ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2879.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2879/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce GCT - STAV, s.r.o., IČO 258 21 334, se sídlem Ostrava 9, Mariánské hory, Výstavní 10, zastoupeného JUDr. Jarmilou Zichovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 2c, proti žalovanému P. K. , bytem B., zastoupenému JUDr. Ivou Kremplovou, advokátkou se sídlem v Brně, Botanická 9, o zaplacení částky 817.697,30 Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 141/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2011, č. j. 27 Co 130/2010-262, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Žalobce se domáhal, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku
817.697,30 Kč s příslušenstvím, jako nedoplatku ceny díla, které pro žalovaného provedl jeho právní předchůdce na základě smlouvy č. 1811/1999 ze dne 30. 4. 1996 a jejího dodatku ze dne 10. 6. 1996, a ceny víceprací, které žalovaný u jeho právního zástupce objednal dodatečně.
Usnesením ze dne 4. 12. 2006, č.j. 27 Co 83/2006-115, Krajský soud v Brně zrušil pro nepřezkoumatelnost rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2004, č. j.
29 C 141/97-90, kterým byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 817.697,30 Kč s příslušenstvím, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Následně Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2009, č.j. 29 C 141/97-213, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 817.697,30 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli platnou smlouvu o dílo, jejíž plnění bylo ke dni 21. 1. 1997 dohodou stran předčasně ukončeno, a proto má žalobce podle §549 odst. 1 obch. zák. právo na zaplacení ceny přiměřeně snížené oproti ceně dohodnuté ve smlouvě o dílo. Porovnáním zápisů ve stavebním deníku, odsouhlasených zástupcem žalovaného, s rozpočtem, který byl nedílnou součástí smlouvy o dílo, zjistil, že fakturované práce byly skutečně provedeny, což potvrdil i svědek S., stavbyvedoucí žalovaného. Z titulu bezdůvodného obohacení přiznal žalobci rovněž nárok na úhradu provedených víceprací.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 3. 2011, č. j.
27 Co 130/2008-262, rozsudek soudu prvního stupně v částce 584.289,20 Kč s příslušenstvím potvrdil (výrok I.), zatímco v částce 233.408,10 Kč s příslušenstvím jej zrušil a věc
v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Zopakoval dokazování smlouvou o dílo, jejím dodatkem, stavebními rozpočty a zkrácenými popisy prací ve stavebních denících. Zjistil, že čísla položek uvedených ve zkrácených popisech prací odpovídají položkám stavebního rozpočtu, a to i pokud jde o ceny. Za prokázané považoval rovněž práce provedené na dodávce vzduchotechniky, k níž nebyl doložen rozpočet, neboť zástupce žalovaného svědek S. potvrdil, že práce byly provedeny. Po odečtení poskytnutých záloh dospěl k závěru, že žalovaný na úhradě prací dohodnutých ve smlouvě o dílo a skutečně provedených dluží částku 584.289,20 Kč. Co do nároku na úhradu víceprací a dodávky plynových ohřívačů a oběhového čerpadla v celkové ceně 233.408,10 Kč považoval skutková tvrzení žalobce za nedostatečná s tím, že bude nutno žalobce vyzvat k jejich doplnění.
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci a skutková zjištění, která podle obsahu spisu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř.]. Konkrétně namítal, že
a) žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, neboť neprokázal, jaké práce a za jakou cenu pro žalovaného provedl. K dodávce vzduchotechniky žalobce nebyl schopen doložit rozpočet, u vybudovaných vedení neprokázal jejich délku,
b) v napadeném rozsudku nejsou uvedeny úvahy, na jejichž základě soud dospěl
ke svým skutkovým závěrům,
c) k ocenění provedených prací měl být přizván znalec, neboť zástupce žalovaného ing. S., který potvrzoval popisy provedených prací, neodsouhlasil jejich ocenění.
Žalobce ve svém vyjádření navrhl odmítnutí dovolání s tím, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovoláním lze napadnout rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen nebo změněn (§237 odst. 1 o. s. ř.). Protože výrokem II. napadeného rozsudku byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zaplacení částky 233.408,10 Kč s příslušenstvím zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, není dovolání proti uvedenému výroku přípustné.
Protože odvolací soud výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne
30. 3. 2004, č. j. 29 C 141/97-90, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Námitka žalovaného ad a/, která spočívá v nesouhlasu s postupem odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů, přípustnost dovolání podle shora citovaného ustanovení založit nemůže. K námitce ad b/ dovolací soud shledal odůvodnění postupu odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci dostatečným, neboť odvolací soud podrobně vysvětlil, že při zjišťování rozsahu a ceny prací vycházel z rozpočtů, které byly nedílnou součásti smlouvy o dílo, které porovnal s popisy prací ve stavebním deníku, jejichž správnost potvrdil svědek ing. S., stavbyvedoucí žalovaného. U dodávky vzduchotechniky pak vyšel jednak z popisu prací, jednak ze skutečnosti, že stavbyvedoucí rozsah a ceny provedených prací odsouhlasil a ani žalovaný neuvedl konkrétní výhrady.
K námitce ad c/ pak dovolací soud uvádí, že v projednávané věci se jednalo o plnění na základě platné smlouvy o dílo, ve které se cena určuje především dohodou smluvních stran (srov. §546 odst. 1 obch. zák.), jejíž obsah odvolací soud provedeným dokazováním zjistil. Znalecký posudek by přicházel v úvahu jedině tehdy, pokud by cena za dílo dohodnuta nebyla a bylo by zapotřebí určit cenu obvyklou. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť – jak již bylo předesláno – cena byla určena dohodou.
Protože námitky dovolatele nezakládají závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu