ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3383.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 3383/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci podání P. P., označeného nižšími instancemi jako žalobce, dále pak adresátů: 1) Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Česká republika - Ministerstvo vnitra ČR , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou, 3) A. K. , 4) V. M., 5) J. Č. , 6) M. M. , 7) V. C. , 8) P. B. , 9) M. F. , 10) E. L. , 11) L. D. , 12) A. B. , 13) J. V. , 14) J. K. , 15) L. P. , 16) D. H. , o zaplacení 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 56/2007, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2009, č. j. 39 Co 91/2009-76, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Ve věci odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu zaslal P. P. podání, která tituloval jako Dovolání a Stížnost, přesněji pak hovoří o dovolání k Nejvyššímu soudu a stížnosti k Ústavnímu soudu České republiky.
Jmenovaný není ve věci právně zastoupen, přičemž tento nedostatek řízení ani po obdržení výzvy neodstranil.
Již zde je tedy zřejmý důvod, který vede k zastavení dovolacího řízení ve věci (§241b odst. 2, §104 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud však posuzoval též obsah podání jmenovaného, a to z hlediska ustanovení §41 odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.
Dospěl k závěru, že podle obsahu vyjadřuje podání pana P. záměr, který je nejlépe vyjádřen slovem „stížnost“. Nejde tedy o konkrétní vymezení předmětu mimořádného přezkumu věci dovolacím soudem. Současně dovolací soud upozorňuje na skutečnost, že předmětná stížnost není ojedinělým případem. Stížností P. P. jsou v řádu desítek, přičemž jejich obsah je ve všech případech obdobný.
Všechna podání jmenovaného mají výrazně kritický a ofenzivní charakter. Jsou v nich kritizovány jak české soudy, tak i jednotliví soudci, předmětem kritiky se stalo i Ministerstvo spravedlnosti, včetně ministra samého. Z mírnějších označení je například, lze-li text interpretovat, pražská justice označena jako „absurdistán a blbákov“, někteří z pražských soudců jako „grázlové ukrytí ve státních orgánech“ atd. Je tedy zřejmé, že podání nesměřují k vyřešení konkrétní věci z hlediska vymezení případných procesních nedostatků, snad s výjimkou těch tvrzení, podle nichž obhajuje jmenovaný svou žalobu. I tato tvrzení jsou však formulována takovým způsobem, že dovolací přezkum tu dost dobře nelze provést. Lze jen opakovat, že dominantním obsahem podání je výrazná kritika jak nižších instancí, tak i orgánů soudní správy a celého systému.
K zastavení dovolacího řízení vedou tedy též tyto důvody, které představují opět neodstraněný nedostatek podmínky řízení (§104 odst. 2 o. s. ř.).
Z dosavadního průběhu dovolacího řízení nelze identifikovat žádné náklady, které by snad měly být někomu k náhradě přisouzeny.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu