neshledal však odvolací soud příčinnou souvislosti mezi tímto nesprávným úředním postupem (§13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a žalobcem tvrzenou majetkovou újmou, která měla spočívat v ušlém zisku z předpokládaného pronájmu vydražených nemovitostí. Poukázal přitom zejména na ustanovení §336 l odst. 1 občanského soudního řádu, opravňující vydražitele převzít nemovitost již následující den po vydání usnesení o příklepu. Byla-li proto předchůdkyně žalobce oprávněna věc v uvedené době užívat (a brát z ní plody a užitky), nemůže být tvrzená majetková újma následkem postupu exekutorky v exekučním řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Za nesprávný označil závěr odvolacího soudu o chybějící příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem, namítaje, že v okamžiku udělení příklepu nebylo najisto postaveno, že vlastnické právo k nemovitostem jeho právní předchůdkyně získá. Pokládá za nespravedlivé, je-li přičítáno k jeho tíži, že vydražitelka nepostupovala podle ustanovení §336 l odst. 1 o. s. ř. a že se rozhodla vyčkat právní moci usnesení o příklepu. Podle žalobcova názoru se tím chovala nanejvýš zodpovědně, naplňujíc požadavek zákona, ustanovení §415 obč. zák., jenž ji ukládá povinnost předcházet škodám na majetku a na zdraví. Jiné chování pokládá žalobce za odporující dobrým mravům. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje napadený rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby podané dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a nejde o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Otázka příčinné souvislosti (jako jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem; §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) je řešena konstantní judikaturou dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani v nyní posuzované věci. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu (či nezákonného rozhodnutí), tedy je-li nesprávný úřední postup (nezákonné rozhodnutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává. Samotný nesprávný úřední postup se neodškodňuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 145/2002). O odškodnitelnou majetkovou újmu se jedná, jestliže nesprávnost postupu (v souzené věci – nečinnost) měla dopad do majetkové sféry žalobce, tedy jestliže nebýt této nesprávnosti, nedošlo by k majetkové újmě; v tomto směru leží důkazní břemeno na žalobci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1195/2005).
Odvolací soud nepřehlédl, že zákon umožňuje vydražiteli ujmout se držby vydražené nemovitosti s příslušenstvím již dnem následujícím poté, kdy mu byl udělen příklep (srov. §336 l odst. 1 o. s. ř.). Vlastníkem vydražené nemovitosti se vydražitel stane zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání (srov. §336 l odst. 2 o. s. ř.). Proto, pokud v dané věci žalobcova předchůdkyně (vydražitelka) práva ujmout se držby nevyužila, aniž by ji v realizaci tohoto práva bránila překážka objektivní povahy, čímž se sama vzdala práva na plody a užitky z věci po dobu nerealizované držby, pak újmu, jíž žalobce spatřuje v tom, že nedošlo k rozmnožení majetku za uvedenou dobu, logicky nelze přičítat postupu soudní exekutorky v exekučním řízení, byť by šlo po postup liknavý. O vztah příčiny a následku zde proto nejde.
Na zásadní význam rozsudku po právní stránce nelze usuzovat ani z ostatních námitek uplatněných žalobcem v dovolání. Jsou-li práva a povinnosti vydražitele k nemovitosti po udělení příklepu upravena přímo zákonem, nelze odkaz žalobce na nutnost obezřetného chování při povinnosti vydražitele předcházet škodám (ve smyslu §415 obč. zák.) pokládat za přiléhavý a jednání vydražitele, které občanský soudní řád v ustanovení §336 l výslovně předpokládá, nelze kvalifikovat ani jako výkon práv odporující dobrým mravům.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné není; proto je Nejvyšší soud – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o.s.ř.) – odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá a žalované v tomto řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2011
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu